V roce 1919 dosáhl za mimořádné zásluhy v odbojové činnosti za světové války 32. stupeň Skotského ritu v organizaci Svobodných zednářů.[3] Za první světové války byl zvláštním důvěrníkem Maffie.
V meziválečném období patřil do okruhu časopisu Demokratický střed. Účastnil se porad v Národním klubu v Celetné ulici v Praze. Zastupoval zájmy finančníka Jaroslava Preisse.[4]
Profesí byl podle údajů k roku 1925 ministrem, bytem v Praze.[7]
V letech 1926–1938 byl ředitelem a v letech 1938–1945 vrchním ředitelem Živnostenské banky.[8] Právě nástup do vedení Živnobanky byl příčinou pro rezignaci na poslanecký mandát.[4]
↑OPOČENSKÝ, Jan: Válečné deníky Jana Opočenského, 2001, s. 450. [online]. google.cz [cit. 2014-12-16]. Dostupné online.
↑ Výbor České ligy proti bolševismu. Moravský večerník. 1944-01-27, roč. 23, čís. 12, s. 1.
↑ Náš lid je pobouřen plány na obnovu wehrmacht. Rudé právo. Listopad 1954, roč. 35, čís. 320, s. 3. Dostupné online.
Literatura
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN80-7185-245-7. S. 272.
VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 14. sešit : Dot-Dvo. Praha: Libri, 2011. 339-466 s. ISBN978-80-7277-451-7. S. 462–463.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Dvořáček na Wikimedia Commons