Letecký útok na Plzeň 16. prosince 1944 byla operace amerických vzdušných sil (USAAF) na konci roku 1944, v průběhu druhé světové války. Při denním náletu bombardérů USAAF na západočeské město Plzeň měly být především poškozeny Škodovy závody, což se nepodařilo.

Plzeňské Škodovy závody, od začátku okupace součást koncernu strojíren Reichswerke Hermann Göring,^[1] byly pro nacistické Německo velmi důležité, neboť byly jednou z největších zbrojních továren v Evropě.^[2] Škodovka, velká strojírna, významný výrobce zbraní a lokomotiv, se stala cílem spojeneckých vzdušných útoků,^[3][1] neboť podle spojeneckých představ mělo její zničení zhoršit německé možnosti pokračovat ve válce, tedy ji zkrátit a ušetřit mnoho lidských životů. Na podzim 1944 musela Třetí říše odrážet na východu útok postupující Rudé armády, od jihu přes Itálii se přibližovaly americké a britské jednotky a po vylodění v Normandii v létě se otevřela západní fronta.^[4] Výkon zbrojního průmyslu byl pro německé velení důležitý a Albert Speer dokázal zvedat jeho produkci.^[4]

Britské Královské letectvo (RAF) se snažilo na Škodovy závody zaútočit od roku 1940. Poloha továrny v týlu nepřítele a tedy na hranici doletu bombardovacích letadel značně omezovala možnosti útoků. Úspěch nočních náletů komplikovala i náročná navigace, neznalost terénu české krajiny, přelet rozsáhlého nepřátelského území a německá protivzdušná obrana. S odstupem po náletu na Plzeň provedeném RAF v noci ze 13. na 14. května 1943 navázali Američané neúspěšným náletem 22. února 1944 v rámci operace Argument a v podzimním náletem 16. října 1944. Po dvou měsících se bombardéry objevily znovu.

15. letecká armáda USAAF vyslala z jihoitalských základen znovu bombardovací svaz o síle téměř 600 bombardérů B-17 Flying Fortress a B-24 Liberator na cíle v Rakousku a bývalém Československu.^[5] Plánovanými cíli byly v Rakousku chemička v Linci a seřaďovací nádraží v Innsbrucku a Villachu, v Čechách chemické závody u severočeského Záluží, kde se vyráběl syntetický benzín, a plzeňská Škodovka, navíc bylo určeno několik příležitostných rozptýlených cílů.^[5] Část z těchto letadel zamířilo k leteckému útoku na Ústí nad Labem.^[6] Nad Čechy provázely bombardéry stíhací letouny P-38 Lightning a P-51 Mustang.^[5]

Poplachová ústředna měla informace o možném nebezpečí již v 10.50, v 11.27 byla Škodovka evakuována a ve 11.37 byl vyhlášen vzdušný poplach, který trval do 13.58.^[6] Bombardéry přilétly nad Plzeň několik minut po 13. hodině a naprosto minuly svůj hlavní cíl, když rozsáhlý výrobní areál Škodových podniků jedinkrát nezasáhly.^[6] Bomby dopadaly na rozsáhlé území od škodovácké zkušební střelnice u Bolevce po Doudlevce, na Bory, na vilovou čtvrť Bezovka, dělostřelecká kasárna,^[7] a nedaleké letiště na Borských polích.^[8]:230

Při náletu přišlo o život 20 osob^[9] a 50 bylo zraněno.^[7][6] Pohřeb proběhl 20. prosince na ústředním hřbitově, ve stejné době však začal další nálet.^[9][8]:232 Sedm domů bylo zničeno, 22 domů bylo poškozeno těžce a poškození 520 domů bylo lehké, o náhradu škod požádalo 795 osob.^[6]

Záchranné práce i odstraňování následků náletu komplikovaly výbuchy časovaných pum, ať již pro nutnost evakuace okolí a dobu čekání na výbuch, tak pro samotné výbuchy.^[8]:230 Jedna z časovaných bomb vybuchla až o tři dny později a narušila vodovodní potrubí, což dočasně omezilo dodávky vody do jižní části Škodových závodů.^[6]

Na testovací střelnici severně od Bolevce dopadlo šest bomb.^[6] Přímo byla zasažena hájovna Sofronka mezi Kamenným rybníkem a silnicí na Plasy, čímž byla z části zničena.^[10] Pumy poškodily i železniční trať na Žatec.^[11][6]

Bomby dopadaly na čtvrť okolo Doudlevecké třídy, přičemž areál plynárny na Doudlevecké byl zasažen čtyřmi bombami, jedna z nich neexplodovala.^[6] Poškození plynárny vedlo k přerušení zásobování plynem, což obyvatelům města komplikovalo běžný život a žáci se dočkali dřívějšího začátku vánočních prázdnin.^[6] Poškozena byla kanalizace v tehdejší Štěnovické ulici (od konce války Zborovské) a Elektrotechnická továrna v Doudlevcích, závod Škodovky, utrpěla lehká poškození, když tlakové vlny vyrazily některá okna a světlíky.^[6]

Vilová čtvrť Bezovka ležící západně od Klatovské třídy byla těžce postižena.^[6] Podle dopisu Ladislava Lábka napsaného několik dní po náletu byla v ulici V Bezovce zničena minimálně jedna vila, dvě z poloviny a mnoho dalších bylo poškozených.^[8]:230 Poškozen byl i Lábkův rodinný dům v Mánesově ulici, obzvláště výbuchem časované pumy před vilou Rudolfa Brunnera.^{[12][8]:135, 230}

Bomby dopadaly na domy jižně od tehdejšího Schillerova náměstí (dnes náměstí Míru). Tehdejší Vyšší průmyslová škola na rohu Klatovské třídy byla zasažena dvěma či třemi pumami, které zničily střechu a druhé poschodí.^[6] Zničená část školy nesloužila výuce, protože v ní sídlilo protiletecké velitelství Wehrmachtu.^[6] V oblasti Schillerova náměstí, Klatovské, Čechovy, Dvořákovy, Máchovy a Žitné (dnes Politických vězňů) je zaznamenáno poškození 27 domů, které patřily Škodovým závodům nebo dělnickým spolkům, o pravděpodobném poškození mnoho dalších v jiném vlastnictví záznamy schází.^[6] Z uvedených byly dva domy poškozené středně, u zbylých šlo o škody na oknech a dveřích, přičemž škody byly vyčísleny na necelých 400 tisíc korun.^[6]

Poškozeny byly vojenské objekty západně od Bezovky a Bor jako kasárna Luftwaffe či borské letiště, kde se vznítilo tankovací zařízení.^[6] Roztroušeně bomby dopadaly do okolí Valchy, kde poškodily železniční trať na Klatovy.^[11][6]

Nálet připomíná kříž vztyčený jižně od hráze Kamenného rybníka zachráněnými rodinami Dischingerových, Nových a Trepkových, obyvatel zasažené hájovny Sofronka.^[13][14]

• Tento článek je založen na diplomové práci „Bombardování města Plzně za období Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 až 1945“, jejíž autorkou je Karolína Kahovcová a která byla autorkou uvolněna pod licencí GFDL a CC-BY-SA 3.0.