Letecký útok na Plzeň 5. května 1942 neboli akce Canonbury 2^[1][2] byla operace britského Královského letectva (RAF) na jaře 1942, v průběhu druhé světové války. Při nočním náletu bombardérů RAF na západočeské město Plzeň měly být především poškozeny Škodovy závody. Šlo o zopakování neúspěšného bombardování Plzně 26. dubna 1942, skončilo však také neúspěchem.^[3]

Plzeňské Škodovy závody, od začátku okupace součást koncernu strojíren Reichswerke Hermann Göring,^[4][5] byly pro nacistické Německo velmi důležité, neboť byly jednou z největších zbrojních továren v Evropě.^[3] Právě z těchto důvodů se plzeňská Škodovka stala důležitým cílem britských a následně také amerických vzdušných útoků, neboť zničení Škodových závodů mělo výrazně omezit německé možnosti pokračovat ve válce.

Akce Canonbury 1 byla připravena s pozemní podporou díky spolupráci s československým odbojem a československými parašutisty ze skupin Out Distance, Anthropoid a Silver A.^[3] Ti měli vyznačit areál zbrojovky rozděláním velkých ohňů a tím ulehčit pilotům orientaci nad zatemněným městem.^[6] Nálet však neuspěl, Škodovka nebyla poškozena.^[6]

Neúspěch náletu byl v následujících dnech tématem zpráv mezi vysílačkou Libuše drženou parašutisty a vládou v Londýně.^[7] Aby se vylepšil dojem z nepovedené akce, žádal Alfréd Bartoš, velitel výsadku Silver A i všech parašutistů v protektorátu, zopakování náletu.^[8][9][7] Londýn souhlasil a žádal o opětovnou pomoc parašutisty, kteří měli pomocí ohně vyznačit cíl bombardování.^[8][9] Parašutisté odmítli, protože se nechtěli znovu vystavovat riziku a ohrožovat tak splnění jejich hlavních úkolů,^[9][8][7] zároveň byli vysazeni další parašutisté, o které bylo potřeba se postarat a zajistit jim bezpečný úkryt.^[10]:30 Útok byl naplánován tedy naplánován bez pozemní podpory na noc ze 4. na 5. května.

Opakovaný nálet proběhl dle plánu v noci na 5. května 1942. Provedením bylo pověřeno šest posádek bombardérů Short S-29 Stirling Mk. I z 218. perutě 3. skupiny britského letectva, která prováděla i dubnový nálet.^{[7][11][12][10]:30} Pět letadel z britského území odstartovalo mezi 21.35 a 21.55, šesté letadlo pro technickou závadu vůbec neodstartovalo.^[10]:30 Každý z bombardérů nesl šestici 1000liberních pum.^[10]:30

Nad Čechami však ležela nízká oblačnost, která komplikovala navigaci na cíl.^[10]:30 Letecký poplach byl v Plzni vyhlášen v 1.28.^[7][13] Oblohu křižovaly světlomety pátrající po letadlech.^[14] Pozorovatel sledující situaci z věže kostela sv. Bartoloměje zaznamenal v 1.35 hluk leteckých motorů nad Škodovkou,^[7] kterou letadla během náletu několikrát přelétla.^[10]:30 Trojice letadel, N3717/HA-S pilota F/Sgt Webera, W7469/HA-M S/Ldr Oldroyda a DJ977/HA-F P/O Bullocka v husté oblačnosti bombardovala spíše naslepo.^[10]:30 Bullockova posádka se dle svého hlášení dobře zorientovala dle jezer odrážející měsíční svit severovýchodně od cíle, což by měly být Bolevecké rybníky.^[10]:30 S/Ldr Oldroydova posádka útočila jako poslední a to již německá protiletadlová obrana reagovala střelbou.^[10]:30 Letadlo bombardovalo domnělou elektrárnu, ale v té době jej našly světlomety a následně zasáhl flak.^[10]:30 Posádka poškozeného letadla odhodila bomby severozápadně od Škodovky.^[10]:30 Dvě zbylá letadla z důvodu nemožnosti přesně zaměřit cíl a s ohledem na bezpečí civilního obyvatelstva okupované země bomby nad Plzní neshodila.^[10]:30 Mezi 2.09 a 2.16 byla pozorována ohnivá záře ve směru na Rokycany.^[7] Ve 2.45 ohlásily sirény konec leteckého nebezpečí.^[7][13]

Čtvrtý Stirling N3725/HA-D pilotovaný P/O Lamasonem se vracel z Plzně s plnou pumovnicí, kterou vyprázdnil až nad městem Mannheim.

Při zpáteční cestě přes území Belgie bylo letadlo W7469/HA-M pilotované Oldroydem spatřeno v době rozednívání německým stíhačem.^[10]:30 Podle vzpomínek člena posádky Sgt A. H. Hotchkisse je stíhač ve víceúčelovém bojovém letounu Junkers Ju 88 začal pronásledovat.^[10]:30 Přes manévrování pilota se stíhač držel v závěsu a vzdušný souboj vzdal až po zdařilých manévrech Stirlingu u neupřesněného vesnického kostelíka.^[10]:30 Stíhač však palbou zasáhl nádrže a levý podvozek, což posádku donutilo k nouzovému přistání na letišti RAF Manston v hrabství Kent.^[10]:30

Poslední letoun, N6070/HA-D, se do Velké Británie nevrátil vůbec.^[10]:30 Stirling byl pravděpodobně zasažen protiletadlovou střelou, což vedlo k jeho zřícení přímo na Goldsteinstraße ve Frankfurtu nad Mohanem.^[10]:30[15] Z osmi členů posádky zahynuli piloti F/Sgt William Humphreys Gregg a P/O Joseph Ogden Heap, letový technik Sgt Thomas Randall Sherwood, navigátor Sgt Leonard Aspinall Mayer, radisté Sgt Keith Wheeler a Sgt Thomas Whyne a střelec F/Sgt Rowland Lennock.^{[10]:30[15][16]} Zemřelí byli pohřbeni na válečném hřbitově u hornobavorského Dürnbachu.^[10]:30 Jediný přeživší, přední střelec Sgt R. L. MacAfee, padl do zajetí a byl držen v zajateckém táboře Stalag Luft III.^{[10]:30[15][17]}

Způsobené škody byly zanedbatelné, také nikdo nezemřel a ani nebyl zraněn.^[7] Letci zaměnili elektrárnu s plavírnou kaolinu^[10]:31 a svrhli pumy do zalesněného prostoru mezi kopcem Krkavec a nedalekou vsí Ledce severně od Plzně, aniž by tu způsobili významnější škody.^{[13][14][18][7]}

Dva policejní revíry ohlásily dohromady 52 vyražených okenních tabulí.^[7] Škodovka pumami zasažena nebyla,^[8][13] v hlášení závodních hasičů byly zaznamenány jen škody na světlících jediné budovy způsobené střepinami granátů vystřelených protivzdušnou obranou.^[7] Při náletu byla pravděpodobně poškozena bývalá plavírna kaolinu Karla Wedella u Ledců.^[7]

Londýnské vedení žádalo parašutisty o sdělení výsledků náletů, aby mohlo výsledky zohlednit při plánování dalších akcí.^[7] Vysílačkou Libuše proto bylo od 6. do 8. května odvysíláno několik hodnotících zpráv, v nichž byly uvedeny i zásahy, jejich popis se však zčásti lišil od skutečnosti.^[7] První zpráva uváděla dopady pum mezi Krkavcem a Ledci, zmiňovala jednu nevybuchlou, zesílení obrany Plzně v 10km okruhu i vynechání noční a částečně dalších směn ve Škodovce v důsledku náletu.^[10]:31 Zpráva z 8. května uvádí dopady bomb: 4 pumy jz. od Koterova, 5 pum západně od Bolevce, jednu v Rokycanech.^[10]:31 Zmíněno je také zasažení a silné poškození muniční továrny v Zieglerově dole u Nýřan a též Holýšova, zásahy těchto cílů však nebyly ověřené.^{[19][7][10]:31} Parašutisté ve zprávě také upozornili na posílení protivzdušné obrany trojicí obrněných vlaků osazených děly z Essenu i přítomnost blíže neupřesněných generálů, kteří měli po dvou selháních protivzdušné obrany kontrolovat její průběh při dalším náletu.^[10]:31 Vzhledem k posílení protivzdušné obrany Škodovky parašutisté doporučili zaútočit na jiný cíl.^[10]:31

Kromě obvykle nepřesných zpráv od posádek bombardérů a špionážních zpráv se velení poprvé mohlo orientovat i podle leteckého fotoprůzkumu. K průzkumu byly od roku 1941 nasazovány letouny de Havilland Mosquito ve zvláštních verzích a byly úspěšné pro svoji velkou rychlost, se kterou dokázaly unikat i německým stíhačkám.^[10]:33 Ale Čechy byly i tak mimo dolet běžných průzkumných variant Mosquito, což se změnilo až s variantou Mosquito PR.Mk.IV přizpůsobenou k delšímu doletu.^{[10]:31, 33} Dva dny po náletu, 7. května, odstartoval ze základny Benson v jižním Oxfordshire neozbrojený průzkumný letoun Mosquito sériového čísla DK284 k výjimečnému letu: posádka ve složení F/Lt Victor Ricketts a Sgt Boris Lukhmanoff měla vyfotit Drážďany, Plzeň a Řezno.^[10]:33 Podle historika Jiřího Rajlicha se jednalo do té doby o nejhlouběji pronikající průzkumný let spojeneckého letadla nad okupovanou Evropou.^[7] Šestihodinový let dopadl dobře a letadlo se bezpečně vrátilo na základnu.^[10]:33 Po prozkoumání snímků Ústřední vyhodnocovací jednotkou (Central Interpretation Unit) bylo zřejmé, že Škodovy závody nezasáhla žádná z pum.^[10]:33

Nálety na jaře 1942 byly podniknuty v čase hledání strategie účinného nočního bombardování.^[7] Hlavním úskalím byla navigace letadel na cíl a obzvláště při letech nad střední Evropu, velmi vzdálené od základen ve Velké Británii. Pro bližší cíle se nově zkoušel navigační přístroj GEE, jeho dosah byl však pro vzdálenější cíle nedostatečný.^[7] Letci se při letu k vzdáleným cílům museli orientovat vizuálně, k čemuž potřebovali jasnou noc s měsíčním svitem.^[7] Aktuální meteorologická situace nad nepřátelským územím se však značně špatně zjišťovala a letecké útoky při zatažené obloze, jako panovala nad Plzní při obou náletech, končily převážně nezdarem.^[7] Omezené možnosti přesného dosažení cíle při nočním letu přes půl Evropy velmi dobře dokládají výsadky první vlny československých parašutistů, které se uskutečnily obvykle desítky kilometrů od plánovaných míst.^[7] Pro požadavek, aby let bombardérů k cíli i zpět probíhal pod rouškou noci, bylo možné operace nad Protektorátem plánovat jen do období dostatečně dlouhých nocí.^[7] Účinnost bombardování na území bývalého Československa byla snížena nutností zmenšit náklad pum ve prospěch přídavných palivových nádrží.^[7]

• Tento článek je založen na diplomové práci „Bombardování města Plzně za období Protektorátu Čechy a Morava v letech 1939 až 1945“, jejíž autorkou je Karolína Kahovcová a která byla autorkou uvolněna pod licencí GFDL a CC-BY-SA 3.0.