No. 111 Squadron RAF
Země	Spojené království Spojené království
Existence	1. 8. 1917–31. 1. 1920 1. 10. 1923–12. 5. 1947 2. 12. 1953–22. 3. 2011
Typ	letecká peruť
Funkce	stíhání
Přezdívka	„Treble One“[p 1]
Motto	„Adstantes“ („V pohotovosti“ či „Připraveni“)
Velitelé	Keith Park (1928/1929)[1]
Nadřazené jednotky	Royal Flying Corps (1. 8. 1917–31. 3. 1918) Royal Air Force (po 1. 4. 1918)
Účast
Války	první světová válka druhá světová válka válka v Iráku
Bitvy	bitva u Megida bitva o Francii operace Dynamo bitva o Británii Dieppe operace Torch vylodění na Sicílii vylodění v Itálii Anzio operace Palliser
Insignie
Znak
	Perutní varianta leteckého výsostného znaku RAF
Letouny
Průzkumné	B.E.2e
Stíhací	Bristol F.2b Bristol M.1b/e Bristol Scout Bulldog D.H.2 Gauntlet Grebe Hunter Hurricane Lightning F.1/3/6 Meteor Nieuport 17 Nieuport 23 Nieuport 24 Phantom FG.1/FGR.2 S.E.5a Siskin Snipe Spitfire Tornado F.3 Vickers F.B.19

111. peruť (anglicky No. 111 Squadron, někdy uváděno v podobě No. CXI (Fighter) Squadron), známá také pod přezdívkou Treble One,^{[p 1]} je bývalá peruť Royal Air Force.

Vznikla v roce 1917 na Blízkém východě jako 111. peruť Royal Flying Corps^[2] během reorganizace britského expedičního sboru v Egyptě poté, co generál Edmund Allenby převzal velení kampaně na Sinaji a v Palestině. Jednotka zůstala na Blízkém východě po skončení první světové války až do roku 1920, kdy byla přečíslována na 14. peruť RAF.

Peruť byla reformována v roce 1923. Ve druhé světové válce se v roce 1940 zúčastnila bitvy o Británii. V letech 1940–1942 bylo mezi jejími příslušníky také několik československých pilotů, například Jiří Hartman, Otmar Kučera a Miloslav Mansfeld.^[3] Na podzim roku 1942^[4] se přesunula do Středomoří, kde se podílela na kampani v severní Africe a později na spojenecké invazi na Sicílii a poté do Itálie.^[5]

V poválečném období byla rozpuštěna a v roce 1953 byla jednotka reaktivována a vybavena proudovými letouny.

V době kdy útvar užíval stroje Hunter, vznikl u něj akrobatický předváděcí tým Black Arrows. V letecké akrobacii jednotka pokračovala i po dalším přezbrojení záchytnými stíhačkami Lightning. Peruť se v roce 1975 přesunula do Skotska, krátce poté, co přešla na typ Phantom FGR.2. V roce 1990 začala létat se záchytnou stíhací variantou stroje Panavia Tornado, Tornado F.3, které provozovala v rámci systému protivzdušné obrany ze skotské základny RAF Leuchars až do března 2011, kdy byla rozpuštěna, čímž současně skončila služba typu Tornado F.3 v RAF.^[6][7]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Esquadrão N.º 111 da RAF na portugalské Wikipedii.

• HALLEY, James J. Famous Fighter Squadrons of the RAF: Volume 1. Windsor, Berkshire: Hylton Lacey Publishers Ltd., 1971. Dostupné online. ISBN 0-85064-100-4. (anglicky) 
• HALLEY, James J., 1988. The Squadrons of the Royal Air Force & Commonwealth 1918–1988. Tonbridge, Kent: Air Britain (Historians). ISBN 0-85130-164-9. (anglicky) 
• JEFFORD, C. G., 2001. RAF Squadrons, a Comprehensive record of the Movement and Equipment of all RAF Squadrons and their Antecedents since 1912. Shrewsbury, Shropshire: Airlife Publishing. ISBN 1-84037-141-2. (anglicky) 
• MASON, Francis K. The British Fighter since 1912. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1992. ISBN 1-55750-082-7. (anglicky) 
• RAWLINGS, John D. R, 1976. Fighter Squadrons of the RAF and their Aircraft. 2. vyd. London: Macdonald & Jane's. ISBN 0-354-01028-X. (anglicky) 

• Seznam perutí RAF

• Obrázky, zvuky či videa k tématu 111. peruť RAF na Wikimedia Commons
• (anglicky) Oficiální stránky
• 111. peruť RAF na www.valka.cz