Obhájcem titulu byl 36letý Španěl Rafael Nadal.[1] Na okruhu absentoval od lednového zranění levého bedrokyčelního svalu, které si přivodil ve druhém kole Australian Open, s ohlášeným návratem ve zřejmě poslední sezóně 2024.[2]Čtrnáctinásobný vítězRoland Garros v Paříži nestartoval poprvé od svého debutu v roce 2005. Po skončení opustil první světovou stovku žebříčku ATP poprvé od 21. dubna 2003, kdy do ní v 16 letech vstoupil na 96. místě.[3][4][5]
Třetí pařížská trofej učinila ze Srba Novaka Djokoviće prvního muže s 23 singlovými grandslamy a prvního, který potřetí zkompletoval kariérní grandslam. Ve 36 letech a 20 dnech se stal nejstarším šampionem Roland Garros a po skončení se podeváté stal světovou jedničkou. Vyhrál tak šestý z osmi předchozích grandslamů, do nichž zasáhl a jedenácté z třinácti naposledy odehraných grandslamových finále. Jako první muž otevřené éry získal vždy více než jeden grandslamový titul během sedmi různých sezón. Ziskem 23. titulu ze 70 odehraných majorů v kariéře, činila jeho grandslamová úspěšnost 32,9 %, znamenající třetí nejvyšší hodnotu v open éře po Borgovi a Laverovi. Třicátým čtvrtým finálem z dvouhry se vyrovnal historickému rekordu Chris Evertové.[6]
Turnaj
Brazilský kvalifikant Thiago Seyboth Wild porazil na úvod světovou dvojku a čerstvého vítěze Rome MastersDaniila Medveděva po pětisetové bitvě. Na grandslamu tak vyhrál první zápas a na Roland Garros se jako 174. hráč žebříčku stal nejníže postaveným singlistou, který v úvodu vyřadil světovou dvojku od výhry 213. muže pořadí Mariana Zabalety nad Petrem Kordou v roce 1998. Turnajová dvojka na Roland Garros naposledy předtím nezvládla vstup do soutěže v roce 2000, když vypadl Pete Sampras, a v rámci celého grandslamu k tomu došlo poprvé od Australian Open 2002.[7]
Finále: Rekordní 23. singlový a 3. kariérní grandslam pro Novaka Djokoviće
Semifinále mezi nastupující a odcházející světovou jedničkou, Djokovićem a Alcarazem, bylo médii označováno také jako předčasné finále.[8][9] Djoković jej vyhrál 3–1 na sety, i vzhledem k výrazně omezenému pohybu Alcaraze od třetího setu kvůli křečím.
Srbský třetí hráč žebříčku Novak Djoković ve finále zdolal norskou světovou čtyřku Caspera Ruuda poměrem setů 7–6, 6–3 a 7–5. Proti Norovi vyhrál i pátý vzájemný zápas a bilanci setů navýšil na 11–0.[10] V sedmi utkáních ztratil po jednom setu ve čtvrtfinále s Chačanovem a v semifinále proti světové jedničce Alcarazovi, kterého však od třetí sady – kdy Srb získal deset gamů v řadě – výrazně limitoval pohyb po dvorci v důsledku křečí.[11] Od roku 2015 tak vyhrál dvacáté z jednadvaceti odehraných semifinále na grandslamu (vyjma French Open 2019) a desáté semifinále majoru v řadě.[6]
Do utkání vstoupil lépe Ruud, jenž jako první prolomil podání a ujal se vedení 4–1 na gamy. Djoković však ztrátu dohnal a sadu získal v tiebreaku, kde ztratil jediný bod. Celkově na turnaji vyhrál všech šest zkrácených her a během 55 bodů se v nich nedopustil ani jedné nevynucené chyby.[6] Psychickou výhodu zužitkoval rychlým brejkem ve druhém dějství a náskok udržel až do jeho konce. Klíčový moment závěrečného setu přišel v jedenácté hře, kdy norský hráč prohrál podání čistou hrou. Srb pak nezaváhal a doservíroval utkání, trvající 3 hodiny a 16 minut, do vítězného konce.[12][13] V rámci grandslamu vyhrál 101. zápas v řadě, v němž získal úvodní sadu. Naposledy takto rozehrané utkání ztratil ve finále US Open 2016 s Wawrinkou.[6]
Dvacátým třetím grandslamem z dvouhry vytvořil Djoković mužský historický rekord, když se odpoutal od dvaadvaceti titulů Rafaela Nadala. Se zápočtem žen se vyrovnal Sereně Williamsové a jedna trofej mu scházela na absolutní rekord Margaret Courtové. Ziskem třetího Poháru mušketýrů na French Open zkompletoval jako první muž kariérní grandslam potřetí, každý z majorů vyhrál alespoň třikrát. Dvakrát tuto sérii „velké čtyřky“ završili Emerson s Laverem a Nadalem. Na turnajích velké čtyřky prodloužil, po triumfech ve Wimbledonu 2022 a Australian Open 2023, neporazitelnost na 21 vítězství.[6] Předchozí tituly si z Paříže odvezl v letech 2016 a 2021, kdy v obou případech ovládl i australský grandslam. Na okruhu ATP Tour vybojoval devadesátou čtvrtou singlovou trofej, čímž se v otevřené éře vyrovnal třetímu v pořadí, Ivanu Lendlovi.[12][13][14] Na French Open celkově zvítězil v 92 utkáních, nejvyšším počtu ze všech čtyř majorů.[6]
Na Roland Garros se Djoković stal ve 36 letech a 20 dnech nejstarším vítězem dvouhry, když o osmnáct dní překonal věkový rekord Nadala z roku 2022. Celkově představoval třetího nejstaršího šampiona grandslamové dvouhry po Kenu Rosewallovi a Rogeru Federerovi.[6] Po skončení zahájil rekordní 388. týden na pozici světové jedničky ATP, kde vystřídal Carlose Alcaraze. Možnost opustit Paříž na vrcholu světového žebříčku měli při zahájení rovněž Alcaraz, Daniil Medveděv a Stefanos Tsitsipas.[15] Medveděv ztratil šanci prohrou v prvním kole s Brazilcem Thiagem Seybothem Wildem,[16] Tsitsipas ve třetím kole a Alcaraz vyřazením v semifinále.
24letý Casper Ruud odešel poražen i z třetího grandslamového finále, čímž navázal na prohry ze závěrečných duelů French Open 2022 a US Open 2022. Od sezóny 2020 přitom ze všech hráčů vyhrál nejvyšší počet 87 antukových utkání a Djokovićovi v této statistice patřila čtvrtá příčka s 54 vítězstvími.[17][10]
↑JACOT, Sam. Rafael Nadal Defeats Casper Ruud For 14th Roland Garros Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-06-05 [cit. 2023-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-05. (anglicky)
↑ Nadal: Konec na tiskovce si nezasloužím, rok 2024 bude nejspíš poslední. iDNES.cz [online]. 2023-05-19 [cit. 2023-06-04]. Dostupné online.
↑Luboš Zabloudil, Ondřej Jirásek. Nadal musí vynechat milované Roland Garros i Wimbledon a US Open. Příští sezona bude nejspíše poslední. TenisPortal.cz [online]. 2023-05-18 [cit. 2023-05-26]. Dostupné online.
↑ Rafael Nadal Withdraws From Roland Garros, Hints 2024 Season May Be His Last. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-05-18 [cit. 2023-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-18. (anglicky)
↑MCGROGAN, Ed. Five ramifications of Rafael Nadal’s Roland Garros withdrawal. Tennis.com [online]. 2023-05-18 [cit. 2023-05-26]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Thiago Seyboth Wild Defeats Daniil Medvedev At Roland Garros. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-05-30 [cit. 2023-05-31]. Dostupné online. (anglicky)
↑NOVOTNÝ, Pavel. Roland Garros | I Djokovič se poklonil... Senzační moment rozjásal French Open. Sport.cz [online]. 2023-06-09 [cit. 2023-06-11]. Dostupné online.
↑ Djokovic, today's final with morbidity against Ruud and Nadal's historical record. Today Times Live [online]. 2023-06-11 [cit. 2023-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abJIRÁSEK, Ondřej. 15. den v Paříži: Djokovič má na dosah rekordní 23. grandslamový titul, Ruud se znovu popere o svůj první. TenisPortal.cz [online]. 2023-06-11 [cit. 2023-06-11]. Dostupné online.
↑ZABLOUDIL, Luboš. Šlágr ve znamení Alcarazových křečí. Djokovič si zahraje o rekordní 23. grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. 2023-06-09 [cit. 2023-06-11]. Dostupné online.
↑ abWEST, Andy. Djokovic Wins Roland Garros For Historic 23rd Major Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-06-11 [cit. 2023-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
↑ abZABLOUDIL, Luboš. 23! Djokovič potřetí ovládl Roland Garros a má rekordní grandslamový titul. TenisPortal.cz [online]. 2023-06-11 [cit. 2023-06-11]. Dostupné online.
↑SOLSONA, Joan. The 12 reasons why Djokovic is now the best player in history. MARCA [online]. 2023-06-11 [cit. 2023-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
↑NIKOLIĆ, Luka. Scenarios for World No. 1 at the 2023 French Open: Novak Djokovic, Daniil Medvedev, and Stefanos Tsitsipas threaten Carlos Alcaraz's crown. Sportskeeda.com [online]. 2023-05-25 [cit. 2023-05-26]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Thiago Seyboth Wild Defeats Daniil Medvedev At Roland Garros. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-05-30 [cit. 2023-05-30]. Dostupné online.
↑WEST, Andy. Preview: Djokovic Chases Historic 23rd Major Vs. Ruud In Roland Garros Final. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-06-10 [cit. 2023-06-11]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Joint Statement by the International Governing Bodies of Tennis. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-01 [cit. 2023-05-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-01. (anglicky)