Hořavka hořkáRhodeus amarus je ryba z čeledikaprovití. Dříve byla považována za poddruhhořavky duhovéRhodeus sericeus, na základě současného stavu znalostí ale došlo ke změně její taxonomické kategorie z poddruhu na druh. Jako hořavka hořká se nyní označují populace hořavek žijící na západ od Sibiře.[3] Stále je však s hořavkou duhovou často zaměňována.[4]
Popis
Jedná se o drobnou rybku dosahující maximální délky 10 cm. Má vysoké a zploštělé tělo s tenkým ocasním násadcem. Tělo je pokryto poměrně velkými šupinami. Hřbetní ploutev je zakulacená a delší než u jiných kaprovitých ryb. Postranní čára je redukovaná a velmi krátká. Zadní polovina těla je pokryta namodralým pruhem táhnoucím se až k ocasní ploutvi, který je zřetelný zejména u samců. Samice mají žlutozelenou duhovku oka, samci oranžovou. Samci jsou vždy větší.
Hořavka hořká je krátkověká rybka, která se dožívá maximálního věku 5 let. Mnoho jedinců však umírá již v roce po svém prvním tření, což způsobuje značné kolísání dlouhodobé početnosti hořavek.[5]
Výskyt
Hořavka hořká se vyskytuje téměř v celé Evropě, kromě Skandinávského poloostrova a Finska. Obývá stojaté a mírně proudící vody, např. zátoky řek, poloprůtočná a mrtvá říční ramena, zavodňovací kanály a nížinné rybníky. Její výskyt je podmíněn výskytem velkých mlžů čeledi velevrubovití (Unionidae), kteří jsou zásadní pro její rozmnožování. Hořavky jsou považovány za stálé ryby, které se z míst, kde žijí, nepřesouvají na větší vzdálenosti.[6]
Potrava
Plůdek se po opuštění mlže do cca 2 měsíců živí převážně drobnými planktonními organismy.[6] Poté se mladí a dospělí jedinci živí převážně zelenými a vláknitými řasami, rostlinným detritem a rozsivkami, ale ojediněle i drobnými živočichy.[5] Potravu přijímá i v zimě při teplotě vody 2°C.[7]
Rozmnožování a vývoj
Hořavka hořká patří do ostrakofilní reprodukční skupiny ryb – samice klade jikry do žaberní dutiny mlžů. Jedná se o jediný druh ryby na území ČR, který se tímto způsobem rozmnožuje. Nejčastěji používanými mlži na nakladení jiker v ČR jsou: velevrub malířský, velevrub nadmutý, škeble říční a škeble rybničná.[8] V minulosti se vztah mezi hořavkami hořkými a druhy mlžů využívaných na kladení jiker považoval za příklad oboustranně výhodné symbiózy. Podle aktuálních informací se však jedná o parazitický vztah jednoznačně nevýhodný pro mlže.[8]
Doba tření trvá od dubna do srpna. Během ní se hořavky rozmnožují až dvakrát. První výtěr probíhá většinou v březnu a druhý v dubnu nebo v srpnu. Tření probíhá dávkově po 20-40 jikrách do několika mlžů, celkem za rok naklade samice průměrně 90-230 jiker[7]. Během období tření jsou samci hořavky hořké pestřeji zbarveni a na hlavě se jim vytváří slabá třecí vyrážka. Samicím se vytváří dlouhá kladélka sloužící k dopravení jiker do žaberní dutiny mlže. Jeho délka se mění v průběhu období tření v závislosti na ovulaci. Kladélko pohlavně aktivní samice v nejintenzivnějších bodech tření může dosahovat délky až 10 cm, tudíž přesahovat vlastní délku těla ryby.[8]
Samec si ustanoví malé teritorium v blízkém okolí živého mlže, od kterého odhání ostatní samce a láká do něj samice třepetavými pohyby celého těla.[6][8] Samice hodnotí kromě samce i vhodnost mlže jako hostitele pro jikry podle poměru kyslíku ve vodě vydechované mlžem. Obecně dávají přednost velevrubům (např. v CHKO Poodří[nedostupný zdroj]) nebo škeblím říčnímAnodonta anatina.[8] Po úspěšném výběru partnera začíná tření. Samice rychlým zasunutím kladélka do žaberního otvoru mlže dopravuje jikry do jeho žaberní dutiny. Následně samec vypustí mlíčí v těsné blízkosti vdechovacího otvoru mlže, který mlíčí nasaje dovnitř spolu s filtrovanou vodou. Tím dochází k oplození jiker uvnitř žaberní dutiny mlže. Plod se líhne za přibližně 2-3 dny. Vylíhlým embryím se brzy po vylíhnutí vyvíjí špičaté výrůstky, kterými se přichytí v žaberních komůrkách mlže, kde zůstávají do strávení žloutkového váčku. Po cca 4 týdnech opouští plůdky hořavky hostitelského mlže ve velikosti cca 7-8mm.
Využití
Vzhledem ke své velikosti nemá hořavka pro člověka žádný hospodářský význam. Její maso se navíc vyznačuje nepříjemně hořkou chutí.[6] Naproti tomu je pro své zbarvení velmi oblíbená mezi akvaristy, kteří ji chovají jako okrasnou rybu ve studenovodních akváriích nebo jezírkách.[7]
V minulém století byly samice hořavek hořkých využívány k testování těhotenství.[8]
Ohrožení a ochrana
Výskyt hořavky hořké je úzce vázán na výskyt velkých druhů mlžů. Proto je velmi ohrožena znečišťováním životního prostředí a nevhodnými vodohospodářskými zásahy.[9] Šíření invazního druhu mlže škeblice asijskéSinanodonta woodiana v evropských vodách rovněž představuje hrozbu pro budoucnost přežití hořavky hořké.[10] Škeblice totiž dokáže usmrtit jikry, které do ní hořavka naklade.[3]
V současné době klesá počet lokalit výskytu hořavky hořké. Ačkoliv byla zařazena do kategorie ohrožených druhů na Červeném seznamu[11], oficiálně zatím není zařazena mezi zákonem chráněné živočichy.[12]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lopatka dúhová na slovenské Wikipedii.
↑The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03].
