PROFILPELAJAR.COM

Kopaiva
	Kopaiva Copaifera langsdorffii
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	bobotvaré (Fabales);
Čeleď	bobovité (Fabaceae);
Podčeleď	Detarioideae;
Rod	kopaiva (Copaifera); L., 1762
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kopaiva^[1] (Copaifera), česky též kopaiba, je rod rostlin z čeledi bobovité. Kopaivy jsou stromy (často mohutné) a keře se zpeřenými listy a hustými květenstvími drobných bezkorunných květů. Vyskytují se v počtu asi 35 druhů v tropech Afriky, Asie i Ameriky. Nejvíce druhů je v Brazílii. Z různých druhů kopaivy se získává tvrdá pryskyřice, známá jako kopál. Některé druhy jsou těženy pro dřevo, jiné mají význam v místní medicíně.

Popis

Kopaivy jsou keře a stromy. Nejmohutnější druhy dorůstají výšky přes 40 metrů a mají přímý rovný kmen, u paty kmene mívají opěrné pilíře a koruna začíná až ca 25 metrů nad zemí. Listy jsou lichozpeřené nebo sudozpeřené, složené z 1 až mnoha párů vstřícných nebo střídavých lístků, výjimečně jednolisté. Obvykle jsou na ploše průsvitně žláznatě tečkované. Palisty jsou drobné a opadavé. Květy jsou drobné (asi 3 až 5 mm dlouhé), oboupohlavné, přisedlé nebo krátce stopkaté, uspořádané ve dvou řadách v hroznovitých nebo latovitých květenstvích. Kalich je tvořen 4 na bázi srostlými lístky a nahrazuje chybějící korunu. Tyčinek je 8 až 10 (řidčeji více) a jsou volné, s dlouhými nitkami. Semeník je přisedlý nebo stopkatý a obsahuje 2 až 7 vajíček. Čnělka je nitkovitá, zakončená vrcholovou, na konci uťatou bliznou. Lusky jsou obvykle kožovité, okrouhlé až oválné, více či méně pukající 2 chlopněmi. Obsahují 1 až 2 semena s bílým nebo barevným míškem, obklopujícím většinu semene.^[2]^[3]^[4]

Rozšíření

Rod kopaiva zahrnuje asi 35 druhů. Je rozšířen v tropech téměř celého světa. Největší zastoupení má v tropické Americe, kde roste celkem 30 druhů. V tropické Africe rostou 4 druhy. V tropické Asii se vyskytuje jediný druh, a sice na Borneu. Největší druhová diverzita je v Brazílii. Zástupci tohoto rodu rostou nejčastěji v nížinném deštném lese, a to i na zaplavovaných půdách, dále v sezónně suchých lesích a keřové vegetaci.^[5]^[2]

Taxonomie

Některé druhy rodu Copaifera, např. C. ehie či C. demeusei, byly přesunuty do rodu Guibourtia. Do rodu Copaifera byl také v minulosti řazen druh Colophospermum mopane (mopan), dnes řazený do samostatného monotypického rodu.^[6]

Význam

Nejznámějším produktem dřevin tohoto rodu je kopál, recentní nebo polofosilní pryskyřice používaná zejména k výrobě velmi kvalitních a trvanlivých laků a hlubotiskových fermeží a v malířství. Kopál je dosti tvrdý a má poměrně vysoký bod tání. Získává se buď nařezáváním živých stromů nebo sběrem polofosilní pryskyřice v místech, kde tyto stromy dříve rostly. Z amerických druhů poskytuje kopál zejména Copaifera langsdorffii, C. officinalis, C. reticulata, C. multijuga, C. guyanensis a C. martii.^[2]^[7]

Dřevo kopaivy je tvrdé, houževnaté, dobře opracovatelné a zpravidla rovné. Je používáno na stavbu mostů a lodí a v truhlářství. Dřevo afrického druhu C. salikounda je obchodováno pod jménem etimoé, dřevo amerických druhů C. martii a C. reticulata jako cupay.^[2]^[8]

Druhy Copaifera officinalis a C. langsdorffii jsou v tropické Americe používány v místní medicíně.^[9]

Odkazy

Reference

↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
↑ ^a ^b ^c ^d ALLEN, O.N.; ALLEN, E.K. The Leguminosae, a Source Book of Characteristics, Uses, and Nodulation. Madison: The University of Wisconsin Press, 1981. ISBN 0-299-08400-0.
↑ BERRY, P.E. et al. Flora of the Venezuelan Guayana (vol. IV). Missouri: Timber Press, 1998. ISBN 0-915279-52-5.
↑ LEISTNER, O.A. Seed plants of southern tropical Africa: families and genera. Pretoria: SABONET, 2005. ISBN 1-919976-07-8.
↑ Legumes of the World. [online]. Kew Royal Botanical Gardens. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-11.
↑ International Legume Database [online]. Dostupné online.
↑ VALÍČEK, Pavel a kol. Užitkové rostliny tropů a subtropů. Praha: Academia, 2002. ISBN 80-200-0939-6.
↑ WAGERFUHR, R. Dřevo. Obrazový lexikon. Praha: Grada Publishing, 2002. ISBN 80-247-0346-7.
↑ DUKE, James A. et al. Duke's Handbook of Medicinal Plants of Latin America. London: CRC Press, 2009. ISBN 978-1-4200-4316-7.