Share to: share facebook share twitter share wa share telegram print page

Lambda Velorum

Lambda Velorum (Suhail)
Lambda Velorum (100x100)
Poloha hvězdy Suhail v souhvězdí Plachet
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000.0)
SouhvězdíPlachty (Vela)
Rektascenze09h 07m 59.75787s[1]
Deklinace−43°25′57.3273″[1]
Paralaxa5,99±0,11 mas[1]
Vzdálenost545±10 ly
Barevný index (U-B)1,80
Barevný index (B-V)1,65
Zdánlivá hvězdná velikost2,21[2]
Absolutní hvězdná velikost-3,99
Radiální rychlost17,6 km/s[3]
Vlastní pohyb v rektascenzi−24,01 mas/rok[3]
Vlastní pohyb v deklinaci13,52 mas/rok
Fyzikální charakteristiky
Typ proměnnostiLC[4]
Spektrální typK4 Ib[3]
Hmotnost7±1,2 M
Poloměr211±6 R
Zářivý výkon (V)8 300 L
Povrchová teplota3 835±100 K
Stáří31,6±1,7 milionů let
Rychlost rotace5,6±1,0 km/s
Další označení
Henry Draper CatalogueHD 78647
Bonner DurchmusterungBD −42°4990
Bright Star katalogHR 3634
2MASS2MASS J09075977-4325571
SAO katalogSAO 220878
Katalog HipparcosHIP 44816
Katalog TychoTYC 7689-2617-1
General CatalogueGC 12623
Bayerovo označeníγ Dra
Flamsteedovo označení33 Dra
SynonymaAlsuhail, Al Suhail al Wazn, Suhail, Al' Sukhal', 2MASS J09075977-4325571, WDS J09080-4326A, FK5 345,
Databáze
SIMBADdata
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lambda Velorum (λ Velorum, Lambda Vel, λ Vel), oficiálně pojmenovaná Suhail[5], je hvězda v jižním souhvězdí Plachet. S průměrnou zdánlivou hvězdnou velikostí 2,21[2] je to třetí nejjasnější hvězda v souhvězdí a jedna z nejjasnějších hvězd na obloze. Vzdálenost k této hvězdě lze přímo změřit pomocí paralaxy, což vede k odhadované vzdálenosti 545 světelných let (167 parseků) od Slunce.[1]

Etymologie

Nesla tradiční arabský název سهيل الوزن Suhail al Wazn, ale jako moderní navigační hvězda byl název zkrácen na Suhail. Suhail (arabské mužské křestní jméno) se tradičně používalo pro další tři další hvězdy: α Carinae; γ Velorum (Suhail al Muhlif) a ζ Puppis (Suhail Hadar). V roce 2016 Mezinárodní astronomická unie schválila pro tuto hvězdu jméno Suhail a nyní je takto zapsána v Katalogu hvězdných jmen IAU[5].

Vlastnosti

Světelná křivka pro Lambda Velorum (z dat družice Hipparcos[6]).

Spektrální klasifikace hvězdy je K4 Ib[3], přičemž třída svítivosti Ib znamená, že se jedná o červeného veleobra s nižší svítivostí. Vnější obálka hvězdy λ Vel má efektivní teplotu přibližně 3 835 K[7], což jí dává chladný oranžový odstín hvězdy typu K. Pozorováním se zjistilo, že hvězda je pomalou nepravidelnou proměnnou hvězdu typu „Lc“, jejíž jasnost kolísá mezi zdánlivými hvězdnými velikostmi +2,14 až +2,30.

λ Velorum je vyvinutá hvězda, která vyčerpala zásoby vodíku v oblasti svého jádra. Její hmotnost je přibližně sedmkrát větší než hmotnost Slunce. Přestože má třídu svítivosti veleobra, pravděpodobně se nachází na asymptotické větvi obrů (AGB) nebo se k ní blíží, ačkoli její vlastnosti nevylučují, že je o něco hmotnější hvězdou na větvi červených obrů (RGB).[8] Hmotné hvězdy spotřebovávají své vodíkové „palivo“ mnohem rychleji než menší hvězdy a stáří Lambda Velorum se odhaduje na pouhých 32 milionů let.[9]

λ Velorum se nachází blízko horní hranice hmotnostního intervalu středně velkých hvězd, které svůj život končí vznikem planetární mlhoviny a pozůstatku bílého trpaslíka. Může být i dostatečně hmotná na to, aby vytvořila supernovu - podobně jako supernova, která vytvořila Krabí mlhovinu) - a tedy i neutronovou hvězdu.[10]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lambda Velorum na anglické Wikipedii.

  1. a b c d VAN LEEUWEN, F. Validation of the new Hipparcos reduction. S. 653–664. Astronomy and Astrophysics [online]. Čís. 474 (2), s. 653–664. arXiv 0708.1752. doi:10.1051/0004-6361:20078357. Bibcode 2007A&A...474..653V. S2CID 18759600. 
  2. a b JOHNSON, H. L.; ET AL. UBVRIJKL photometry of the bright stars. S. 99. Communications of the Lunar and Planetary Laboratory [online]. 1966. Čís. 4 (99), s. 99. Bibcode 1966CoLPL...4...99J. 
  3. a b c d CDS-SIMBAD. Lambda Velorum. simbad.cds.unistra.fr [online]. [cit. 2025-07-22]. Dostupné online. 
  4. RUBAN, E. V.; ET AL. Spectrophotometric observations of variable stars. S. 604–607. Astronomy Letters [online]. 2006. Čís. 32 (9), s. 604–607. Dostupné online. doi:10.1134/S1063773706090052. Bibcode 2006AstL...32..604R. S2CID 121747360. 
  5. a b IAU. IAU-Catalog of Star Names. exopla.net [online]. [cit. 2025-07-14]. Dostupné online. 
  6. Hipparcos - Interactive data access tool. www.cosmos.esa.int [online]. ESA [cit. 2025-07-22]. Dostupné online. 
  7. HARPER, GRAHAM M.; ET AL. HST STIS Observations of ζ Aurigae A's Irradiated Atmosphere. S. 16. The Astronomical Journal [online]. 2022. Čís. 164 (1), s. 16. doi:10.3847/1538-3881/ac6feb. Bibcode 2022AJ....164...16H. S2CID 250101470. 
  8. CARPENTER, KENNETH G. The Structure of the Outer Atmosphere and Wind of lambda Vel. S. 206. Asymptotic Giant Branch Stars (IAU Symposium) [online]. 1998. Čís. 191, s. 206. Bibcode 1998IAUS..191P.206C. 
  9. TETZLAFF, N.; ET AL. A catalogue of young runaway Hipparcos stars within 3 kpc from the Sun. S. 190–200. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society [online]. 2011. Čís. 410 (1), s. 190–200. arXiv 1007.4883. doi:10.1111/j.1365-2966.2010.17434.x. Bibcode 2011MNRAS.410..190T. S2CID 118629873. 
  10. NOMOTO, K. Evolution of 8-10 solar mass stars toward electron capture supernovae. I - Formation of electron-degenerate O + NE + MG cores. S. 791. Astrophysical Journal [online]. 1984. Čís. 277, s. 791. doi:10.1086/161749. Bibcode 1984ApJ...277..791N. 

Externí odkazy

Kembali kehalaman sebelumnya