Pjotr Semjonovič Saltykov
Narození	11.jul. / 21. prosince 1698greg. Nikolskoje
Úmrtí	26. prosince 1772jul. / 6. ledna 1773greg. (ve věku 74 let) Marfino
Choť	Praskovja Jurjevna Saltykovová
Děti	Ivan Petrovič Saltykov Anastasija Petrovna Saltykovová Jekatěrina Petrovna Saltykovová
Rodiče	Semjon Andrejevič Saltykov a Fekla Jakovlevna Volynskaja
Příbuzní	Vladimir Semjonovič Saltykov (bratr) Pjotr Ivanovič Saltykov, Anna Ivanovna Saltykovová a Praskovja Ivanovna Saltykovová (vnoučata)
Vojenská kariéra
Hodnost	generálmajor, generálporučík, vrchní generál a generál polní maršál
Bitvy	válka o polské následnictví sedmiletá válka rusko-švédská válka bitva u Kunersdorfu
Vyznamenání	rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského Řád bílé orlice Řád sv. Ondřeje zlatá zbraň Za chrabrost
multimediální obsah na Commons

Generál Pjotr Semjonovič hrabě Saltykov (rusky Пётр Семёнович Салтыков, 11. prosince^jul./ 21. prosince 1698^greg. / podle jiných pramenů 1697 nebo 1700 / Kogajevo - 26. prosince 1772^jul./ 6. ledna 1773^greg., Marfino) byl ruský šlechtic a polní maršál imperiální armády. ^{[1] [2] [3]}

Jeho rodiči byli Semjon Andrejevič Saltykov a Fekla Jakovovna Volynskaja.

Car Petr I. v roce 1714 vyslal Saltykova do Francie, aby tam studoval námořní vojenství. ^[1]

V roce 1729 Saltykov od koupil zadluženého Sergeje Borisoviče Golicyna panství Marfino a tamní zámek nechal přebudovat na patrové barokní sídlo s postranními křídly.

Za panování Anny Ivanovny se stal generálmajorem. V roce 1733 byl jemu a jeho otci udělen hraběcí titul.^[2]

V roce 1734 se účastnil bojů války o polské dědictví a v roce 1742 rusko-švédské války. ^[3]

Od roku 1759 během sedmileté války byl vrchním velitelem ruské armády. Dne 23. července 1759 porazil v bitvě u Kijí pruského generála Wedela a poté 12. srpna, kdy spojil svá vojska s jednotkami rakouského generála Laudona, v bitvě u Kunovic samotného krále Bedřicha II. Za to byl odměněn hodností polního maršála a později se stal generálním guvernérem Moskvy (1764–1771). ^[1]

V roce 1731 se oženil s Praskovjí Jurjevnou, rozenou kněžnou Trubeckou (1704–1767), sestrou generálního prokurátora Nikity Jurjeviče Trubeckého. ^[2] Manželé měli několik dětí, mj.:

• hraběnka Anastázie Petrovna Saltykovová (26. listopadu 1731 – 24. března 1830), provdaná za Petra Kvašnina-Samarina (? - 19. října 1815)
• hrabě Ivan Petrovič Saltykov (29. června 1739 - 14. listopadu 1805), polní maršál a generální guvernér Moskvy
• Jekatěrina Petrovna Šuvalova (2. října 1743 – 13. října 1816 v Římě), pozdější dvorní dáma carevny Kateřiny II.^[4], od roku 1762 provdaná hraběte Andreje Petroviče Šuvalova (23. června 1743 – 24. dubna 1789). Měli několik dětí. Jejich dcera Alexandra Andrejevna se provdala za rakouského diplomata generálmajora Františka Josefa z Ditrichštejna, kde se manželům narodil jediný syn Josef František.^[5]
• hraběnka Varvara Petrovna Saltykovová, od 4. listopadu 1754 provdaná za knížete Vasilije Borisoviče Golicyna (? – po 1793), později provdaná podruhé. Bezdětná.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pjotr Semjonovič Saltykov na Wikimedia Commons

• Saltykovova zpráva o bitvě u Kunic pro carevnu Alžbětu Petrovnu

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pjotr Semjonowitsch Saltykow na německé Wikipedii.