Goethova plaketa města Frankfurtu nad Mohanem (1957) Záslužný kříž 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1967) velkokříž Řádu za zásluhy Spolkové republiky Německo (1984) záslužný velkokříž s hvězdou Záslužného řádu Spolkové republiky Německo (1987) Hesenský řád za zásluhy (1990)
Ve svých 19 letech oslepl následkem očkování proti neštovicím. Jako patnáctiletý úspěšně složil přijímací zkoušky na Lipskou konzervatoř, zde se stal nejmladším studentem hry na varhany u Günthera Ramina. V letech 1926 až 1929 byl zástupcem regenschoriho v kostele sv. Tomáše v Lipsku. Své první veřejné vystoupení absolvoval v roce 1924.[1] Později v letech 1929–1944 vedl jako varhaník v kostele Friedenskirche ve Frankfurtu nad Mohanem pravidelné varhanní cykly a od roku 1933 vyučoval na Dr. Hoch’s Konservatorium. V roce 1938 se stal profesorem varhanní hry ve Frankfurtské hudební škole.
Po druhé světové válce založil ve Frankfurtu Institut für Kirchenmusik a od roku 1946 do 1981 působil jako varhaník v tamějším Dreikönigskirche. Zemřel 11. srpna 1991 ve Frankfurtu nad Mohanem. Je pochován na Sachsenhäuser Südfriedhof.
Význam
Velké varhany v kostele Grote of Sint-Laurenskerk v Alkmaaru (autor:F.C. Schnitger, 1725), na kterém Helmut Walcha nahrával Bachovo dílo.
Světové uznání získal především jako Bachův interpret. Učil se nové skladby tak, že mu hudebníci (včetně jeho matky a později i manželky) zahráli každé dílo čtyřikrát (ruce, pedál a celé dílo). Měl absolutní sluch a byl schopen se naučit skladby jejich poslechem. Jeho koncerty měly v uměleckých kruzích tu nejlepší pověst, při těchto koncertech uváděl všechna Bachova díla.[2]
Dvakrát nahrál kompletní dílo Bachových varhanních skladeb: poprvé mono v letech 1947-1952, podruhé stereo v letech 1956 až 1971. Byly vydány ve firmě Deutsche Grammophon. V roce 1981 se definitivně rozloučil svým posledním koncertem se svou veřejnou koncertní činností.
