Během své kariéry v letech 1935–1981 se Fonda objevil ve 106 filmech, televizních pořadech a dokumentech. Za roli ve filmu Hrozny hněvu z roku 1940 byl nominován na Oscara, sošku pak získal za roli ve svém posledním filmu Na Zlatém jezeře z roku 1981. Je držitelem čestných cen Zlatý glóbus a Oscar za celoživotní dílo.
Život
Narodil se a vyrůstal v Nebrasce, kde jeho otec provozoval tiskárnu ve městě Omaha. Předkové jeho otce pocházeli z italského Janova, odkud se jako jedni z prvních přistěhovalců přes Nizozemí dostali do Severní Ameriky. Ve státě New York pak založili město Fonda. Odtud se koncem 19. století mnoho potomků přestěhovalo do Nebrasky. [2]
Chtěl se stát spisovatelem a přihlásil se na studium žurnalistiky na univerzitě v Minnesotě. Po dvou letech ze školy odešel, protože místní prostředí neodpovídalo jeho plaché a romantické povaze. Na doporučení rodinné přítelkyně Dorothy Brandové (matky Marlona Branda) se stal členem divadelní společnosti v Omaze. Zprvu stavěl kulisy, uklízel a vykonával různé pomocné práce. Ve dvaceti letech dostal první hereckou roli a připravoval se na profesionální uměleckou kariéru.
V roce 1928 se Fonda rozhodl opustit svou práci v Omaze a odešel na východ, kde se připojil ke skupině University Players, složené ze studentů známých univerzit. Byli mezi nimi i jeho budoucí manželka Margaret Sullavanová a James Stewart, který se stal jeho nejlepším přítelem. S Margaret Sullavanovou se oženil v roce 1931, ale po několika měsících se rozešli.[2] Přátelství se Stewartem vydrželo celý život, i přes rozdílné politické názory. Fonda byl liberální demokrat, Stewart zase přesvědčeným příznivcem republikánské strany.
V roce 1932 Fonda zamířil do New Yorku, kde se objevil v několika divadelních produkcích na Broadwayi. Po úspěchu v komedii Farmář se žení mu byla nabídnuta smlouva na filmování v Hollywoodu.
Filmová kariéra
Henry Fonda s dětmi Jane a Peterem (1950)
U filmu debutoval v roce 1935 v titulní roli ve snímku Farmář se žení, což byla filmová adaptace hry, ve které účinkoval i v divadle. Fonda se brzy stal jedním z nejpopulárnějších herců. V následujících pěti letech natočil 19 filmů. Za jeho první opravdu úspěšné filmy jsou považovány snímek Jezábel z roku 1938 a filmová adaptace románu John SteinbeckaHrozny hněvu z roku 1940, za nějž byl poprvé nominován na Oscara jako herec v hlavní roli. [2]
V roce 1936 se oženil s Frances Ford Seymour Brokawovou, vdovou po bohatém průmyslníkovi, která měla již pětiletou dceru. Měli spolu dvě děti, Jane (nar. 1937) a Petera (1940–2019), z nichž se stali úspěšní herci. Rodina žila na farmě v Kalifornii. [2] Fondův vztah s vlastními dětmi byl komplikovaný a teprve ve stáří se sblížili.
Fonda ve hře Mistr Roberts (s Paulem Stewartem) Broadway, 1950
V roce 1950 jeho manželka spáchala sebevraždu pod vlivem psychických problémů, na kterých měl podíl i Fondův vztah s jinou ženou a návrh na rozvod. Krátce na to se Fonda oženil se svou milenkou Susan Blanchardovou a v roce 1953 adoptovali dceru. O tři roky později se rozvedli. [2]
K filmování se vrátil v roce 1955, když dostal hlavní roli v adaptaci hry Mister Roberts. Během natáčení se Fonda dostal do potyčky s režisérem Fordem a jejich spolupráce se na dlouhá léta přerušila. V adaptaci románu Vojna a mír z roku 1956 režiséra Kinga Vidora ztvárnil jednu z hlavních mužských postav – hraběte Pierra Bezuchova. V roce 1957 hrál ve snímku 12 rozhněvaných mužů, ve kterém se objevil také Jiří Voskovec. Fonda byl zároveň producentem tohoto filmu, který v jeho filmografii patří k nejoceňovanějším.[2] Za ztvárnění role jednoho z porotců byl nominován na Zlatý glóbus a získal cenu britské filmové akademie BAFTA za nejlepšího zahraničního herce.[4]
V roce 1957 se Fonda oženil s italskou baronkou Afderou Franchetti. Rozvedli se v roce 1961. V roce 1965 se Fonda oženil se Shirlee Mae Adamsovou (nar. 1932) a zůstal s ní až do své smrti v roce 1982.
Během šedesátých a sedmdesátých let Fonda hrál v řadě válečných a westernových filmů. Režisér Sergio Leone ho obsadil do role cynického zabijáka Franka ve slavném westernu Tenkrát na Západě z roku 1968. Jednalo se o jednu z mála záporných roli celé jeho kariéry. Dalšími jeho známými filmy jsou např. válečné drama Nejdelší den z roku 1962 a Bitva v Ardenách z roku 1965. S přítelem Jamesem Stewartem hrál ve westernové komedii Cheyennský klub (1970), objevil se v dalším filmu Sergia Leoneho Mé jméno je nikdo (1973) nebo válečném snímku Bitva o Midway (1976). Vystupoval také v televizních pořadech a inscenacích. V roce 1974 se vrátil na divadelní prkna na Broadway. Za roli v životopisném dramatu Clarence Darrow byl nominován na cenu Tony.
V roce 1981, nedlouho před svou smrtí, hrál společně s Katharine Hepburnovou ve filmovém dramatu Na Zlatém jezeře, za nějž oba dva obdrželi cenu Americké filmové akademie Oscar. Fonda byl již příliš nemocný, aby se ceremonie zúčastnil. Cenu převzala jeho dcera Jane, která ve filmu také hrála. O několik měsíců později zemřel na srdeční chorobu ve svém domě v Los Angeles.
↑ abcdefgZDRAŽILOVÁ, Milica. Přemožitelé času sv. 11. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Henry Fonda, s. 158–161.
