Ferdinand Karel jak byl do nástupu na trůn znám, byl od svého narození nejdříve dědičným princem z Luccy a poté na od roku 1847 krátký čas dědičným princem parmským v době, když zemřela Marie Luisa a bourbonská vláda se v osobě jeho otce Karla II. vrátila do Parmy. Jeho otec ovšem nevládl dlouho, jelikož krátce po jeho nástupu vypukla v roce 1848 revoluce a rodina v čele s Karlem II. z vévodství uprchla. Ferdinand Karel byl nejdříve zadržen v Cremoně a později v Miláně než byl po žádosti britské vlády propuštěn. Poté cestoval přes Maltu do Neapole, kde se opětovně setkal se svojí ženou, která zde porodila následníka trůnu Roberta. Poté pobývala rodina v Anglii a Skotsku.
V srpnu 1848 obsadila Parmu rakouská vojska a Ferdinandův otec Karel II. byl dosazen zpět na trůn. Karel II. ale nevládl dlouho, již následujícího roku v březnu 1849 akdikoval ve prospěch Ferdinanda Karla, který se stal parmským a piacenzským vévodou jako Karel III. Bohužel i jeho vláda netrvalo dlouho. Téměř přesně po pěti letech vlády byl v březnu 1854 na Karla III. spáchán atentát anarchistou Antoniem Carrou, kterému Karlem III. následujícího dne podlehl.
Na vévodský trůn po něm nastoupil jeho nejstarší syn Robert, za něhož vládla jako regentka jeho matka.
Rodina
10. listopadu 1845 se oženil s Luisou Marii Terezou (1819–1864), vnučkou francouzského krále Karla X. Společně měli čtyři děti:
⚭ 1868 Ferdinand IV. Toskánský (10. 6. 1835 Florencie – 17. 1. 1908 Salcburk), toskánský velkovévoda v letech 1859–1860, po roce 1860 pouze titulární velkovévoda