A-7 Corsair II
A-7E U. S. Navy z útočné letky 46 (VA-146)
Určení	bitevní letoun
Původ	Spojené státy americké
Výrobce	Ling-Temco-Vought
První let	27. září 1965[1]
Zařazeno	únor 1967
Vyřazeno	1991 (USAF, USN); 1993 (ANG) 1999 (Portugalsko) 2014 (Řecko)
Charakter	vyřazen ze služby
Uživatel	US Navy (dříve) USAF (dříve) Portugalsko (dříve) Řecko (dříve)
Výroba	1965–1984
Vyrobeno kusů	1 569 ks
Cena za kus	2,86 mil. USD
Vyvinuto z typu	Vought F-8 Crusader
Další vývoj	Vought YA-7F
Některá data mohou pocházet z datové položky.

LTV A-7 Corsair II byl podzvukový lehký útočný letoun, schopný provozu na letadlové lodi, vyráběný společností Ling-Temco-Vought.

Původně měl u US Navy nahradit stroje Douglas A-4 Skyhawk. Jeho konstrukce byla odvozena ze stíhacího letounu Vought F-8 Crusader, ale ve srovnání s F-8 byl A-7 menší a omezený na podzvukové rychlosti. Jeho drak byl jednodušší a levnější z hlediska výroby. Následně po nabídce do soutěže na požadavek amerického námořnictva VAL (Heavier-than-air, Attack, Light) byla počáteční smlouva na tento typ vystavena 8. února 1964. Vývoj šel rychle - k prvnímu vzletu došlo 26. září 1965, do služby u námořnictva letoun nastoupil 1. února 1967 a ještě do konce roku byly A-7 nasazeny ve Vietnamu.

A-7 byl původně určen pro námořnictvo, ale osvědčil se i jinde. Brzy jej přijalo americké letectvo a letecká národní garda (ANG) a začal nahrazovat letouny Douglas A-1 Skyraider a North American F-100 Super Sabre. Byly vyvinuty vylepšené modely A-7, obvykle s výkonnějšími motory a lepší avionikou. Americké A-7 byly nasazeny v různých hlavních konfliktech, včetně invaze na Grenadu, operace El Dorado Canyon a války v Zálivu. Dále byl používán 4450. taktickou skupinou pro krytí letky vybavené letouny Lockheed F-117 Nighthawk. Jejich údajné použití jako testovacích letounů pro vývoj avioniky F-117 byla krycí zástěrka.^[2]

V 70. letech byl také exportován do Řecka a na konci 80. let i do Portugalska. Americké letectvo a námořnictvo se rozhodly vyřadit své zbývající letouny v roce 1991, v roce 1993 následovala letecká garda a portugalské letectvo v roce 1999. A-7 byl z velké části nahrazen stíhači nové generace jako General Dynamics F-16 Fighting Falcon a McDonnell Douglas F/A-18 Hornet. Poslední provozovatel - řecké letectvo - stáhl z provozu poslední A-7 během roku 2014.^[3]

• Osádka: 1 (pilot)
• Rozpětí: 11,81 m
• Délka: 14,06 m
• Výška: 4,90 m
• Nosná plocha: 34,8 m²
• Hmotnost prázdného stroje: 8 840 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 19 050 kg
• Pohonná jednotka: 1 × dvouproudový motor Allison TF41-A-2
  • Tah: 64,5 kN

• Maximální rychlost: 1 111 km/h
• Dostup: 13 000 m
• Dolet: 1 127 km
• Přeletový dolet: 2 485 km s přídavnými nádržemi
• Plošné zatížení: 378 kg/m2
• Tah/Hmotnost: 0,50

• 1× 20mm kanón M61 Vulcan
• závěsníky : 6 × pod křídlem a 2 × pod trupem s nosností 6 800 kg
• střely : 2 × AIM-9 Sidewinder
• 2 × AGM-45 Shrike
• 2 × AGM-62 Walleye
• 2 × AGM-65 Maverick
• 2 × AGM-88 HARM
• 2 × GBU-8
• bomby: konvenční a laserem naváděné bomby (široká škála)
• 4 × jaderné bomby B28, B57, B61

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LTV A-7 Corsair II na anglické Wikipedii.

• DORR, Robert F, 1985. Vought A-7 Corsair II. London: Osprey Publishing Limited. 200 s. ISBN 0-85045-626-6. (anglicky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu LTV A-7 Corsair II na Wikimedia Commons
• Ling-Temco-Vought A-7 Corsair II

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.