Koločava, také Kaločava[1] (ukrajinsky Колочава, maďarsky Alsókalocsa,[1] německy Kolotschawa; zastarale Nižná Koločava) je obec na západní Ukrajině, správní středisko Koločavské venkovské komunity (ukrajinsky Колочавська сільська громада). Leží v okrese Chust Zakarpatské oblasti na jižní hranici Siněvirského národního parku. Obcí protéká řeka Terebla.
Koločavská venkovská komunita
Kromě Koločavy jsou součástí Koločavské venkovské komunity tato sídla:
| Transkripce do latinky
|
Ukrajinský název
|
Česky/slovensky
|
Maďarsky
|
| Horb
|
Горб
|
Hrb, Horb
|
Horb
|
| Kosiv Verch
|
Косів Верх
|
Kosuv Vrch
|
Koszóver
|
| Merešor
|
Мерешор
|
Merešor
|
Rókarét, Mercsor
|
| Nehrovec
|
Негровець
|
Negrovec, Vyžná Koločava, Kaločava Vyžní[1]
|
Felsőkalocsa,[1] Negróc
|
Historie
Koločava byla do roku 1919 součástí Uherska. V letech 1919–1938 patřila do Podkarpatské Rusi, která byla součástí Československa. V letech 1939–1945 byla anektována Maďarskem. Od roku 1946 bylo místo součástí Ukrajinské sovětské socialistické republiky a od roku 1991 je součástí Ukrajiny. V současnosti zde žije okolo 5000 obyvatel.
Muzea
Koločava má 10 muzeí a 20 památníků:
- muzeum Kostel Ducha svatého
- Historické a Etnografické muzeum Ivana Olbrachta
- skanzen vesnické architektury Старе Село
- muzeum Sovětská škola
- muzeum Česká škola
- muzeum Koločavské úzkorozchodné železnice
- muzeum Bunkr Štajera
- muzeum Památník vojákům internacionalistům
- muzeum Arpádova linie
- muzeum vorařství (již řadu let zpustlé)
Zajímavosti
Koločava proslula jako rodiště obávaného loupežníka Nikoly Šuhaje, hrdiny literárního díla Ivana Olbrachta – Nikola Šuhaj loupežník. Ve vesnici je škola s muzeem a bustou Ivana Olbrachta. U dřevěného kostela sv. Ducha, ležícího v Horbu[2] u silnice směrem k jezeru Siněvir, se nachází hroby tří českých četníků, kteří zemřeli během služby v Koločavě. Jednoho z nich zabil Nikola Šuhaj, V tomto kostele bylo do nedávné doby umístěno Muzeum ateismu, založené v časech existence Sovětského svazu.[3] Na hřbitově blíže na náměstí se nachází hroby Nikoly a jeho ženy Eržiky. Za hřbitovem je muzeum československé školy a také nový skanzen.
Galerie
-
Busta
Ivana Olbrachta (vedle nové školy)
-
Nová škola v Koločavě
-
Řeckokatolický kostel sv. Ducha v Koločavě
-
Interiér řeckokatolického kostela sv. Ducha v Koločavě
-
Hlavní ulice před restaurací Četnická stanice v Koločavě
-
Pomník na počest pracovních migrantů u autobusové zastávky uprostřed Koločavy. Sochař: Petro Štajer, mecenáš: Stanislav Arževitin, 2011
-
Pomník na počest bačovi (ovčákovi), otevřený v padesátých letech XX století, v roce 2009 obnovený a pozlacený.
-
Muzeum a Stará škola v Koločavě
-
Řeckokatolický kostel sv. Ducha v Koločavě
Koločava ve filmu
Partnerská města
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Kolotschawa na německé Wikipedii a Колочавська сільська громада na ukrajinské Wikipedii.
- ↑ a b c d Seznam obcí a úřadů na Podkarpatské Rusi. Užhorod: [s.n.], 1922. Dostupné online. S. 23.
- ↑ KUŠTEK, V. Obrázky z Koločavy. Podkarpatská Rus. Roč. 2014, čís. 2, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Brandos, Otakar; Koločava, Zakarpatská Ukrajina. www.karpaty.net [online]. [cit. 2010-07-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-20.
- ↑ MĚSTO SEMILY. Město Semily [online]. [cit. 2023-10-22]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Koločava na Wikimedia Commons 
Téma Koločava ve Wikicitátech- (česky) Koločava – turistické info a fotografický doprovod na webu DuseKarpat.cz
.jpg)
