Lotarjov DV-2
Lotarjov DV-2 je dvouproudový motor vyvinutý v 80. letech 20. století ve spolupráci konstrukční kanceláře Ivčenko-Progress (ZMKB Progress) a podniku ZVL Považské strojárne, Považská Bystrica, po privatizaci Považské strojárne - Letecké motory – PSLM. Motor byl pojmenován DV-2 , přičemž písmeno D znamená Dněpr a písmeno V řeku Váh.[2] Motor pohání cvičné letouny Aero L-39MS a jejich exportní verzi L-59 Super Albatros vyvezenou do Egypta a Tuniska. Motor byl na počátku 80. let vybrán jako vhodná pohonná jednotka pro modernizovanou verzi cvičného letoun L-39 Albatros, stavěnou později jako L-39MS. V říjnu 1980 byla podepsána dohoda mezi SSSR a Československem, přičemž sovětská strana měla na starost jeho vývoj a československá technologii výroby. Během 80. let byla vyrobena řada prototypů motoru, přičemž až sedmnáctý prototyp byl roku 1987 kompletně vyroben v Československu.[2] Letové zkoušky motoru začaly roku 1989 na typu L-39MS. V 90. letech byla vyvinuta silnější varianta motoru DV‑2A.2 nabídnutá Aeru Vodochody pro pohon jeho nového lehkého bitevníku Aero L-159 Alca, společnost ale dala přednost americkému motoru Honeywell/ITEC F124.[2] Modernizovaná verze DV-2S byla instalována v demonstrátoru ruského cvičného letadla Jakovlev Jak-130, sériové stroje však pohání ruské motory Progress AI-222-25 (motory DV-2S jsou alternativou pohonu pro případné zahraniční zájemce o Jak-130).[3] Podobně u čínského cvičného letounu Hongdu L-15, který má k Jaku-130 velmi blízko, byly motory DV-2 instalovány v prvních dvou prototypech, ale sériové stroje ovšem pohání motory Al-222.[4] Dva motory poháněly rovněž jediný postavený prototyp dopravního letadla Iljušin Il-108. Specifikace (DV-2S)Technické údaje
Součásti motoru
Výkony
OdkazyReference
Externí odkazy
|
||||||||||||||||
