Podnětem pro vznik tohoto letounu byla konstrukční soutěž Ministerstva národní obrany (MNO) z roku 1947 na lehký víceúčelový, vojenský letoun. Víceúčelovost spočívala v předpokládaném použití pro řízení dělostřelecké palby, frontový průzkum, spojovací úkoly, přepravu raněných a řadu dalších úkolů. Prototyp vojskem označený jako K-64 dokončili a zalétali na podzim 1949 a poté byl předán ke zkráceným prototypovým zkouškám do Leteckého výzkumného ústavu. Ty probíhaly od dubna do června 1950, ale sériová výroba nebyla MNO doporučena.[3] Stroj měl hmotnostdraku o 80 kg vyšší, než předpokládal projekt, nesplňoval požadavky na délku vzletu a přistání, ani ve stoupavosti. Na prototypu se ještě nějaký čas pracovalo, ověřovala se možnost používat jej k vleku větroňů, uvažovalo se i o zemědělské verzi označované LC-55H, ale ten ani nebyl postaven.[1]
Letoun bývá označován i jako Praga E-55, ale v tomto případě nesmí dojít k záměně s nerealizovaným projektem stíhacího letounuPraga E-55 z roku 1937.[4][5]
Popis letounu
Jednomotorový vzpěrový hornoplošník byl určen pro tříčlennou posádku. K potahu pevných částí (kostra křídla a pevné ocasní plochy) byl použit dural, na pohyblivé části plátěný potah. Prostorná, trupová gondola byla tvořena duralovou poloskořepinou a trupový nosník skořepinou z duralu. Krycí plechy byly z duralu.[6]
Krátký vzlet a přistání měly zajistit nezatažitelné sloty na náběžné hraně křídla a štěrbinové vztlakové klapky na odtokové hraně. Křidélka byla upravena tak, aby spolupůsobila se vztlakovými klapkami. Stroj byl vybaven pevným příďovým podvozkem s odpérovaným předním kolem.[1]
Dokonalý výhled na všechny strany konstruktér zajistil bohatým prosklením do všech stran. Do kabiny se mohlo nastupovat dveřmi na levé straně trupu a nebo dvoukřídlými dveřmi na zádi gondoly, které měly sloužit k nakládání nosítek nebo vojenského materiálu.[6]
Použití
První let prototypu letadla (s imatrikulací V-11) se uskutečnil počátkem roku 1949. Od dubna do června letoun absolvoval 106 zkušebních letů v délce trvání 26 hodin. Během testů bylo odhaleno několik nedostatků a letadlo bylo vráceno společnosti k dokončení. Soutěžící letouny Praga XE-55 a Aero Ae-50 dokončily testy s přibližně stejným neúspěchem. MNO o letoun ztratilo zájem a v důsledku toho byla soutěž zrušena. Dalším důvodem byla skutečnost, že předpokládané úkoly v té době začaly právě přebírat na to mnohem vhodnější vrtulníky.[7]
Jediný vyrobený letoun byl předán jako Praga E-55 do působnosti Ministerstva obchodu[6] a 29. října 1951 obdržel civilní imatrikulaci OK-DMA. Následně byl převeden pod Svazarm, který jej od následujícího roku používal v pražském Aeroklubu pro seskoky parašutistů (zadní dveře byly demontovány). Poslední zjistitelný let se uskutečnil 29. června 1953 z letištěMladá Boleslav, kdy havaroval při přistání v důsledku poruchy podvozku a musel být odepsán. Z leteckého rejstříku byl letoun vymazán až 31. srpna 1957.[8]
maximální, vzletový výkon: 118 kW / 160 k při 2500 ot/min
Vrtule: dvoulistá, dřevěná
Výkony
Maximální rychlost: 167 km/h
Cestovní rychlost: 150 km/h
Dostup: 3 250 m
Stoupavost (čas výstupu na výšku): 8,5 min na 1000 m
Dolet: 455 km
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Praga E-55 na německé Wikipedii.
↑ abcdNĚMEČEK, Václav. Československá letadla II (1945-1984). 3. vyd. Praha: Naše vojsko, 1984. 248 a příloh 56 s. S. 73–75, 200–201, 208–209.
↑ abFLIEGER, Jan. Praga XE-55 [online]. Nelahozeves: Občanské sdružení valka.cz, 2004-02-12 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
↑VYMĚTAL, Ladislav; ŠPELINA, Jožka. VZLÚ - 85 let ve službách letectví [online]. Praha - Letňany: Výzkumný a zkušební letecký ústav, 2007 [cit. 2020-09-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-11-17.
↑SOUKUP, Pavel. Letecká výroba v ČKD – letadla a motory Praga [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás, 2017-08-08 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
↑PAVLŮSEK, Alois. Československé stíhací letouny. 1. vyd. Praha: CP Press v Albatros Media, 2018. 128 s. ISBN978-80-264-1809-2. S. 87.
↑ abcŠOREL, Václav. Encyklopedie českého a slovenského letectví I. 1. vyd. Brno: CP Books, 2005. 448 s. ISBN80-251-0733-7. S. 181, 353.
↑FOLPRECHT, Radek. Letadla z ČKD ohromovala odbornou i laickou veřejnost. Tedy některá [online]. Praha: iDnes.cz (MAFRA), 2018-01-02 [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
↑RUSEK, Tomáš. Imatrikulace E-55 - OK-DMA [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás [cit. 2020-09-29]. Dostupné online.
MAU, Hans-Joachim: Tschechoslowakische Flugzeuge von 1918 bis heute (německy/anglicky), Berlin 1987, Transpress, 192 S., ISBN 9783344001216, s. 126-127