Katharine Hepburnová je držitelkou čtyř cen Americké akademie filmového umění a věd Oscar za nejlepší herečku z dvanácti nominací celkem. V roce 1976 také obdržela cenu Emmy za hlavní roli v televizním filmu Love Among the Ruins (1975), kde hrála se svým přítelem Laurencem Olivierem. Během sedmdesát let trvající herecké kariéry byla nominována na dalších pět cen Emmy a na dvě americké divadelní ceny Tony (1970, Coco, Nejlepší muzikálová herečka; 1982, The West Side Waltz, Nejlepší činoherní herečka). V roce 1999 ji Americký filmový institut označil za nejlepší ženskou filmovou hvězdu všech dob.
Jejími rodiči byli Katharine Martha Houghton a Dr. Thomas Norval Hepburn, lékař v nemocnici v Hartfordu (Connecticut), propagátor zdravotní osvěty. Byli to svobodomyslní, vzdělaní a pokrokoví lidé, aktivisté za práva žen a černochů. Svým šesti dětem, které se narodily v průběhu patnácti let, vytvořili milující a chápající rodinné zázemí. Katharine se narodila 12. května 1907 jako jejich druhé dítě a kromě tří bratrů měla dvě mladší sestry.[1][2] Nejstarší bratr Tom spáchal v 16 letech sebevraždu a Katharine objevila jeho tělo. Důvody se nikdy nezjistily. Datum jeho narození, 8. listopadu, vydávala Hepburnová až do pozdního věku za své.[3][4] Se svými sourozenci udržovala celý život velmi úzké vztahy a jejich děti jí nahrazovaly vlastní rodinu.
Fotografie z ročenky Bryn Mawr College, 1928
Rodina Hepburnových žila ve velkém domě v Hartfordu a prázdniny trávili na poloostrově Fenwick v zálivu Long Island Sound, kde si pořídili letní sídlo. Otec vedl své děti ke sportování, a tak Katharine uměla výborně plavat, skákat do vody, hrát golf a tenis. Do jejího šťastného dětství zasáhla tragická událost, která ji nadlouho duševně poznamenala. Po bratrově smrti opustila ve třinácti letech školu a dál měla soukromé učitele. V roce 1925 nastoupila do dívčí školy Bryn Mawr College (odpovídající gymnáziu), kde se objevila v několika představeních školního divadla. Školu ukončila v roce 1928[5][6] a byla rozhodnutá stát se herečkou. Začátky její herecké kariéry jsou spojeny s divadelní společností Knopf v Baltimoru.[6] Přestěhovala se pak do New Yorku, kde brala soukromé hodiny hlasové techniky u Frances Robinson-Duffové.[7] Jisté hlasové problémy ji v náročnějších rolích na divadle provázely celý život. V pokročilém věku začala znovu studovat hlasový projev a dokonce nahrála několik písní na gramofonové desky.[8]
V prosinci 1928 se provdala za Ludlowa Ogdena Smithe (Luddy), se kterým se seznámila o rok dříve při pobytu ve Fenwicku.[9][2] V dalších letech prošla jako nezávislá herečka různými divadelními soubory a postupně si získávala jméno. V roce 1931 obdržela hlavní roli v inscenaci Manžel bojovnice v divadle Morosco na Broadway. Výkon v této hře jí přinesl nabídku od společnosti RKO na účinkování ve filmech v Hollywoodu.[10] V červenci 1932 opustila manžela a odjela do Kalifornie s přítelkyní Laurou Hardingovou.
Začátek filmové kariéry (1932–1940)
Hepburnová ve filmu Malé ženy, 1933
Prvním filmem Katharine Hepburnové byla Rozvodová záležitost v režii George Cukora z roku 1932. Byl to začátek jejich dlouholetého přátelství a spolupráce.[2] Natočili spolu celkem deset filmů. V průběhu jednoho roku hrála v dalších čtyřech filmech, z nichž Morning Glory a Malé ženy zaznamenaly velký úspěch. Za výkon v Morning Glory získala v roce 1933 svého prvního Oscara.[11] Stala se z ní nová filmová hvězda.
Koncem roku 1933 se vrátila do New Yorku, protože chtěla hrát divadlo. S manželem si našli nový dům na Manhattanu, ale Katharine dávala přednost své kariéře a nezávislosti, a tak se dohodli na rozvodu. Proběhl v Mexiku v dubnu 1934, ale oficiální akt před soudem Spojených států se konal až 18. září 1942.[12] Producent a režisér Jed Harris jí nabídl hlavní roli v divadelním dramatu Jezero, ale premiéra v New Yorku skončila fiaskem. Kritika její výkon strhala, přestože v průběhu zkoušek Katharine pracovala na zlepšení své hlasové techniky. Přes nezájem publika chtěl producent pokračoval v uvádění hry. Katharine mu zaplatila náhradu za ušlé náklady, aby se ze smlouvy vyvázala.[13][14]
Vrátila se do Hollywoodu, kde už dříve navázala vztah s filmovým agentem Lelandem Haywardem, ale protože si ho odmítla vzít, po čtyřech letech ji opustil.[15]
V polovině třicátých let se její filmová kariéra zcela propadla. Přestože natočila osm filmů, bylo její jméno spojováno s komerčním neúspěchem. Jejím posledním filmem se společností RKO byla bláznivá komedie Leopardí žena s Carym Grantem z roku 1937. Film, který při své premiéře příliš neuspěl, se časem stal hitem. V té době žila s milionářem a leteckým průkopníkem Howardem Hughesem.[16] Jejich vztah skončil v roce 1938, když odmítla jeho nabídku k sňatku. Rozhodla se odjet na Východ do Fenwicku a věnovat se divadlu. S Hughesovou pomocí zakoupila práva na hru Příběh z Filadelfie, která měla premiéru 28. března 1939 v New Yorku v produkci divadla Guild.[17] Po velkém úspěchu projevil šéf filmové společnosti Metro-Goldwyn-Mayer, Louis B. Mayer, zájem o filmovací práva. Ve filmu natočeném v letech 1939–1940 hráli Katharine Hepburnová, Cary Grant a James Stewart, který za svou roli získal Oscara. Režisérem byl na její přání George Cukor.[18] Tímto filmem začala dlouholetá spolupráce Hepburnové a Louise B. Mayera, založená na vzájemném respektu.
Hepburnová nabídla Mayerovi další materiál, scénář filmu Nejprve stvořil ženu (1942), a vyžádala si do hlavní role Spencera Tracyho.[19] Dvě velké filmové hvězdy se osobně setkaly až při natáčení tohoto filmu a z jejich spolupráce se vyvinulo partnerství na celý další život. Vztah těchto tak rozdílných vyhraněných osobností trval téměř třicet let, až do Tracyho smrti v roce 1967. Hepburnová dávala přednost kariéře před rodinným životem a Tracy měl závazky ke své zákonité manželce a dětem. S ohledem na jeho rodinu se na veřejnosti neprezentovali jako milostný pár a jejich diskrétnost respektoval dokonce i bulvární tisk. [2]Natočili spolu devět filmů, ale kvůli pracovním povinnostem byli často odloučeni i na několik měsíců. Katharine pečovala o Tracyho, který měl problémy s alkoholem a její oddanost k němu byla na úkor vlastní kariéry. Tato nezávislá a sebevědomá žena chtěla pro svou životní lásku vytvořit život, jaký se jemu líbil, což jí poskytovalo potěšení.[20] Přehlížela i občasné Tracyho milostné avantýry s mladými herečkami.
Po obrovském úspěchu filmu Nejprve stvořil ženu přijala Katharine nabídku na novou divadelní roli v New Yorku a v roce 1942 pobývala několik měsíců na turné po Spojených státech. Během následujících osmi let hrála v devíti filmech, pět z nich natáčela s Tracym: Keeper of the Flame (1942), Without Love (1945), Moře trávy (1947), Vládní prohlášení (1948), Adamovo žebro (1949).
Koncem čtyřicátých let se vrátila na divadelní scénu v komedii Williama ShakespearaJak se vám líbí v režii Michaela Benthalla, šéfa londýnského divadla Old Vic[21] Hra byla komerčně úspěšná a po sérii představení v New Yorku pokračovala na dlouhém turné po Spojených státech. V březnu 1951, když byla na návštěvě u rodičů v Hartfordu, jí náhle zemřela matka.[22]
Hepburnová a Bogart ve filmu Africká královna, 1951
V té době byla Hepburnová obsazena do hlavní role filmu Africká královna a odjela s celým štábem natáčet do Belgického Konga. Náročné natáčení v Africe trvalo deset týdnů a stálo ji hodně sil, ale film se stal obrovským hitem. Hepburnová byla nominována na Oscara a její filmový partner Humphrey Bogart získal svou první a jedinou sošku.[2] Po návratu do Hollywoodu natočila se Spencerem Tracym komedii ze sportovního prostředí s názvem Pat a Mike.
V únoru 1952 Hepburnová přes Tracyho námitky odletěla do Londýna, kde chtěla nastudovat divadelní hru G. B. ShawaMilionářka. Měla to být pocta její zemřelé matce. Publikum bylo jejím výkonem nadšeno, hra měla úspěch i na podzim v New Yorku. Uvažovala o jejím zfilmování, ale záměr se nepodařilo realizovat. V roce 1953 se ona i Tracy potýkali se zdravotními problémy. Zařídili si diskrétní bydlení v malém zahradním domku na pozemku režiséra George Cukora v Beverly Hills, i když oficiálně měli každý jinou adresu.
V roce 1954 natáčela Hepburnová v Benátkách film Letní opojení, který jí přinesl už šestou nominaci na Oscara. Při zpáteční cestě se zastavila v Londýně, kde jí bylo divadlem Old Vic nabídnuto, aby tam nastudovala Shakespearovy hry (Kupec benátský,Zkrocení zlé ženy, Něco za něco) a podnikla šestiměsíční turné po Austrálii.[23] Po návratu pečovala o Tracyho, jehož zdravotní stav se během odloučení zhoršil. V roce 1955 natočila úspěšný film Obchodník s deštěm, který jí přinesl další oscarovou nominaci. O rok později se Hepburnová s Tracym spolu objevili v komedii Žena, která všechno ví. Natáčelo se v Kalifornii v době, kdy jejich blízký přítel Humphrey Bogart umíral na rakovinu a oni mu chtěli být nablízku.[24] O pár měsíců později zemřel další přítel, který stál na začátku její filmové kariéry, L.B.Mayer.[24]
Hepburnová a Tracy ve filmu Hádej, kdo přijde na večeři, 1967
V závěru padesátých let spolupracovala s Americkým Shakespearovským festivalovým divadlem ve Stratfordu v Connecticutu, kde hrála v Kupci benátském (1957), Mnoho povyku pro nic (1957), Večeru tříkrálovém (1960) a Antoniovi a Kleopatře (1960). Mezi tím natočila v roce 1959 film Suddenly, Last Summer a opět byla nominována na Oscara.[25] Doprovázela stárnoucího a nemocného Tracyho na natáčení jeho filmů, povzbuzovala ho a pečovala o něj. V roce 1961 přijali nabídku na společné filmování a v dramatu podle Eugena O’NeilaCesta dlouhého dne do noci předvedla Hepburnová jeden z vrcholů své kariéry. Následujících pět let se před kamerou neobjevila. Starala se o Tracyho a také navštěvovala nemocného otce, který zemřel v listopadu 1962.[26] Jejich společný přítel, režisér Stanley Kramer, je v roce 1967 přesvědčil, aby přijali role ve filmu Hádej, kdo přijde na večeři. Těžce nemocný Tracy dva týdny po dokončení filmu zemřel.[2] Byl to jejich nejúspěšnější film, který byl nominován na deset Oscarů, včetně ceny pro ně oba. Hepburnová si domek na pláži pronajímala dalších jedenáct let po Tracyho smrti.[27]
Pozdní kariéra a závěr života (1968–2003)
V roce 1969 přijala nabídku hrát Coco Chanel v muzikálu Coco na Broadwayi, v němž úspěšně předvedla své hlasové schopnosti.[2]
Katherine Hepburnová během natáčení televizního filmu Zelené obilí, 1978
Pokračovala ve filmování nejen v Americe, ale i v Evropě. V její filmografii se objevily další oscarové snímky: historické drama Lev v zimě (1968) s Peterem O’Toolem a Na Zlatém jezeře (1981) s Henry Fondou v roli stárnoucích rodičů. Posledním filmem, na kterém spolupracovala s Georgem Cukorem bylo Zelené obilí z roku 1979.[28] Byla to adaptace divadelní hry Emlyna Williamse pro televizi, příběh učitelky usilující o možnost vzdělání pro chudého nadaného chlapce. Exteriéry se natáčely ve Walesu a Hepburnová za svou roli získala nominaci na cenu Emmy.
Pracovala a byla aktivní až do vysokého věku, přestože ji provázely i zdravotní potíže. Stále řídila auto a měla dopravní nehodu, při které utrpěla otevřenou zlomeninu nohy.[29] Od roku 1983 se přátelila s dcerou Spencera Tracyho a teprve potom se ve svých pamětech otevřeně přiznala ke své životní lásce. Kniha s titulem Já, Katharine Hepburnová (ME by Katharine Hepburn) byla vydána v roce 1991, v češtině vyšla v roce 1993.
V závěru 20. století se více věnovala televizní tvorbě, naposledy stála před kamerou v roce 1994 v televizním filmu Jednou o Vánocích. Za svou roli získala ve věku 87 let nominaci na cenu SAG.
Náhrobní deska na hřbitově v Hartfordu
Katharine Hepburnová zemřela na zástavu srdce v červnu 2003 ve svém domě ve Fenwicku, měsíc po svých 96 narozeninách. Pohřbena byla na hřbitově Cedar Hill v Hartfordu. Na její přání je hrob označen jen prostou deskou.
Zajímavost
Katharine Hepburnová bývá omylem zaměňována s filmovou herečkou Audrey Hepburnovou. V minulosti novináři usilovně pátrali, zda nejsou tyto filmové hvězdy příbuzné, byť vzdáleně. Příbuznost se však nikdy nepodařilo dokázat. Fakticky to možné je, neboť obě herečky měly skotské předky. Skotské příjmení Hepburn je však v anglosaských zemích velice běžné.
↑HEPBURNOVÁ, Katharine. Já, příběhy mého života. Praha: Daniel, 1993. ISBN80-900128-3-3. S. 28. Dále jen JÁ.
↑ abcdefgZDRAŽILOVÁ, Milica. Přemožitelé času sv. 11. Příprava vydání Milan Codr. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1989. Kapitola Katharine Hepburnová, s. 162–166.
↑ANDERSEN, Christopher. Katharine Hepburnová a Spencer Tracy: Nezapomenutelná láska. Praha: Albatros, 2007. ISBN978-80-00-02079-2. S. 53. Dále jen Andersen.
ANDERSEN, Christopher P. Katharine Hepburnová & Spencer Tracy: nezapomenutelná láska: pozoruhodný příběh lásky Katharine Hepburnové a Spencera Tracyho. Praha: Albatros, 2007. 363 s. Love story: milostné příběhy slavných, sv. 3. ISBN978-80-00-02079-2.
BRDEČKOVÁ, Tereza. Být sama sebou a žít pro druhé: s Katharine Hepburnovou odchází starý Hollywood. Respekt. 2003, roč. 14, č. 28 (7. 7. 2003), s. 21. ISSN 0862-6545.
BROŽ, Jaroslav. Katharine Hepburnová. Praha: Český filmový ústav, 1971. [23] s.
