Jan Helcelet
 Jan Helcelet (německy Johann Helzelet; 2. ledna 1812 Dolní Kounice[1] – 19. února 1876 Brno[2]) byl moravský přírodovědec, novinář, revolucionář a politik, poslanec Říšské rady a Moravského zemského sněmu a jeden z předáků staročeské Moravské národní strany. ŽivotNejstarší známí předkové rodiny pocházeli ze švýcarského města Porrentruy (kanton Jura; tehdy ještě rodina používala příjmení Hölzlet). Ze Švýcarska se rodina přestěhovala na Moravu.[3] Jan nastoupil na gymnázium v Brně v září 1823. V duchu rodinné tradice se po maturitě vyučil mlynářem. Jako tovaryš pak cestoval po Moravě a Slezsku, než se dal na studium medicíny na Vídeňské univerzitě v letech 1834–38, pak strávil rok na Padovské univerzitě.[3][4] Poté, co v roce 1840 získal doktorát medicíny, odešel na krátký čas působit do nemocnice u sv. Anny v Brně. Od roku 1841 působil jako suplent, od roku 1846 pak jako řádný profesor, na Stavovské akademii a olomoucké univerzitě, kde nahradil zesnuvšího profesora Nestlera. Na univerzitě vyučoval přírodní vědy a polní hospodářství, to druhé od r. 1846 také pro studenty Právnické fakulty (na Akademii vyučoval oba obory). V té době k jeho studentům patřili například Gregor Mendel či Arnošt Förchtgott. V letech 1848/1849 také vedl přednášky o české literatuře.[4][5] Helcelet byl redaktorem Selských novin (1846–48) a spolu s Ignácem Janem Hanušem stál při založení Prostonárodních Holomouckých Novin. Ty vycházely v nákladu přibližně 1300 kusů týdně, čímž byly nejtištěnějším periodikem na Moravě. Jejich ukončení bylo vynuceno 28. dubna 1849. V letech 1851–58 pak redigoval literární časopis Koleda.[4] Helcelet se stal výraznou postavou revoluce roku 1848. Mimo jiné spolu s knížetem Jerzym Henrykem Lubomirskim připravili petici Slovanského sjezdu „Adresse oder Petition des Slaven-Congresses in Prag an Seine k.k. Majestät“. V ní se dožadovali zřízení federativního státu, ve kterém by si byly všechny národy rovny.[6] V roce 1849 se Helcelet přestěhoval do Brna, kde vyučoval na německé technice (ta vznikla přeměnou Stavovské akademie po přesunu z Olomouce).[4] Po obnovení ústavního systému se zapojil opět do politiky. V roce 1861 byl členem volebního výboru utvářející se Moravské národní strany (moravská obdoba staročeské strany), jež reprezentovala české hnutí a zároveň specifický politický proud moravského vlastenectví.[7] V letech 1861–73 zasedal na Moravském zemském sněmu.[4] Poslanecký slib skládal v únoru 1867 v češtině.[8] V roce 1861 nastoupil i jako poslanec Říšské rady (kurie venkovských obcí, obvod Dačice, Telč, Jemnice). Jeho rezignace na poslanecký mandát byla oznámena dopisem z 25. listopadu 1864.[9] Podle jiných zdrojů setrval i na Říšské radě až do roku 1873[10], ale rejstříky poslanců ho v ní neuvádějí. Helcelet se také výrazně účastnil českého kulturního života. Kromě již zmíněného Hanuše byl ve spojení s Františkem Matoušem Klácelem a zejména byl ve styku s Boženou Němcovou, jejíž dílo významně ovlivnil.[4] 2. prosince 1862 se zasadil o vznik první sokolské jednoty na Moravě.[11] Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. Jeho syn Ctibor Helcelet byl rovněž českým politikem a sokolským organizátorem.[12] Dcera Božena se provdala za advokáta Josefa Fanderlíka.[13] Dílo
OdkazyReference
Související články
Externí odkazy
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
