Miloslav Mansfeld se narodil v Dalovicích u Mladé Boleslavi roku 1912 v rodině vojáka. Vyučil se automechanikem, ale v roce 1930 nastoupil do Vojenského leteckého učiliště v Prostějově, poté sloužil u pozorovací letky. Roku 1934 se rekvalifikoval na stíhače v Prostějově a poté na nočního pilota v Praze-Kbelích. V roce 1939 uprchl z Protektorátu Čechy a Morava do Polska, odkud odplul do Francie, aby nastoupil službu v Cizinecké legii v Sidi-bel-Abbès.
Za války
Po vypuknutí války byl Mansfeld uvolněn k nástupu do L'Armée de l'Air. Prodělal přeškolení na bombardovací Bloch MB.200 a MB.210 v Châteauroux a v severní Africe. Po zhroucení Francie odplul lodí Neuralia do Liverpoolu. 25. července 1940 byl přijat do RAF v hodnosti Sergeant a 21. září 1940 zahájil přeškolení na stíhací Hurricany u 6. OTU v Sutton Bridge.
Bristol Beaufighter
Bitvu o Británii prožil u 111. stíhací perutě. Nad Skotskem sestřelil společně s P/O Peterem J. Simpsonem a Sgt. Otmarem Kučerou[6]Heinkel He 111 a druhý poškodil. V době noční letecké ofenzívy Luftwaffe se pak přihlásil k nočním stíhačům. 22. dubna 1941 odešel od 111. peruti do 54. OTU v Church Fentonu, kde vytvořil osádku s radarovým operátorem Stg. Slavomilem Janáčkem. Společně 18. července 1941 nastoupili k 68. noční stíhací peruti. U této jednotky se vystřídala řada čs. posádek. Mansfeld zde létal na dvoumístných strojích Bristol Beaufighter a De Havilland Mosquito, sestřelil 9 letadel a 2 bezpilotní střely V-1. Od roku 1943 velel v rámci 68. peruti letce A, která byla prohlášena za československou. Válku ukončil v hodnosti squadron leadera.[8] Nalétal 489 operačních hodin, z toho 386 v noci.[6]
Vzdušná vítězství
Dornier Do 217
13. 11. 1940, 111. peruť, 1 Heinkel He 111 ve spolupráci nad Severním mořem V od Skotska (sestřelen).
27. 1. 1941, 111. peruť, 1 He 111 nad Skotskem (poškozen).
Noc z 12. na 13. 10. 1941, 68. peruť, 2 He 111 nad Irským mořem (sestřeleny).
Noc z 30. 4. na 1. 5. 1941, 68. peruť, 2 He 111 nad Severním mořem, 1 Dornier Do 217 ve spolupráci se S/Ldr Veselým (sestřeleny).
Noc z 10. na 11. 12. 1942, 68. peruť, 1 Do 217 nad Severním mořem (sestřelen).
Noc z 18. na 16. 3. 1943, 68. peruť, 1 Junkers Ju 88 nad Severním mořem (sestřelen).
Noc z 14. na 15. 5. 1944, 68. peruť, 2 Do 217 nad Severním mořem (sestřeleny).
27. 7. 1944, 68. peruť, 1 V-1 nad Anglií (sestřelena).
24. 10. 1944, 68. peruť, 1 V-1 nad Severním mořem (sestřelena).[9]
Po válce
De Havilland Mosquito
Po návratu do ČSR sloužil M. Mansfeld na MNO v Praze a poté jako velitel letky 24. bombardovacího pluku v Plzni. V důsledku komunistické perzekuce[10] po roce 1948 odešel opět do Velké Británie, kde v rámci RAF létal s mosquity i s proudovými letouny Gloster Meteor. Roku 1958 odešel do výslužby, do roku 1970 pracoval v manažerské funkci v tiskovém koncernu.[6] V roce 1991 byl mimořádně povýšen na generálmajora.[3]
↑RAJLICH, Jiří. MANSFELD Miloslav Jan. In: LÁNÍK, Jaroslav, a kol. Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945. Praha: Ministerstvo obrany České republiky-Agentura vojenských informací a služeb (AVIS), 2005. ISBN80-7278-233-9. S. 184.
Rajlich, J.: Esa na obloze. Naše vojsko, Praha 1995, ISBN80-206-0139-2
Rajlich, J.:, Sehnal, J.: Kočičí oči. Modelpress, Praha 1993, ISBN80-901328-2-0
Shores, C., Williams, C.: Aces high. A Tribute to the Most Notable Fighter Pilots of the British and Commonwealth Forces of WWII, Volume One. Grub Street Publishing London, 1994, ISBN1-898697-00-0
Thomas, A., Weal, J.: Beaufighter Aces of World War 2. Osprey Publishing, 2013, ISBN1-84176-846-4
_Bar.png){kind=small}
_Bar.png){kind=small}
_Bar.png){kind=small}
_Bar.png){kind=small}
_BAR.svg){kind=small}
_BAR.svg){kind=small}
_BAR.svg){kind=small}
_BAR.svg){kind=small}
