PROFILPELAJAR.COM

Softwarové inženýrství je činnost zahrnující inženýrství, informatiku a management, jejímž cílem je návrh, tvorba a údržba počítačových programů.

Jako tradiční inženýrské disciplíny i softwarové inženýrství řeší především cenu a spolehlivost. Například moderní letadla mají miliony součástek (raketoplán dokonce kolem deseti milionů) a software pro jejich obsluhu může mít miliony řádků zdrojového kódu.

Známými průkopníky softwarového inženýrství byli především Fred Brooks a C. A. R. Hoare.

Pojem softwarové inženýrství není nijak jednotný, může mít víc významů:

Obecný termín, který znamená mnoho činností, dříve označovaných jako programování.
Obecný termín, který znamená praktickou činnost s počítači, na rozdíl od teoretického přístupu, který se nazývá informatika.
Argument pro jisté přístupy k programování se zaměřením na inženýrskou profesi, nikoli jako pohled na programování jako druh umění, řemeslné zručnosti a kultury. Tento termín se používá zvláště ve spojitosti s různými programátorskými metodologiemi a při zavádění pravidel.
Terminologie užívaná v softwarovém inženýrství (vč. pojmu softwarové inženýrství) je definovaná jako standard IEEE 610.12.^[1]

Definice: Softwarové inženýrství je disciplína zabývající se praktickými problémy vývoje rozsáhlých softwarových systémů.

Vývoj softwarového systému zahrnuje celou řadu faktorů nutných k úspěšnému vytvoření požadovaného produktu:

technické aspekty zahrnující počítačovou infrastrukturu
netechnické aspekty jako organizační struktura organizace vyvíjející daný produkt a její ekonomické možnosti
znalostmi z oblasti specifikace požadavků na softwarový produkt, jeho analýzy, návrhu, implementace, testování a na konec také instalace u zákazníka;
lidské zdroje schopné aplikovat výše uvedené znalosti a uplatnit je tak při realizaci softwarového systému
řízení spjaté s vývojem samotného produktu umožňující efektivní (?)^[zdroj⁠?!] ??^[2]

Historie

Softwarové inženýrství je jako obor velmi mladé a ve srovnání s ostatními inženýrskými odvětvími je úplným nováčkem. Kořeny softwarového inženýrství jsou jistě mladší než celá řada jeho uživatelů. Právě proto tento obor zažívá bleskový rozvoj a prochází silnými proměnami. To je také důvodem, proč mnohé části softwarového inženýrství nejsou exaktně stanoveny a utvářejí se „za pochodu“, tak jak vývoj reaguje na měnící se požadavky okolního světa. Některé body softwarového inženýrství jsou považovány za neměnné, jiné lze přirovnat spíše k vysněnému ideálu.

Historii softwarového inženýrství lze rozdělit do několika základních etap.

Etapa do poloviny 60. let minulého století: Tzv. průkopnická etapa. Programátoři té doby vytvářeli programy šité na míru danému počítači či architektuře. Vytvářené programy jsou většinou neudržované a neměnné, často jsou vypáleny na trvalé paměti.

Přelom 60. a 70. let: Začíná se klubat obor softwarové inženýrství. Počátek vzniku pojmů: „návrh shora dolů“, „modularita“ atd. Začíná být chápán význam správně složeného týmu.

70. léta: Softwarové inženýrství vzniká jako obor. Tvorba programů začíná být častějším jevem, hardware se stává dostupnější. Začínají se vytvářet první aplikace umožňující interakci s uživatelem. Začínají se prodávat knihovny a části programů jako doplňky, namísto programů šitých na míru. Spolu s těmito věcmi také vystupují první větší problémy – problém s dodávkami, nekonečné projekty – vývoj softwaru není řízen a nejsou žádné zavedené postupy. V letech 1967–1977 se začínají využívat mnohé ještě dnes používané techniky, specifikace, návrh, architektura, testování, zajištění kvality, modely životního cyklu atd.

80. léta: Zároveň s rozvojem softwaru se rozvíjí i softwarové inženýrství. V této době dochází k nástupu softwarově-inženýrských metodik. Nastupuje objektově orientované přístupy, objektivně orientovaná analýza a objektivně orientovaný návrh. Později i standardizace, snaha o interoperabilitu a vzájemnou spolupráci softwarových produktů, ústup jednorázových řešení, zdokonalování komponentových technologii, architektur a modelů.

1997: Softwarové inženýrství uznáno jako obor s certifikátem v USA.

Softwarová krize

Počátky vzniku softwarového inženýrství provázela krize v šedesátých letech minulého století, díky níž pravděpodobně tento obor vznikl. Charakteristickými znaky softwarové krize bylo neúnosné prodlužování a prodražování projektů, nízká kvalita programů, nesnadnost či nemožnost údržby a inovace, špatná produktivita práce programátorů, neefektivita vývoje, nejistota výsledku a řada dalších.

Příčin této krize bylo hned několik:

Špatná komunikace - mezi osobami tvořícími software a také mezi vývojáři a zákazníkem.
Nesprávný přístup - Požadovaný software vyhotovoval a schvaloval vývojář a nespokojený zákazník byl označen za osobu, která tomu nerozumí.
Špatné plánování - celého projektu. Vývojáři předpokládali, že to nějak stihnou.
- Nesprávné odhady - trvání vývoje, nákladů, rozsahu.
Nízká produktivita práce - Programátoři se zabývali vším možným, jen ne dosti tím, čím měli.
Neznalost základních pravidel - Např. Brooksův zákon z roku 1975: „Přidání řešitelské kapacity u zpožděného softwarového projektu způsobí jeho další zpoždění.“^[3]
Podcenění hrozeb a rizik - Málo byly sledovány hrozby a místo snadného předcházení přerůstaly ve velké problémy.
Nezvládnuté technologie - Falešná představa, že po zavedení nové technologie se potíže samy vyřeší.

Rozdíly oproti ostatním disciplínám

Matematika: Programy mají matematicky odvoditelné vlastnosti, ale spočítání některých ^[kdo?] parametrů by bylo v praxi neproveditelné.^[zdroj?] Matematika používá exaktní metody a formální postupy, zatímco programování zaujímá spíše pragmatické postupy.^[zdroj?] Teoretik Edsger Dijkstra však tvrdil, že programování je matematická disciplína.^[zdroj?]

Inženýrství: Softwarové inženýrství je mnohými ^[kým?] považováno za inženýrskou disciplínu, protože používá pragmatické postupy očekávané od inženýra. Nicméně na rozdíl od inženýrů nepracují programátoři pouze s modely výrobku a návrhem, ale mohou nové programy okamžitě využít, což například strojní inženýr nemůže, ten musí s testy čekat na vyrobení součástky jiným oddělením. David Parnas argumentoval, že softwarové inženýrství je inženýrství.^[zdroj?]

Tovární výroba: Programy se vyrábějí určitou posloupností kroků, podobně jako tovární výroba. Nejedná se o pásovou výrobu, kdy například jeden programátor přidá do aplikace tlačítko, další programátor napíše na tlačítko popisek atd. Podobnost s tovární výrobou vedla k návrhu některých metodologií, které se snaží zrychlit a zkvalitnit výrobu programů.^[zdroj?]

Management: Komerční i větší nekomerční softwarové projekty běžně využívají management pro tvorbu rozpočtu, plánování času, najímání a řízení lidských i dalších zdrojů (počítačů, kanceláří…), což patří do zodpovědnosti manažera. Programátoři a jim příbuzní odborníci si však toto často musí / umí dělat i sami, a přitom na rozdíl od managementu ještě vytvářejí produkty. (podle přístupu, že kdo to dělá a potřebuje to, ať si to i sám řídí: nejtěsněji k věci)

Umění: Programátoři provádějí mnoho tvůrčích činností, podobně jako spisovatelé nebo malíři. I dobře navržené grafické uživatelské rozhraní programů je možné považovat za esteticky hodnotné. Navíc pojem „dobrý program“ je velmi subjektivní, a je často hodnocen více citem, než měřením. I pojmenování tříd a proměnných se řídí vkusem. Donald Ervin Knuth často zdůrazňuje, že programování je umění, jeho nejslavnější dílo se jmenuje The Art of Computer Programming (kde slovo Art znamená umění).

Odkazy

Reference

↑ (anglicky) IEEE standard glossary of software engineering terminology, norma IEEE 610.12-1990
↑ Zdroj definice: Prof. Ing. Ivo Vondrák, CSc. – VŠB – Technická univerzita Ostrava
↑ (anglicky) BROOKS, Frederick Phillips, ml. The Mythical Man Month: Essays on Software Engineering. [s.l.]: Addison-Wesley, 1995. Dostupné online. ISBN 0-201-83595-9. „Adding manpower to a late software project makes it later.“