Kamejama
Narození	9. července 1249
Úmrtí	4. října 1305 (ve věku 56 let)
Pohřben	Tenrjúdži
Potomci	Go-Uda, Cuneaki, Džidó, Gjóen, Rjódžo, pátá dcera císaře Kamejamy, Kiši, Kitanomandokoro, Sončin a Morijoši
Otec	Go-Saga
Matka	Kicuši Saiondži
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamejama (japonsky 亀山天皇, Kamejama-tennó, 9. července 1249 – 4. října 1305) byl devadesátý císař Japonska^[1] v souladu s tradičním pořadím posloupnosti.^[2] Vládl od 9. ledna 1259 do své abdikace 6. března 1274.^[3]

Princ, jehož osobní jméno (imina) před nástupem na Chryzantémový trůn znělo Cunehito (恒仁親王),^[3] byl sedmým synem císaře Go-Sagy. Posmrtné jméno císaře Kamejamy je odvozeno od místa jeho posledního odpočinku.

Roku 1258 se tehdy devítiletý princ Cunehito stal korunním princem.

V roce 1259 přinutil klášterní císař Go-Saga svého 15letého syna Hisahita (Go-Fukakusu), aby se vzdal trůnu ve prospěch svého mladšího bratra prince Cunehita. Stalo se tak ve 14. roce Go-Fukakusova panování. Nedlouho poté, co císař abdikoval a jeho mladší bratr se stal císařem, usedl Cunehito na Chryzantémový trůn.^[3][4]

Roku 1265 dorazili do Japonska vyslanci mongolského vládce Kublaje (Kublaj-chána). Jejich vojenský doprovod cestou do Japonska drancoval ostrovy. Vyslanci přednesli Japoncům výzvu svého vládce, aby se podrobili jeho vládě. Císař a jeho dvůr navrhli kompromis,^[5] ale šógun, který představoval výkonnou moc šógunátu Kamakura, je ignoroval. Mongolská delegace byla poslána zpět.

V roce 1266 byl z Kamakury, jež byla sídelním městem šógunátu, odvolán 6. kamakurský šógun princ Munetaka, nejstarší syn císaře Go-Sagy. V úřadu jej nahradil jeho teprve dvouletý syn Korejasu, který se stal 7. kamakurským šógunem. Princ Korejasu v úřadu šóguna vydržel celých 23 let, do roku 1289.

Roku 1274 odstoupil císař Kamejama z trůnu ve prospěch svého syna prince Johita (世仁親王), jenž se posléze stal císařem Go-Udou. Kamejama pak dál uplatňoval moc z pozice klášterního císaře. V témže roce vpadli Mongolové do Japonska podruhé. Kamejama se osobně modlil ve Velké svatyni v Ise a 15. srpna 1281 požádal bohyni Amaterasu jménem Japonska o zásah.

Šógunátní vláda však sledovala Kamejamovo konání s podezřením a v roce 1287 donutila na podnět nespokojeného bývalého císaře Go-Fukakusy císaře Go-Udu k abdikaci. Na uvolněné místo na trůnu nato usedl Go-Fukakusův druhý syn princ Hirohito (熈仁親王), jenž se poté stal císařem Fušimim. Kamejamova klášterní vláda tak byla přerušena.

Roku 1289 se 7. syn bývalého císaře Go-Fukakusy, princ Hisaaki (久明親王), stal 8. kamakurským šógunem, což posílilo pozici Go-Fukakusovy linie Džimjóin-tó. Kamejama nato propadl malomyslnosti a stal se mnichem zenové sekty. Díky tomu začal zenbuddhismus pomalu pronikat i mezi dvorskou šlechtu.

V roce 1291 pomohl Kamejama založit zenbuddhistický chrám Nanzendži v Kjótu.

Roku 1305 bývalý císař Kamejama zemřel. Je pohřben v mauzoleu Kameyama no Misasagi v chrámu Tenrjúdži v Kjótu. O toto císařské mauzoleum pečuje Úřad pro záležitosti japonského císařského dvora.^[6]

Císařský princ Cunehito neboli císař Kamejama měl 15 manželek, s nimiž zplodil asi 25 dětí, asi 20 synů a 5 dcer. Jeho druhorozený syn, císařský princ Johito (世仁親王), se posléze stal císařem Go-Udou.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emperor Kameyama na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kamejama na Wikimedia Commons

Japonští císařové
seznam japonských císařů
Legendární	Džómon 660 ACN–291 ACN Džimmu Suizei Annei Itoku Kóšó Kóan Jajoi 290 ACN–269 AD Kórei Kógen Kaika Sudžin Suinin Keikó Seimu Čúai Džingu Kógó**
Jamato	Kofun 269–539 Ódžin Nintoku Ričú Hanzei Ingjó Ankó Júrjaku Seinei Kenzó Ninken Burecu Keitai Ankan Senka Asuka 539–710 Kinmei Bidacu Jómei Sušun Suiko* Džomei Kógjoku* Kótoku Saimei* Tendži Kóbun Temmu Džitó* Mommu Gemmei*
Nara	710–794 Gemmei* Genšó* Šómu Kóken* Džunnin Šótoku* Kónin Kammu
Heian	794–1185 Kammu Heizei Saga Džunna Ninmjó Montoku Seiwa Józei Kókó Uda Daigo Suzaku Murakami Reizei En'jú Kazan Ičidžó Sandžó Go-Ičidžó Go-Suzaku Go-Reizei Go-Sandžó Širakawa Horikawa Toba Sutoku Konoe Go-Širakawa Nidžó Rokudžó Takakura Antoku Go-Toba
Kamakura	1185–1333 Go-Toba Cučimikado Džuntoku Čúkjó Go-Horikawa Šidžó Go-Saga Go-Fukakusa Kamejama Go-Uda Fušimi Go-Fušimi Go-Nidžó Hanazono Go-Daigo
Severní dvůr	1333–1392 Kógon Kómjó Sukó Go-Kógon Go-En'jú Go-Komacu
Muromači	1333–1573 Go-Murakami Čókei Go-Kamejama Go-Komacu Šókó Go-Hanazono Go-Cučimikado Go-Kašiwabara Go-Nara Ógimači
Azuči-Momojama	1573–1603 Ógimači Go-Józei
Edo	1603–1868 Go-Józei Go-Mizunó Meišó* Go-Kómjó Go-Sai Reigen Higašijama Nakamikado Sakuramači Momozono Go-Sakuramači* Go-Momozono Kókaku Ninkó Kómei Meidži
Japonské císařství	1868–1947 Meidži Taišó Šówa
Moderní Japonsko	1947–dosud Šówa Akihito Naruhito
vládnoucí císařovny jsou označeny hvězdičkou * / císařská choť a regentka Džingu Kógó se tradičně neuvádí **