PROFILPELAJAR.COM

Jaroslav Havlíček
Jaroslav Havlíček
	Jaroslav Havlíček
Narození	3. února 1896; Jilemnice, Rakousko-Uhersko
Úmrtí	7. dubna 1943 (ve věku 47 let); Praha, Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtí	zánět mozkových blan
Místo pohřbení	Jilemnický hřbitov
Povolání	úředník, spisovatel
Stát	Československo
Alma mater	ČVUT - nedokončeno
Témata	psychologická fikce
Významná díla	Petrolejové lampy, Neviditelný, Helimadoe
Manžel(ka)	Marie Havlíčková
Děti	Zbyněk Havlíček, Eva Havlíčková
Příbuzní	Karel Šebek (synovec)
	oficiální stránka
	multimediální obsah na Commons
	původní texty na Wikizdrojích
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

matriční zápis o narození a křtu Jaroslava Havlíčka (matrika N index N 1894–1913 Jilemnice (SOA Zámrsk))

Jaroslav Havlíček (3. února 1896 Jilemnice – 7. dubna 1943 Praha^[1]^[2]) byl český spisovatel. Řadí se mezi nejvýznamnější představitele domácí psychologické prózy.

Životopis

Narodil se dne 3. února 1896 v Jilemnici v domě čp. 54. Jeho otcem byl učitel Josef Havlíček a jeho matka Julie Havlíčková (rozená Knýová) byla dcera nadlesního z okolí Chlumce nad Cidlinou^[3]. Jaroslav Havlíček vystudoval reálku v Jičíně (maturoval 1913). Poté (1914) absolvoval abiturientský kurs obchodní akademie v Chrudimi a začal studovat na ČVUT v Praze. Roku 1915 byl jako jednoroční dobrovolník odveden do první světové války, zúčastnil se bojů v Rusku, v Itálii a v roce 1919 na Slovensku. V roce 1919 obnovil vysokoškolská studia a začal v rámci praxe pracovat jako úředník v Živnostenské bance v Praze,^[4] kde již zůstal, zatímco studií zanechal. V roce 1921 se oženil s Marií Krauseovou. Jeho synem byl surrealista a básník Zbyněk Havlíček a jeho synovcem básník Karel Šebek. Zemřel z fyzického vyčerpání v důsledku zánětu mozkových blan.

Dílo

Jeho literaturu ovlivnili písmáci a spiritisté, napsal několik románů, jejichž děj je zasazen do maloměsta na přelomu 19. a 20. stol. Popisuje tragické lidské osudy, degeneraci – téměř naturalisticky, až chladnokrevně, duševní stavy často velmi narušených lidí a extrémní situace. Byl skvělým vypravěčem. Některé jeho postavy vykazují velkou mravní a duševní sílu.

Romány

Vyprahlé touhy – 1935, přepracované vyšlo v roce 1944 pod názvem Petrolejové lampy
Petrolejové lampy – tento román pojednává o nehezké, ale citlivé Štěpánce, která se nemůže vdát – vezme si svého zadluženého, opileckého bratrance, protože si ji konečně někdo chce vzít a navrch získá statek, na kterém strávila dětství. Brzy však zjistí, že jí její manžel Pavel štěstí nezajistí a že je navíc smrtelně nemocný, má syfilis.
Neviditelný – 1937, děj se odehrává v bohaté rodině, která se postupně rozpadá. Hlavním hrdinou je inženýr, který si vezme dědičku továrny. Po svatbě zjistí, že s nimi v domě žije bláznivý strýček, který si myslí, že je neviditelný. Tento stav postupně rozvrátí jeho manželství a Petrova žena se nakonec dostává do podobného psychotického stavu. Vyšlo i v audioverzi, načetl Jiří Schwarz v edici Mistři slova, vydala Audiotéka.
Ta třetí – 1939, příběh bezvýznamného úředníka, který se potácí mezi dvěma ženami. Nakonec ztrácí obě a zvolí si tu třetí – smrt.
Helimadoe – 1940, příběh pěti sester (podle počátečních slabik jejich jmen), které jsou ovládány podivínským otcem lékařem. Dcery se jmenovaly Helena, Lidmila, Marie, Dora a Ema. Dílem provází mladý vypravěč Emil.
Vlčí kůže – 1939/67, Nedokončené pokračování Petrolejových lamp.

Novely a povídky

Máňa – 1925, Havlíčkovy vzpomínky na dospívání v Jilemnici
Muž sedmi sester –1927, groteska s erotickým motivem, posmrtně vydáno v 90. letech.
Jaro v domě (1927)
Komtesa Camilla – 1930/1944, Příběh o lásce a iluzích mladého herce
Útěk z civilizace – 1941, toto dílo se vymyká z Havlíčkova díla, odehrává se na Tahiti a motivem je útěk před problémy ve své domovině a boj se svědomím
Synáček – 1942.
Zánik městečka Olšiny – 1944, posmrtně vydaná sbírka fantastických povídek, titulní povídka sleduje posledních několik dnů existence maloměsta Olšiny potom, co oznámeno, že Bůh umřel. V městečku se děje řada podivných událostí – vstávají mrtví z hrobů, pole jsou pokryta tisíci černých havranů. Vše vrcholí střetem mezi anděly a pekelnými silami.
Skleněný vrch – povídka, podle které byl natočen film „Barbora Hlavsová“.

Povídkové cykly

Neopatrné panny – 1941, psáno v letech 1929–1932.
Cesta loutek
O marné lásce
Čert na zdi
Vzdoropohádky
Duch soudce Pauknera

Posmrtně byla z jeho díla sestavena a vydána řada povídkových souborů:

Zázrak flamendrů – 1964
Prodavač času – 1968
Hodinky pana Balabána – 1986

Své povídky publikoval v mnoha časopisech: Lumír, Zvon a Národní listy.

Filmografie

Podle námětů Jaroslava Havlíčka byly natočeny filmy (televizní inscenace):^[5]

Barbora Hlavsová (námět Jaroslav Havlíček, podle povídky Skleněný vrch, režie Martin Frič, 1942)
Neviditelný (TV inscenace, režie Jiří Bělka, 1965)
Ta třetí (režie Jaroslav Balík, 1968)
Motýl a smrt (TV inscenace, podle povídky Kamenný orchestr, režie Jiří Bělka, 1968)
Petrolejové lampy (režie Juraj Herz, 1971)
Kamenný orchestr (TV inscenace, režie Jan Matějovský 1981)
Duch soudce Pauknera (TV inscenace, režie Anna Procházková, 1983)
Prokletí domu Hajnů (podle románu Neviditelný, režie Jiří Svoboda, 1988)
Helimadoe (režie Jaromil Jireš, 1993)
Jasnovidka (TV film, režie Viktor Polesný, 1997)
Ta třetí (TV film, režie Dušan Klein, 2001)
Škoda lásky (patnáctidílný TV cyklus, dva díly podle námětu Jaroslava Havlíčka, 2013)

Digitalizace díla

Roku 2015 bylo kompletní Havlíčkovo dílo digitalizováno a zpřístupněno online zdarma. Na projektu Havlíčkova Jilemnice se podílelo Město Jilemnice, Krkonošské muzeum, Vojtěch Mečíř a firma 2ebook.

Jilemnice by k Havlíčkovu dílu mohla být jen kulisou, je však něco více, je spíše Havlíčkovým pomníkem, který vyvolává asociace a vzpomínky – každému dle libosti. Je místem paměti. Smysl tohoto projektu byl pokus oživit tento význam. Očarovat Jilemnici (a další místa) Havlíčkovým kouzlem. K tomu je však nutné vztah Havlíčka a Jilemnice ukázat také tak problematický, jakým ve skutečnosti byl, aby se z živého pomníku nestal kýč.

Vojtěch Mečíř, web jaroslavhavlicek.cz