Případ užití

V softwarovém a systémovém inženýrství je případ užití (anglicky use case) seznam kroků, který obvykle definuje interakci mezi tzv. rolí (v UML označována jako aktér) a systémem. Za rolí může být člověk nebo externí systém.

V systémovém inženýrství jsou případy užití postaveny na vyšší úroveň než je tomu v softwarovém inženýrství. Podrobné požadavky mohou být zachyceny v diagramech UML, SysML nebo jako smluvní prohlášení.

Martin Fowler napsal^[1], že neexistuje žádný standardní způsob psaní případů užití – různé formáty dobře fungují v různých případech.

• Název: cíl use case
• Hlavní scénář: číslovaný list kroků; krokem je myšleno prosté konstatování vzájemného působení mezi aktérem a systémem
• Rozšíření: číslovaný list jednotlivých rozšíření

Alistair Cockburn popisuje^[2] podrobnější strukturu případu užití. Avšak připouští i zjednodušení, je-li zapotřebí méně detailů.

"Kompletní" šablona případu užití obsahuje následující pole:

• Název
• Cíl (v kontextu)
• Rozsah
• Stupeň (úroveň)
• Zúčastněné strany a zájmy
• Minimální záruky
• Úspěšné záruky
• Spouštěč
• Hlavní scénář
• Rozšíření
• Technologie a seznam dat
• Související informace

• A. Cockburn: Porovnání User Story a Use Case, 10.11.2014, (anglicky)