Pomeranč (z latiny pomorancium, z pomum, jablko, a arancia, oranžová) je plodpomerančovníku čínského (Citrus sinensis) z čelediroutovité (Rutaceae). Pomerančovníky jsou stromy, zřídka i keře. Pochází pravděpodobně ze subtropických hraničních oblastí Číny a Vietnamu, nikde neroste jako planá rostlina. V 15. století byl do Evropy dovezen portugalskými obchodníky a záhy po objevení Ameriky i tam. Nyní je rozšířen do všech subtropických oblastí, v tropech se mu pro přílišnou vlhkost nedaří. Jde o nejvíce pěstované citrusové plody na světě.
Charakteristika
Pomerančovník je stálezelený mělce kořenící strom, má kulovitou korunu a v mládí trnité větvičky. Listy jsou podlouhle vejčité až eliptické, středně veliké, tmavě zelené s úzkými řapíky. Jsou to rostliny jednodomé a vytvářejí oboupohlavé květy, opylovány jsou hmyzem. Květy jsou bílé, vonící, 2 až 3 cm veliké, obvykle 5četné, petaly podlouhlé, asi 15 x 6 mm velké, tyčinky asi 14 mm, semeníky téměř kulovité.
Plody jsou bobule (hesperidium) ve velikostech 5 až 12 cm, kulovité až oválné. Kůra plodu (perikarp) bývá barvy žluté, oranžové nebo šarlatově červené, je poměrně tenká, přiléhající k dužnině, někdy obtížně loupatelná. Dužina je tvořena klínovitými semeníkovými pouzdry vyplněnými tenkostěnnými váčky, které obsahují sladkou šťávu obklopující semena umístěná na středoúhlé semenici. Dužina je barvy žluté až oranžové, u některých kultivarů i fialově červené a je šťavnatá, osvěžující sladkokyselé chuti. Semena poměrně velká, mnohozárodečná (polyembryonická), existují i bezsemennékultivary.
Použití
Plody jsou kvalitním zdrojem vitamínu C a konzumují se čerstvé, kompotují se nebo lisují na osvěžující šťávu. Téměř 90% produkce pomerančů je průmyslově zpracováno. Ze slupek se získává pektin a hlavně esenciální oleje, které slouží k aromatizaci potravin a v kosmetice, v menší míře se používají v lékařství k výrobě tinktur.
Květu se pro jeho vůní a chuť používá jako upravující složka řady čajových směsí. V lidovém lékařství se užívají okvětní plátky svařené se solí k uklidnění nervů, proti astmatu, vysokému tlaku, horečce a zvracení, svařené s cukrem proti nechutenství.
Rozdělení
Pomerančovníky se dělí podle vlastnosti plodů do tří základních skupin:
obyčejné – pomeranče s poměrně tenkou slupkou, žlutou až oranžovou dužinou, pěstované převážně ve Španělsku a na Blízkém Východě, pro přímý konzum i pro lisování, jsou to např.
Citrus sinensis 'Jaffa'
Citrus sinensis 'Hamlin'
Citrus sinensis 'Murcia'
Citrus sinensis 'Valencia'
krvavé – mají červené žilky v dužině a šťávu fialově rudé barvy
Citrus sinensis 'Moro'
Citrus sinensis 'Ruby'
Citrus sinensis 'Sanguinello'
Citrus sinensis 'Tarocco'
pupečné – jsou to pomeranče se základem druhého plodu na bliznové straně plodu, která vypadá jako pupek (angl. Navel). Byly objeveny v roce 1820 na jediném zmutovaném stromu v Brazílii a protože tyto pomeranče nemají semena, rozmnožil se tento strom dále vegetativně pomoci roubů, čili všechny dnešní stromy s těmito pomeranči jsou přímými potomky jediného stromu. Různých kultivarů se dosáhlo roubováním na rozdílné podnože.
Citrus sinensis 'Robertson Navel'
Citrus sinensis 'Thompson Navel'
Citrus sinensis 'Washington Navel'
Pěstování
Ročně se sklidí asi 60 milionů tun citrusových plodů. Skoro 70 % připadá na pomeranče. Z jednoho stromu pomerančovníku, který je v průměru 6–10 m vysoký, se ročně sklidí 7000–8000 plodů, známé jsou i výnosy 20 000 plodů. Pomerančovníky mají kvalitní plody jen tehdy, projdou-li obdobím chladu.[1] Pro poskytnutí co největší a kvalitní úrody nutno stromy prořezávat.
Přestože pomerančovník snese poměrně různorodé subtropické podnebí, jednotlivé kultivary jsou k docílení maximálního a kvalitního výnosu vázány na určité zeměpisné oblasti. Všeobecně pomerančovník nesnáší přemokřená místa a ani vysokou vzdušnou vlhkost. V období velkého sucha je však nutno stromy zavlažovat. Během plné vegetace požaduje vysokou teplotu a hodně slunečního svitu, v období klidu přežije krátkodobý pokles teplot pod bod mrazu. Nesnáší zasolenou půdu, ideální pH je okolo 5 až 8. Stromy se dožívají až 100 let, ale z ekonomických důvodů se počítá s životností 30 let. Nové stromky se vypěstují roubováním na podnože vyrostlé ze semen, pak plodí za cca 5 let. Pomerančovníky se také vysazují poblíž lidských obydlí i jako solitéry pro poskytnutí stínu.
Průměrný obsah látek a minerálů
Tabulka udává dlouhodobě průměrný obsah živin, prvků, vitamínů a dalších nutričních parametrů zjištěných v pomerančích.[2]
↑McCance a Widdowson´s:The Composition of Foods, 6. Summary edition, Royal Society of Chemistry Cambridge a Food Standard Agency, 2008, ISBN978-0-85404-428-3
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu pomeranč na Wikimedia Commons
