PROFILPELAJAR.COM

Kuneš Sonntag
Kuneš Sonntag
3. ministr financí ČSR
	Ve funkci:; 9. října 1919 – 25. května 1920
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Vlastimil Tusar
Předchůdce	Cyril Horáček
Nástupce	Karel Engliš
3. ministr průmyslu, obchodu a živností ČSR
	Ve funkci:; 25. května 1920 – 15. září 1920
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Vlastimil Tusar
Předchůdce	Ferdinand Heidler
Nástupce	Rudolf Hotowetz
2. ministr zemědělství ČSR (správce)
	Ve funkci:; 24. června 1920 – 15. září 1920
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Vlastimil Tusar
Předchůdce	Karel Prášek
Nástupce	Vladislav Brdlík
3. ministr výživy lidu ČSR (správce)
	Ve funkci:; 1. dubna 1920 – 25. května 1920
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Vlastimil Tusar
Předchůdce	Fedor Houdek
Nástupce	Václav Johanis
Poslanec Moravského zemského sněmu
	Ve funkci:; 1913 – 1918
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
	Ve funkci:; 1918 – 1920
Poslanec Národního shromáždění
	Ve funkci:; 1920 – 1922
Stranická příslušnost
Členství	radik. pokroková str.; agrární strana
Narození	19. února 1878; Lazce; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	29. března 1931 (ve věku 53 let) nebo 31. března 1931 (ve věku 53 let); Praha; Československo
Místo pohřbení	hřbitov Uničov
Národnost	Češi
Profese	ekonom, politik a novinář
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kuneš Sonntag (též Kuneš Sonntág či Kunrát Sonntag; 19. února 1878 Lazce – 29. března 1931 Praha^[1]) byl československý agrární politik, národohospodář a účastník protirakouského odboje.

Život

Studium

Narodil se v Lazcích na Šumpersku na bývalé dědičné rychtě č.p. 4 do smíšené česko-německé rodiny. Vystudoval německé gymnázium v Uničově a Moravské Třebové, v letech 1893–1895 studoval vyšší mlynářskou školu v Dippoldiswalde (Sasko, Německo). Studoval na zemědělském institutu při univerzitě v Halle nad Sálou (Sasko-Anhaltsko, Německo)

Rakousko-Uhersko

Původně byl členem České radikálně pokrokové strany, od roku 1904 působil v Moravské straně agrární. Za agrárníky byl v zemských volbách roku 1913 zvolen na Moravský zemský sněm za českou všeobecnou kurii, obvod Olomouc, Lipník, Šternberk atd.^[2] Poslancem zemského sněmu byl do roku 1918.

První světová válka

Za první světové války působil v odboji, a to zejména díky svým kontaktům na slovenské politiky, kteří se orientovali na budoucí česko-slovenskou spolupráci. Udržoval těsné styky s Antonínem Švehlou, působil tedy jako prostředník.

Byl propagátorem agrárního družstevnictví, a to jak v zemědělské výrobě, tak při zpracování produktů (mlýny, pekárny). V letech 1916–1917 byl ředitelem Obilního ústavu na Moravě, od roku 1918 stál v čele Zemské hospodářské rady pro Moravu. Při vzniku Československé republiky zastával funkci místopředsedy Moravského národního výboru.

První republika

V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění.^[3] Na mandát ale rezignoval roku 1922. Jeho post pak jako náhradník zaujal Jakub Haupt.^[4] ^[5]

Zastával i četné vládní posty. V letech 1919–1920 působil v obou vládách rudozelené koalice (první vláda Vlastimila Tusara a druhá vláda Vlastimila Tusara^[6]), nejprve jako ministr financí, poté jako správce ministerstva výživy lidu, ministr průmyslu, obchodu a živností a správce ministerstva zemědělství.^[7]

V období 9. října 1919 – 25. května 1920 působil jako předseda bankovního výboru Bankovního úřadu při ministerstvu financí (předchůdce dnešní České národní banky).^[8]

Zastával jedno z vedoucích postavení v agrární straně, od roku 1922 až do své smrti v roce 1931 byl jejím místopředsedou. Podporoval koncepci Švehlovy státotvorné politiky.

Od roku 1922 byl prezidentem Anglo-československé banky. Měl významný podíl na založení Československé akademie zemědělské v roce 1924, na které též působil jako viceprezident. Působil také ve Střelicích, kde měl svůj statek a zasloužil se zde též o osvětovou činnost. Je pochován v Renotech, pozdější městské části Uničova.

Dílo

Byl uznávaným publicistou, roku 1909 založil vlastní list Moravský venkov. Působil též jako redaktor. Je autorem prací v oboru agronomie, potravinářského průmyslu, školství a ekonomiky.

Odkazy

Reference

↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Víta, sign. VÍT Z9, s. 231. Dostupné online.
↑ MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4.
↑ Kuneš Sonntag [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-15]. Dostupné online.
↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-15]. Dostupné online.
↑ 1. schůze, přípis volebního soudu, ověření mandátů [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-15]. Dostupné online.
↑ Vratislav Preclík: Prezident Masaryk a Tusarova vláda, in Čas. Ročník XXVIII, číslo 130/duben–červen 2020, registrace MK ČR 7435, ISSN 1210-1648, str. 6–13
↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 660–662.
↑ www.cnb.cz [online]. [cit. 14-03-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-10-2010.

Literatura

KUBAČÁK, Antonín. Ministerstvo zemědělství v letech 1918–1948: osudy úřadu a jeho ministrů. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2005. 126 s. ISBN 80-7084-463-9. Kapitola Kuneš Sonntag, s. 55–58.
PELUNĚK, Lukáš. Pohnuté osudy JUDr. Kuneše Sonntaga. Střední Morava : vlastivědná revue. 2019, roč. 25, č. 48, s. 135–137. (otec a syn)