Ruská imperiální armáda neboli armáda Ruského impéria (ruskyРу́сская импера́торская а́рмия) byla ozbrojená pozemní sílaRuského impéria, která existovala od roku 1721 do revoluce v Rusku v roce 1917. Na počátku 50. let 19. století ruskou armádu tvořilo více než 900 000 stálých vojáků a téměř 250 000 nepravidelných vojáků (většinou kozáků).
Díky početní a taktické síle své armády bylo Ruské impérium po několik staletí jednou z největších světových vojenských mocností. Po únorové revoluci a přeměně státního zřízení v roce 1917 sloužila jako armáda křehkého republikánského režimu prozatímní vlády a poté byla dne 29. ledna 1918 bolševiky rozpuštěna. Na troskách carské armády se v ruské občanské válce zformovaly oddíly bílé gardy, dále několik separatistických armád a Rudá armáda vytvořená bolševickým režimem, která se později stala základem vojenské síly Sovětského svazu.
Historie
Vznik ruské imperiální armády spadá do doby panování cara Petra I. Velikého.
Ještě v 16. a 17. století bylo Rusko stále spíše uzavřená země, kde se na zahraniční návštěvníky pohlíželo s nedůvěrou. Velmi brzy však vznikla potřeba povolat vojáky a techniky, aby posílili armádu, zejména dělostřelectvo ze zahraniční. Za panování Ivana Hrozného (v letech 1533 až 1584) čítala carská armáda 4 300 cizinců, především anglických a skotských.
Za panování Borise Godunova jejich počet poklesl na 2 500. Mnoho z nich ze země odešlo během "smutných časů", pak se ale během 17. století zahraniční vojáci opět vraceli, mezi nimi napři. Skot Alexander Leslie a Patrick Gordon, který se stal jedním z nejvěrnějších rádců mladého cara Petra Velikého.[1] Po revoltě tradičního elitního sboru strelců na počátku jeho vlády, nechal Petr tuto jednotku rozpustit. Po porážkách od švédského krále Karla XII. pochopil potřebu reformovat armádu podle západního vzoru. V roce 1698 nechal naverbovat 700 cizích důstojníků, z nichž mnozí se ovšem ukázali jako dobrodruzi nebo nezkušení. Poté se ujal zformování důstojnického sboru z řad ruské šlechty. Každý šlechtic schopný služby musel od 13 let sloužit jako voják, poté jako důstojník, pod hrozbou propadnutí a konfiskace majetku. Šlechtic se nemohl stát důstojníkem, pokud nesloužil jako voják v carské gardě.
V letech 1700 - 1702 bylo v armádě vycvičeno 2 913 šlechticů a dalších 940 zahájilo výcvik. V roce 1701 byla z 1 137 důstojníků pěchoty třetina cizinců, zatímco prakticky všichni důstojníci jezdectva pocházeli z řad ruské šlechty.[2]
Carská ruská armáda vstoupila do napoleonských válek administrativně i v terénu organizovaná na týchž principech, jako v 18. století, kdy jednotky byly přiděleny na armádním velitelství a nesly označení buď podle svého nejvyššího velitele, nebo podle oblasti operací. Administrativně byly pluky zařazeny do vojenských inspekcí, předchůdců vojenských újezdů a zahrnovaly výcvikové sklady branců, posádky a pevnostní vojska a muniční sklady.
Hodnosti a výložky carské ruské armády
Barva výložek se u jednotlivých pluků liší, zde jsou vyobrazeny bojové stejnokroje z let 1914–1917 (u některých výložek mohou být zobrazeny monogramy vojenských jednotek).
.svg)
