Regentství
Regentství je přechodné období v dějinách monarchie, během kterého je jmenována osobnost (regent), která může, ale nemusí patřit do královské rodiny, a ta vykonává moc ve jménu titulárního panovníka, který je příliš mladý, nepřítomný, neschopný vládnout sám nebo neschopný převzít své povinnosti jako král. Republikánský ekvivalent regentství je prozatímní vláda.
Příklady regentství
Anglie
Bavorsko
Belgie
Bulharsko
Byzanc
České království
Čína
- 1643–1650: regentství prince Dorgona, během mládí jeho synovce císař Shunzhi
- 1661–1669: během mládí císaře Kangxi vykonává regentství rada, ve které má v rukách moc Oboi. Císař, ještě jako teenager, provedl v roce 1669 puč proti regentovi
- 1861–1908: různá období regentství, oficiální nebo faktické, císařovny vdovy Cixi během dětství císařů Tongzhi a Guangxu a poté během jejich věznění
- 1908–1911: Císař Puyi byl nezletilý a regentství vykonával jeho otec, princ Zaifeng
Egypt
Španělsko
Francie
- 1060–1066: regentství Balduina V. Flanderský, strýce Filipa I. (určený jako poručník [1][2] krále v dětském věku), královna [3] Anna Kyjevská, matka Filipa I., měla na vládu výrazný vliv
- 1147–1149: regentství Sugera, hlavního rádce Ludvíka VII., účastnícího se druhé křížové výpravy
- 1226–1235: regentství Blanky Kastilské, po dobu nezletilosti jejího syna Ludvíka IX.
- 1248–1252: regentství Blanky Kastilské za Ludvíka IX. vedoucího sedmou křížovou výpravu
- 1270: spoluregentství Mathieu de Vendôme a Simona II. de Clermont-Nesle během nepřítomnosti krále Ludvíka IX., který byl na osmé křížové výpravě, kde také zamřel
- 1316: regentství Filipa de Poitiers (budoucího Filipa V. Francouzského) místo jeho umírajícího bratra Ludvíka X. v červnu 1316 a dále do předčasné smrti jeho syna pohrobka Jana I. Francouzského v listopadu 1316.
- 1328: regentství Filipa de Valois, budoucího Filipa VI., mezi smrtí Karla IV. Sličného a posmrtným narozením jeho dcery Blanky Francouzské
- 1356–1360: regentství dauphina Karla, budoucího Karla V. Francouzského, a v té době francouzského konetábla, během zajetí jeho otce Jana II. Francouzského v Anglii
- 1364: nové regentství dauphina Karla, během druhého zajetí Jana II. Francouzského
- 1380–1388: regentství Ludvíka, vévody de Anjou (do roku 1384), Jana, vévody de Berry, Filipa II., vévody burgundského a Ludvíka II., vévody de Bourbon, strýců nezletilého Karla VI. Francouzského [4]
- 1418–1422: regentství dauphina Karla, budoucího Karla VII. Francouzského [5], vzhledem k duševní chorobě jeho otce, který byl navíc pod vlivem Jana I., vévody Burgundského.
- 1483–1491: regentství Anny Francouzské, dcery Ludvíka XI. Francouzského a jejího manžela Pierra de Beaujeu v době nezletilosti Karla VIII. Francouzského, jejich bratra a švagra;
- 1515: regentství Louisy Savojské, matky Františka I. Francouzského, během králova vojenského tažení do Itálie
- 1523: druhé regentství Louisy Savojské během vojenského tažení Františka I.
- 1525–1526: třetí regentství Louisy Savojské během Františkova tažení do Itálie a i dále po dobu zajetí krále ve Španělsku
- 1552: regentství Kateřiny Medicejské, po dobu válečného tažení Jindřicha II. Francouzského
- 1560–1563: regentství Kateřiny Medicejské během nezletilosti jejího druhého syna Karla IX. Francouzského
- 1574: regentství Kateřiny Medicejské během nepřítomnosti jejího třetího syna Jindřicha III. Francouzského, který byl v té době i králem polským
- 1610–1614: regentství Marie Medicejské po dobu nezletilosti jejího syna Ludvíka XIII. I když regentství formálně skončilo 1614, tak její vláda trvala až do roku 1617.
- 1643–1651: regentství Anny Rakouské, matky Ludvíka XIV.
- 1715–1723: regentství Filipa II. Orleánského známého jako Regent, synovce Ludvíka XIV. Toto regentství samo o sobě představovalo politický režim, který se tak v užším slova smyslu označuje jako Regentství
- 1813: regentství císařovny Marie-Louisy Rakouské během Napoléonova německého tažení
- 1814: druhé regentství Marie-Louisy Rakouské během francouzského tažení 6. napoleonské koalice
- 1830 (od Chyba ve výrazu: Neočekávaný operátor >0731a31. července do Chyba ve výrazu: Neočekávaný operátor >0809a9. srpna): de facto regentství Ludvíka-Filipa, vévody de Orleáns, francouzského konetábla po abdikaci [6] krále Karla X. Francouzského. Akty abdikace sesazeného krále a zřeknutí se dauphina Ludvíka Antonína, vévody de Angoulême (předpokládaného budoucího Ludvíka XIX.) ve prospěch Jindřicha, vévody z Bordeaux, tehdy devítiletého, byly uskutečněny dne 3. srpna 1830. [7] Vévoda z Bordeaux však nebyl prohlášen a ani uznán za krále. Konetáblem tak zůstal de facto hlavou státu od abdikace Karla X. 7. srpna prohlásila poslanecká sněmovna trůn za fakticky i právně prázdný a je nezbytné je obsadit. 9. srpna složil vévoda de Orleans složil přísahu a byl intronizován [8] jako král Francouzů, pod jménem Ludvík-Filip I.
- 1859: první regentství císařovny Eugénie během italského tažení Napoleona III.
- 1865: druhé regentství císařovny Eugénie během cesty Napoleona III. do Alžírska
- 1870: třetí regentství císařovny Eugénie během války v roce 1870 kdy Napoleon III. pobýval na frontě
Řecko
Maďarsko
- 1920–1944: Maďarsko bylo oficiálně královstvím, ale nemělo krále. Jako regent vystupoval admirál Miklós Horthy. V letech 1945 - 1946 zajišťovala regentství rada složená z různých politických osobností v měsících předcházejících vyhlášení republiky.
Irák
Japonsko
Maroko
- 791–805: regentství Rašída ibn Kádima za Idrise I. Marockého (791-803), poté Abu Khaleda Al Abdiho (803-805) během dětství idrisidského sultána Idrisse II., narozeného dva měsíce po zavraždění jeho otce. Idriss II. převzal moc ve věku 13 let
- 1421–1459: regentství wattassidských vezírů během mládí merinského sultána Abd al-Haqq II. Abd al-Haqq se později chopil moci, obrátil se proti Wattassidům a nechal je v roce 1459 zmasakrovat. Jeden z pouhých dvou přeživších, Muhammad ben Yahya, v roce 1472 svrhl Merinidy a dosadil Wattassidy jako sultány
- 1894–1900: regentství velkovezíra Ahmeda ben Moussy během prvních let vlády alawitského sultána Abd al-Azíze, který nastoupil na trůn ve 14 letech.
Mexiko
Prusko
Rumunsko
Spojené království
- 1811–1820: regentství Jiřího, prince z Walesu (budoucího Jiřího IV.), syna Jiřího III., období zvané "English Regency" ( Regency nebo Regency era v angličtině).
Rusko
Thajsko
- 1935–1946: po abdikaci Rámy VII. byl jeho nástupcem určen synovec Ananda Mahidol jako Ráma VIII. Nový král však byl nezletilý a během jeho školní docházky ve Švýcarsku ustanovil parlament regentskou radu, složenou ze tří členů královské rodiny.
- 2016: po smrti krále Pchúmipchona Adunjadéta (Ráma IX.) žádá korunní princ Mahá Vatčirálongkón o období, aby mohl v soukromí prožívat smutek v důsledku úmrtí svého otce. V souladu s ústavou, prezident tajné rady, Prem Tinsulanonda, vykonával regentství.
Jugoslávie
Regentství v administrativě
V Nizozemsku je regentství termínem správy:
V Nizozemské východní Indii „regentství“, v nizozemštině regentschap, bylo území spravované regentem.
Historie
Barbarská regentství odkazují na vazalské státy Osmanské říše založené v Tripolisu, Tunisu a Alžíru [9] [10] [11] [12] [13] [14]
Umění
Styl Regentství je názvem pro nábytek vytvořený ve Francii během Regentství na začátku XVIII. století. Nábytek z tohoto období předznamenává styl Ludvíka XV. tím, že na úrovni nohou vytváří silné křivky, zejména na úrovni nohou (například komody), přičemž si zachovává impozantní a majestátní vzhled stylu Ludvíka XIV.
Styl Regentství v Británii vzkvétal na počátku XIX. století. Jde o období mezi roky 1795 až 1837, až do nastoupení královny Viktorie. Označení pochází z regentství vykonávaného v letech 1811 až 1820 princem z Walesu, budoucím Jiřím IV., ve jménu svého otce Jiřího III.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Régence na francouzské Wikipedii.
- ↑ PLATELLE, Henri. Histoire des provinces françaises du Nord / Tome 2, Des principautés à l'empire de Charles-Quint (900-1519). Dunkerque [Nord]: Westhoek éd. 1 vol. (279 p.) s. Dostupné online. ISBN 2-87789-004-X, ISBN 978-2-87789-004-5. OCLC 489576991
- ↑ DOUXCHAMPS, Cécile. Nos dynastes médiévaux: comtes de Flandre, ducs de Brabant, comtes de Hainaut, comtes de Looz, comtes de Namur, ducs de Limbourg, comtes de Chiny, ducs de Luxembourg. Wépion: Douxchamps Dostupné online. ISBN 2-9600078-1-6, ISBN 978-2-9600078-1-7. OCLC 901407352
- ↑ CASTRIES, René de La Croix, duc de. Rois et reines de France. Paris: J. Tallandier 351 pages s. Dostupné online. ISBN 2-235-00655-8, ISBN 978-2-235-00655-2. OCLC 7593073
- ↑ CALMETTE, Joseph. Les grands ducs de Bourgogne. Paris: Albin Michel 395 pages, [16] feuillets de planches s. Dostupné online. ISBN 2-226-00350-9, ISBN 978-2-226-00350-8. OCLC 422184678
- ↑ "Charles VI", Françoise Autrand. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ FRANCE. Collection complète des lois, décrets d'intérêt général, traités internationaux, arrêtés, circulaires, instructions, etc. [s.l.]: Sirey 632 s. Dostupné online. (francouzsky) Google-Books-ID: 42pFAQAAMAAJ.
- ↑ FRANCE. Collection complète des lois, décrets d'intérêt général, traités internationaux, arrêtés, circulaires, instructions, etc. [s.l.]: Sirey 632 s. Dostupné online. (francouzsky) Google-Books-ID: 42pFAQAAMAAJ.
- ↑ FRANCE. Collection complète des lois, décrets d'intérêt général, traités internationaux, arrêtés, circulaires, instructions, etc. [s.l.]: Sirey 632 s. Dostupné online. (francouzsky) Google-Books-ID: 42pFAQAAMAAJ.
- ↑ Definice pojmu "regentství" [online]. [cit. 2022-10-12]. Dostupné online. (francouzština)
- ↑ Pojem "regentství" [online]. [cit. 2022-10-12]. Dostupné online. (francouzština)
- ↑ pojem "regentství" [online]. [cit. 2022-10-12]. Dostupné online. (francouzština)
- ↑ Bibliotheque nationale de France, Alger (Régence) [online]. [cit. 2022-10-12]. Dostupné online.
- ↑ Bibliotheque nationale de France, Tripoli (Régence) [online]. [cit. 2022-10-12]. Dostupné online.
- ↑ Bibliotheque nationale de France, Tunis (Régence) [online]. [cit. 2022-10-12]. Dostupné online. (francouzština)
|
|