North American Aviation F-86 Sabre, někdy nazývaný Sabrejet, je americký proudový transonický stíhací letoun. Vyráběn byl společností North American Aviation a vešel ve známost jako první americký stíhací letoun se šípovýmkřídlem, který mohl úspěšně čelit sovětskému letounu MiG-15 v soubojích během Korejské války (1950–1953), kde došlo k prvním střetům mezi proudovými letouny v historii. Vzhledem k tomu, že šlo o jeden z nejlepších a nejdůležitějších stíhacích letounů v této válce, je F-86 také vysoce hodnocen ve srovnání se stíhači jiné éry.[1] Ačkoli byl vyvinut na konci čtyřicátých let a koncem padesátých let byl již zastaralý, ukázal se jako všestranný a adaptabilní a jako frontový stíhací letoun nadále sloužil v četných vzdušných silách. Poslední letouny byly z aktivní služby vyřazeny v 90. letech v Bolívii.
Díky úspěchu letounu bylo nakonec mezi lety 1949 a 1956 vyrobeno 7 800 letounů, a to nejen v USA, ale i v Itálii a Japonsku. Kromě toho bylo americkým námořnictvem nakoupeno 738 modifikovaných palubních letounů značených jako FJ-2 a -3. Varianty F-86 byly vyráběny také v Kanadě a Austrálii. Ve velkých sériích jej vyráběla kanadská firma Canadair pod označením Canadair Sabre. U těchto variant byl většinou instalován výkonnější motor Avro Canada Orenda. Kanadské F-86 používala také řada států NATO. Výrazně upravenou verzi F-86 vyráběla australská továrna CAC pod označením CAC CA-27 Sabre. Canadair vyrobil celkem 1 815 draků a Sabre se také stal nejvíce vyráběným západním proudovým stíhacím letounem s celkovou produkcí 9 860 kusů všech variant.[2]
Vývoj
Firma North American zareagovala na požadavek USAAF na vývoj stíhacího letounu středního doletu, schopného doprovodu bombardérů i útoků na pozemní cíle. Na projektu NA-140 začali konstruktéři firmy pracovat v listopadu 1944. Vycházeli přitom z projektu NA–134 pro námořnictvo, který se do sériové výroby dostal jako typ North American FJ-1 Fury.[3]
Dne 18. května 1945 firma získala objednávku USAAF na postavení trojice prototypů označených XP-86. Maketa letounu byla schválena 20. června 1945, výsledky měření z aerodynamického tunelu ale ukázaly, že letoun v navrhované podobě nedosáhne požadované rychlosti 600 mil/hod (965 km/hod). Řešení se podařilo nalézt využitím poznatků o šípovém křídle z ukořistěných nacistických výzkumů. Pro letoun pak bylo zvoleno křídlo o šípu 35° (stejný šíp měly i ocasní plochy), štíhlostí 4,79, tloušťkou profilu 11 % u kořene a 10 % na konci, vybavené automatickými sloty na náběžné hraně. Praktické využití křídla si ovšem vyžádalo mnoho zkoušek, což stavbu prototypů oddalovalo.[3]
V prosinci 1946 objednalo letectvo zaváděcí sérii 33 letadel P-86A. První prototyp XP-86 vzlétl ze základny Muroc dne 1. října 1947. Pilotoval ho George Welch. Dne 26. dubna 1948 prototyp jako druhý americký letoun překonal rychlost zvuku. Stalo se tak v sestupném letu. Další dva prototypy následovaly počátkem roku 1948. První sériový F-86A-1 byl letectvu předán 28. května 1948.[4]
Služba
F-86 v Koreji
F-86 byl přijat do služby v americkém letectvu roku 1949. Známým se stal zejména pro své nasazení v Korejské válce, ve které byl hlavním americkým stíhacím letounem a pravidelně se střetával se stíhacími letouny sovětské konstrukce typu MiG-15. Výkony sovětského typu byly pro síly OSN nepříjemným překvapením a donutily USAAF k nasazení nových F-86 v Koreji. Oblast častých střetů s MiGy se dnes označuje jako „alej MiGů“.[5] Pákistánské F-86 také bojovaly v Indicko-pákistánské válce v roce 1965.
Varianty
North American Sabre
North American F-86ALetoun verze F-86F
XF-86 – tři prototypy, původně označené jako XP-86 či North American model NA-140.
F-86A – Model NA-151 a NA-161. Postaveno 554 kusů.
DF-86A – Několik F-86A, přestavěných na bezpilotní cíle.
RF-86A – Přestavba F-86A na průzkumnou variantu. 11 kusů.
F-86B – Model NA-152. Objednáno 188 kusů jako vylepšení F-86A s výkonnějším motorem, prostornějším trupem a silnějšími brzdami.[4] Nakonec dodány jako F-86A-5.
F-86C – NA-157. Dálkový stíhací letoun. Původně objednáno 118 kusů, ale postaveny nakonec jen dva prototypy označené YF-93A.[4]
F-86D
YF-86D – NA-164. Prototyp varianty určené pro boj za každého počasí. Původně označen YF-95A.
F-86D – Varianta pro boj za každého počasí vybavená radarem v přídi. Původně označená F-95A. Postaveno 2 506 kusů. Modely NA-165, NA-177, NA-173, NA-190 a NA-201. S ostatními variantami F-86 se shodovalo jen 25 % jejich dílů. Měly širší trup pro umístění radaru s většího motoru s přídavným spalováním. Výzbroj tvořilo 24 neřízených střel FFAR ráže 2,75 palce "Mighty Mouse".
F-86E – Vylepšený systém řízení, plovoucí výškovka. Model NA-170 a NA-172. Postaveno 456 kusů. 60 z nich postavil pro USAF Canadair.
F-86E(M) – Označení původně britských F-86, předaných dalším státům NATO.
QF-86E – Modifikace kanadských Sabrů, upravených na cvičné cíle.
F-86F – Výkonnější motor a nové křídlo. Postaveno 2 239 kusů (300 z nich bylo dokončeno v Japonsku). F-86F měl značně lepší vlastnosti ve vysokých rychlostech a vyšší přistávací rychlost. Podvarianta F-40 měla za cenu mírně nižší rychlosti zlepšené letové vlastnosti ve vysokých a nízkých rychlostech a lepší vlastnosti při přistání. Hodně starších F-86F bylo později upraveno na standard F-86F-40.
QF-86F – 50 původně Japonských F-86F, přestavěných pro US Navy na cvičné cíle.
RF-86F – Několik F-86F upravených na průzkumné. Takto bylo upraveno i 18 japonských F-86F.
TF-86F – 2 kusy F-86F, upravené na dvousedadlové cvičné letouny s prodlouženým trupem. Označeny jako model NA-204.
F-86G – Plánované označení F-86D s vylepšeným motorem a dalšími změnami. Všech 406 postavených kusů ale bylo označeno jako F-86D.
YF-86H – Výrazně upravený stíhací bombardér s hlubším trupem, jiným motorem (J73) a větším rozpětím. Postaveny dva kusy jako model NA-187.
F-86H – Sériová verze YF-86H. Stíhací bombardér schopný nést jaderné zbraně. Postaveno 473 kusů jako model NA-187 a NA-203. Počínaje 115. vyrobeným kusem (subvarianta H-5) s hlavňovou výzbrojí tvořenou čtveřicí 20mm kanónů M39,[6] namísto dosavadních 12,7mm kulometů M3.
QF-86H – 29 kusů F-86H, upravených na cvičné cíle.
F-86J – Jeden kus F-86A s motorem Orenda, označený jako NA-167. Uvažovaná varianta s výkonnějšími kanadskými motory. Nerealizováno.
YF-86K – F-86D upravená pro export. Místo raket měla 4 kanónyráže 20 mm, zjednodušený systém řízení palby. 2 kusy.
F-86K – Varianta F-86D vyvinutá pro letectva NATO. Postaveno 120 kusů v USA a dalších 221 postavil italský FIAT. Místo raket nesl 4 kanóny M24A-1 po 132 nábojích.
F-86L – Upravené F-86D s novou elektronikou, upraveným kokpitem. 981 přestavěných kusů.
F-86F Sabre ve formaci nad KoreouCanadair Sabre Mk.VI, Luftwaffe, JG 71 „Richthofen“North American F-86 Sabre, Řecké vojenské letectvoF-86, Aeronautica Militare
Maximální rychlost: 687 mph (1 106 km/h) na úrovní mořské hladiny o bojové hmotnosti 6 447 kg, také hlášeno 678 mph (1 091 km/h) (Mach 1,02) a 599 v 11 000 m při 6,960 kg). (597 uzlů (1 106 km/h) v 6 446 m, 1,091 a 964 km/h v 6 960 m)
Pádová rychlost: 200 km/h
Dolet: 2 454 km
Bojový rádius: 414 mi (360 nmi; 667 km) s dvěma 1 000 lb (450 kg) pumami a přídavnými nádržemi o objemu 2 200 galonů (US) (760 L)
.jpg)
.svg){kind=small}
