Vídeňská univerzita (německyUniversität Wien,latinskyAlma Mater Rudolphina Vindobonensis) je s přibližně 90 000 studenty a více než 10 000 zaměstnanci největší veřejnou vzdělávací a výzkumnouinstitucí v Rakousku i ostatních německy mluvících zemích. Je zároveň jednou z největších univerzit v Evropě. V současné době nabízí 184 studijních oborů.
Byla zřízena podle vzoru pařížské Sorbonny, papež však měl námitky proti teologické fakultě a schválil ji až roku 1384. Měla spíše hierarchickou strukturu: magistři a doktoři tvořili čtyři fakulty a volili si své funkcionáře. Studenti i ostatní členové univerzity byli rozděleni do čtyř akademických „národů“ a jimi volený senát volil rektora. Ten předsedal jednak konsistoriu se zástupci národů a děkany fakult, jednak shromáždění všech učitelů.
Univerzita rychle rostla a stala se největší univerzitou v celé Římské říši, v polovině 15. století měla přes 6000 studentů. Jakožto papežská instituce ztratila na významu reformací a byla postižena i tureckým obléháním města v roce 1529; v nejhorším roce se zapsalo pouze 30 studentů. Král Ferdinand I. Habsburský proto roku 1551 uvedl na univerzitu jezuity, kteří od roku 1623 převzali vyučování na teologické a filosofické fakultě. V polovině 18. století Marie Terezie univerzitu postátnila a Josef II. ji otevřel i nekatolíkům a nařídil vyučování v němčině.
Před rokem 1848 byla filosofická fakulta (dříve jen přípravná) postavena na roveň třem ostatním fakultám a v reformách hraběte Thuna dostala opět akademické svobody. V letech 1877–1884 byla postavena hlavní budova na Ringstrasse podle plánů Heinricha Ferstela a roku 1897 přijala fakulta ke studiu filosofie první ženy. Ostatní fakulty postupně následovaly: lékařská 1900, právnická 1919, protestantská teologická 1923 a katolická 1946. Roku 1907 se habilitovala první docentka, romanistka Elise Richter.
Ve 30. letech 20. století otřásaly univerzitou výstřelky nacionalistických a antisemitských studentů; roku 1936 zastřelil profesora Moritze Schlicka na schodech v budově bývalý student. Roku 1938 univerzitu ovládli nacisté a mnoho profesorů ji muselo opustit. V dubnu 1945 získal mladý katolický judaista Kurt Schubert svolení sovětské okupační správy ke znovuotevření univerzity; prvním rektorem byl zvolen právník Ludwig Adamovich. Reformou roku 1975 získali studenti značná práva, která však další reformy v letech 1993 a 2002 omezily. Po 250 letech v režimu státní univerzity však opět získala plnou právní samostatnost; rozhodovací pravomoc se soustředila do rukou profesorů a na univerzitě bylo zavedeno školné (roku 2013 činilo 390 EUR za semestr). Počet fakult a součástí vzrostl na 18 a celá lékařská fakulta se oddělila jako samostatná univerzita.
Současnost
Vídeňská univerzita je nejvýznamnější veřejnou vzdělávací a výzkumnou institucí v Rakousku a těší se vysokému mezinárodnímu renomé.[2][3]
Univerzita je vedle hlavní budovy na Ringstrasse, v blízkosti vídeňské radnice, rozmístěna na 60 dalších místech, větší komplexy jsou v blízkém okolí (Neues Institutsgebäude, posluchárny v Althanstrasse, Juridicum aj.) Univerzitě patří i botanická zahrada, astronomická observatoř, sportovní centrum a řada výzkumných pracovišť, některá i mimo Vídeň.
Univerzita nabízí 187 studijních programů v širokém spektru oborů. Z toho je 55 bakalářských, 116 magisterských (12 v angličtině), 4 diplomové a 12 doktorských. V roce 2012/13 udělila téměř 11 tisíc bakalářských diplomů, 1100 magisterských a 585 doktorských.
Katedra botaniky a výzkumu biodiversity přírodovědecké fakulty.
Odkazy
Reference
↑Die Geschichte der Universität Wien [online]. Universität Wien [cit. 2014-12-28]. Dostupné online. (německy)
↑University of Vienna [online]. 2018-02-05 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. (anglicky)
↑University of Vienna [online]. 2015-07-16 [cit. 2019-02-09]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
NIEDERSTÄTTER, Alois. Österreichische Geschichte 1278-1411. Die Herrschaft Österreich: Fürst und Land im Spätmittelalter. Wien: Ueberreuter, 2001. 519 s. ISBN3-8000-3526-X. (německy)
.JPG)
