Jikernačka (samička) vypouští jikry, mlíčák (samec) ihned nato mlíčí. Tření probíhá při určité teplotě vody na jaře (kapr, štika), nebo na podzim (losos), případně v zimě (mník jednovousý). Z oplozených jiker se později vylíhne (tzv. „vykulí“) plůdek.
Umělý a poloumělý výtěr ryb
Přirozený způsob rozmnožování některých druhů ryb by nestačil pokrývat potřeby společnosti z různých důvodů:
Církev v šestnáctém století potřebovala zajistit dostatek kaprů - postní jídlo.
Protože v přírodních podmínkách zanikají přirozená trdliště ryb a některé druhy by již z české přírody vymizely.
Potravinářství v posledních letech 19. století potřebovalo velkovýrobu.
Z těchto i dalších důvodů je pro zachování populace a zvýšení produktivity chovu některých druhů ryb zaveden poloumělý a umělý způsob výtěru. Jedná se zejména o kapra, štiku, candáta, sumce, amura, tolstolobika, veškeré české lososovité ryby, včetně zajímavých introdukovaných - např. síha severního (Coregonus lavaretus marena) a mnoha dalších. Tyto způsoby snižují ztráty na jikrách a váčkovém plůdku způsobené počasím, nemocemi, plísněmi a predátory a navíc i zvyšují počty oplodněných jiker z jednoho výtěru. U umělého výtěru se využívá tzv. hypofyzace pro sjednocení termínu dozrávání pohlavních produktů a tedy jejich vytření.
Přirozenému výtěru se pomáhá budováním poloumělých a umělých trdlišť.
Poloumělý výtěr se provádí na sádkách, Berrovou metodou nebo v Dubraviových rybníčcích. Umělý výtěr se provádí ve specializovaných přístrojích (např. Vackově, Košovičově či kalifornském) a v lahvích (např. zugské, Chaseově či Kanegietrově). Poloumělý výtěr má v českých podmínkách tradici od dob Jana Skály z Doubravy a Hradiště, biskupa olomouckého.
