PROFILPELAJAR.COM

Miloslav Švandrlík
Miloslav Švandrlík
	Busta spisovatele na pražském Chodově
Narození	10. srpna 1932; Praha ; Československo
Úmrtí	26. října 2009 (ve věku 77 let); Praha ; Česko
Místo pohřbení	Kutná Hora
Pseudonym	Roman Kefalín
Povolání	spisovatel, autor sci-fi a humorista
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Miloslav Švandrlík (10. srpna 1932 Praha – 26. října 2009 Praha^[1]) byl český spisovatel a humorista. Používal také pseudonym Roman Kefalín. Lze se také setkat s křestním jménem Miroslav, které je však chybné.

Život

Po vystudování základní školy prošel několik zaměstnání, také absolvoval dvouleté studium na pedagogickém oddělení městské hudební školy v Praze.^[2] Po roce 1950 maturoval (jednalo se o kurz umožňující získat maturitu bez středoškolského vzdělání, který byl určen pro dělníky). V letech 1951–1953 studoval na DAMU, studia však po dvou letech zanechal.

Po ukončení studia se stal asistentem režie ve Vesnickém divadle v Praze. V roce 1953 nastoupil vojenskou službu k Technickým praporům TP, po jejímž ukončení v roce 1955 byl krátce zaměstnán jako vychovatel korejských dětí v Liběšicích a pak se stal profesionálním spisovatelem.

Jeho nejúspěšnějším dílem se stalo dílo Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky, které znázorňovalo ironizující a satirickou formou absurdity v tehdejší socialistické armádě. Vše co psal, bylo humoristického až satirického charakteru.

Spolupracoval i s celou řadou časopisů (Dikobraz) a divadel. V těchto časopisech se často podílel na vtipech, které kreslil Jiří Winter Neprakta.^[3] Napsal několik rozhlasových a televizních scénářů.

V letech 1990 až 1997 vystupoval na besedách a doprovodných pořadech k výstavám Masarykova demokratického hnutí.

Miloslav Švandrlík zemřel v Praze, ale je pohřben v Kutné Hoře na hřbitově u Nejsvětější Trojice.^[4]

Dílo

Vydáno za života autora

Z chlévů i bulvárů aneb Smrt je moje východisko (1960)
Krvavý Bill a viola (1961)
Od Šumavy k Popokatepetlu (1962)
Každý na svém koni (kabaret, 1963)
Kovbojská romance (pásmo, 1964)
Volno, zelená (estrádní pásmo, 1966, s J. Kratochvílem a dalšími)
Pražská strašidla (1968; 1970 rozšíř. s tit. Praha plná strašidel)
Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky (1969, líčí zde osudy příslušníků PTP. Román byl napsán v období pražského jara, po tomto období se nesměl krátce publikovat. Druhé doplněné vydání této knihy bylo umožněno až v r. 1990. Tento román byl zfilmován a na jeho základě vznikl i televizní seriál; 2. díl s tit. Černí baroni, Curych 1975, pod pseud. Rudolf Kefalín; oba díly společně 1990)^{[pozn. 1]}
Sek a Zula (1969-1971, kreslené příběhy z pravěku pro děti)
Draculův švagr (1970, povídková sbírka, řazená dříve do sci-fi^[6], dnes mezi horory)
Mořský vlk a veselá vdova aneb Proti všem (1970)
Hrdinové a jiní podivíni (1972)
Neuvěřitelné příhody žáků Kopyta a Mňouka (1973; 1991 přeprac. a zkrác. vyd.; 1999–2000 rozšíř. na 4 díly, první dva díly obsahují kapitoly z pův. vyd.)
Honorace z pastoušky (1975)
Doktor od Jezera hrochů (1980)
99 národních specialit sovětské kuchyně (1981, s A. Vlčkovou; 1986 rozšíř. s tit. 3x 99 národních specialit sovětské kuchyně, s A. Vlčkovou a O. Dufkem)
Rodiče se zbláznili! (1982)
Nejkrásnější dívka ve střední Evropě (1982)
Dívka na vdávání (1983; 2000 s tit. Nemravná dívka na vdávání)
Muž, který se topil (1985)
Starosti korunovaných hlav (1986)
Šance jako hrom (1989)
Příšerná smrt krásné dívky (1990)
Vražda mlsného humoristy (1990)
Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky (1990, dramatizace)
Černí baroni (1990, text-appeal, s J. Somešem a J. Bauerem)
Ještě máme, co jsme chtěli (1991, 1999 s tit. Kam to kráčíš, Kefalíne? aneb Ještě máme, co jsme chtěli)
Lásky černého barona. Příběhy Romana Kefalína z let 1947 až 1952 (1991)
Říkali mu Terazky aneb Šest půllitrů u Jelínků (Černí baroni II. díl - 1991)
Žáci Kopyto a Mňouk, postrach Posázaví (1991)
Tlustý muž pod Jižním křížem (1991)
Rakev do domu (1991)
Sexbomba na doplňkovou půjčku (1991)
Poručíme větru, dešti… aneb V bouři kulturní revoluce (1991, s tit. Růžové sny pilného hňupa aneb Poručíme větru, dešti…1999)
Šlo mi o krk, pánové(1991)
Zazvoňte mi umíráčkem! (1992)
Žáci Kopyto a Mňouk na stopě (1992)
Unesli Mňouka, Baskerville! (1992)
Na nebožku vypadáte skvěle! (1992)
Černý baron od Botiče (vzpomínky, b. d., 1993; 2007 rozšíř. s tit. Zrovna teď musíš čůrat?)
Pět sekyr poručíka Hamáčka (Černí baroni III. díl - 1993)
Žáci Kopyto a Mňouk opět zasahují (1993)
Kopyto, Mňouk a černá magie (1995)
Kopyto, Mňouk a mimozemšťané (1995)
Válka skřetů (1996)
Kdo se bojí, nesmí na hřbitov (1996)
Jak byli vyhubeni draci v Čechách (1996)
Příliš tlustý dobrodruh (1996, rozšířené vydání obsahující Tlustého muže pod Jižním křížem (1991) a nově druhou část nazvanou Tlustý muž opět na cestách)
Kopyto, Mňouk a lesní netvor (1996)
Kopyto, Mňouk a maharadžova pomsta (1996)
Kopyto, Mňouk a tajemství džungle (1997)
Kopyto, Mňouk a vesmírná brána (1997)
Kopyto, Mňouk a divá Elvíra (1997)
Draculův zlověstný doušek (1997)
Kopyto, Mňouk a ohnivý myslivec (1998)
Kopyto, Mňouk a Indiáni (1998)
Černí baroni po čtyřiceti letech (Černí baroni VII. díl, 1998)
Černí baroni těsně před kremací (1999)
Kopyto, Mňouk a Ryšavý upír (1999)
Kopyto, Mňouk a akta X (1999)
Kopyto, Mňouk a únos policajtovy ženy (1999)
Kam kráčíš Kefalíne? (Černí baroni V. díl - 1999)
Růžové sny pilného hňupa, anebo Poručíme větru, dešti (Černí baroni VI. díl - 1999)
Pokušení z vesmíru (2000)
Stoletý major Terazky (2000)
Dejte napít Babinskému (2001)
Děs čiší z minulosti aneb Reinkarnace (2001)
Zubatá za krkem (2001)
Kopyto, Mňouk a konec světa (2001)
Tatínek je úchyl, Tajemství ohnivých koulí (2002)
Terazky na Hrad (2002)
Terazkyho poslední džob (2002)
Pozor! Zlý pavouk (2002)
Kopyto, Mňouk a keltští duchové (2002)
Antikuchařka aneb Žvanec – náš nepřítel (2003)
Abychom úplně nezpustli (2003, humorný průvodce etiketou)
Terazky v tunelu doktora Moodyho (2003)
Nesmiřitelný Terazky (2003)
Černí baroni útočí na obrazovku (vzpomínky, 2003)
Draculův temný stín (2003)
Kopyto, Mňouk a hromada zlata (2003)
Kopyto, Mňouk a Stříbrňáci (2003)
Z archívů krále humoru 2 (2003)
Kopyto, Mňouk a náměsíčníci (2004)
Kopyto a Mňouk v jihlavských katakombách (2004)
Blanka, oběť sexuálního harašení (2004)
To v pohádkách nebylo! (2004)
Kostlivec v kredenci (2004, + J. Kos a Š. Zavadil)
100 nejlepších hororů (2004)
Lásky Černého barona (Černí baroni IV. díl - 2004)
Stoletý major Terazky (Černí baroni IX. díl - 2004)
Proč se to říká? (2005, přísloví a rčení; původně na pokrač. v čas. Dikobraz 1975–77)
Jak to, že jsme tady? (2005, původně na pokrač. v čas. Dikobraz 1977–81)
Markýz de Sádlo (2005)
Stařec a moře piva (2005)
Kopyto, Mňouk, sumo a čáry (2005)
Kopyto, Mňouk a zaživa pohřbený fakír (2005)
Hajlující upír (2006)
Harry Fotr (2006)
Přesýpací strejda (2006)
NEPRAKTYcká historie (2006)
Kopyto a Mňouk honí superhvězdu (2007)
S Nepraktou za zvířenou (2007)
S Nepraktou in flagranti (2008)
S Nepraktou u výprasku (2008)
S Nepraktou v mokrém živlu (2008)
Hrdinové a nebojsové (2008)
Lásky komické a tragické (2008)
Vodník Fanda (2009)

Posmrtně vydaná díla

Nové příběhy Seka a Zuly (2010)
Draculův poslední doušek (2011)
Kouzelný míč - kreativní komiks (2016)
Přátelé z pravěku – Pravěk ve slavném komiksu pro děti (2016)
Šumavský upír - 3x 100 hororů - I. díl (2017)
Čertova bažina - 3x 100 hororů - II. díl (2017)
Koktavé strašidlo - 3x 100 hororů - III. (2017)
Tajemství ohnivých koulí (2018)
Zlatá vydra (2019)
Půlnoční jezdec (poslední rukopis nalezený v pozůstalosti autora, 2022)

Hororové povídky

Seznam 307 Švandrlíkových hororových povídek (včetně údajů o devatenácti knihách, v nichž byly tyto povídky vydány) se nachází v článku Seznam hororových povídek Miloslava Švandrlíka.

Ocenění

Dlouho žil na pražském Chodově; několik dní před jeho smrtí v říjnu 2009 mu bylo uděleno čestné občanství MČ Praha 11.^[7]
Dne 21. dubna 2010 bylo na jeho počest pojmenováno prostranství na Chodově mezi ulicemi Skřivanova a Lažanského, Švabinského a 7. května.^[8]
Na Švandrlíkově náměstí byla 14. října 2010 odhalena jeho busta od českého sochaře Miroslava Pangráce.^[9]

Odkazy

Poznámky

↑ Autorem 3. dílu podepsaného rovněž Rudolf Kefalín a vydaného v Curychu 1981 není M. Š., ale údajně Miloš Miltner^[5])

Reference

↑ ČTK: Zemřel Miloslav Švandrlík, autor Černých baronů, ČeskéNoviny.cz, 26. 10. 2009
↑ ADAMOVIČ, Ivan; NEFF, Ondřej. Slovník české literární fantastiky a science fiction. Praha: R3, 1995. ISBN 80-85364-57-3. Kapitola Švandrlík, Miloslav, s. 221.
↑ Kreslené vtipy Neprakta - Švandrlík a román na pokračování Černí baroni v Dikobraze / Novém Dikobraze. dikobraz.cz [online]. [cit. 2021-08-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-08.
↑ Karel Kýr: Miloslav Švandrlík vypráví. ePub. Martin Koláček, 2014. ISBN 978-80-87976-91-3.
↑ Slovník české literatury po r. 1945: Švandrlík, Miloslav [online]. ÚČL AV ČR [cit. 2023-06-08]. Dostupné online.
↑ Adamovič, str. 221
↑ Čestná občanství, ceny Prahy 11 a jiná ocenění
↑ Švandrlíkovo náměstí
↑ Slavnostní odhalení busty Miloslava Švandrlíka

Literatura

Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 2, N–Ž. Praha: Kdo je kdo, 1991. 637-1298 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 987.
Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 666.
Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 714.
PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K. – Soft, 2003.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 329–330.