Ugo Humbert
Humbert na Monte-Carlo Rolex Masters 2022
Stát	Francie Francie
Datum narození	26. června 1998 (26 let)
Místo narození	Mety, Francie
Bydliště	Lucemburk, Lucembursko
Výška	185 cm
Hmotnost	73 kg
Profesionál od	2016
Držení rakety	levou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	6 537 198 USD
Tenisová raketa	Wilson
Dvouhra
Poměr zápasů	143–125
Tituly	6 ATP, 9 challengerů, 4 Futures
Nejvyšší umístění	13. místo (15. dubna 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	3. kolo (2023, 2024)
French Open	2. kolo (2023)
Wimbledon	4. kolo (2019, 2024)
US Open	2. kolo (2018, 2020)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry	čtvrtfinále (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů	7–30
Tituly	3 Futures
Nejvyšší umístění	351. místo (5. srpna 2024)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	1. kolo (2020)
French Open	1. kolo (2018, 2019, 2020, 2022)
Wimbledon	1. kolo (2019, 2022, 2023)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
French Open	1. kolo (2018, 2024)
Týmové soutěže
Davis Cup	finálová skupina (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20241003a3. října 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ugo Humbert (výslovnost: [yɡo œ̃bɛʁ]IPA, * 26. června 1998 Mety) je francouzský profesionální tenista hrající levou rukou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál šest turnajů ve dvouhře. S Kližanem a Gulbisem spolu drží rekord otevřené éry výhrami z prvních šesti kariérních finále ATP ve dvouhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal deset titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.^[1]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2024 na 13. místě a ve čtyřhře v srpnu téhož roku na 351. místě. Trénuje ho Jérémy Chardy. Dříve tuto roli plnil Cyril Brechbuhl.^[2]

Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval v roce 2023 kvalifikačním kolem proti Maďarsku, v němž porazil Mártona Fucsovicse a v rozhodujícím pátém duelu Fábiána Marozsána. Francouzi zvítězili 3:2 na zápasy. V daném ročníku zasáhl i do skupinové fáze finálového turnaje, kde zdolal Švýcara Wawrinku i Brita Norrieho a podlehl Australanu de Minaurovi. Do září 2024 v soutěži nastoupil ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 4–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.^[3]

Francii reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu. Z pozice čtrnáctého nasazeného postoupil přes Andújara, Kecmanoviće a Tsitsipase do čtvrtfinále dvouhry, v němž jej vyřadil pozdější stříbrný medailista Karen Chačanov.

Na divokou kartu zasáhl do kvalifikace francouzského Moselle Open 2017 v Metách, kde v posledním kvalifikačním kole nestačil na Itala Bolelliho. O rok později na metském turnaji obdržel divokou kartu do hlavní soutěže, což znamenalo debut na okruhu ATP Tour. V prvním kole přehrál Bernarda Tomice, ale v druhém kole byl nad jeho síly pátý nasazený hráč, Nikoloz Basilašvili.^[4]

Tříkolovým kvalifikačním sítem grandslamu prošel na druhý pokus na US Open 2018. Při premiérovém startu v hlavní soutěži zaznamenal postup do druhého kola, v němž nestačil na trojnásobného šampiona grandslamu Švýcara Stana Wawrinku ve čtyřech setech.^[4] Do první stovky žebříčku ATP se poprvé posunul díky vítězstvím na challengerovém turnaji v Ortisei, kde ve finále zdolal krajana a 55. hráče světa Herberta.^[4] Do semifinále turnaje poprvé postoupil na Open 13 2019. Cestou porazil druhého nasazeného a třináctého hráče světa Bornu Ćoriće. Mezi posledními čtyřmi jej přehrál Michail Kukuškin.^[4]

Výrazněji na sebe upozornil na travnatém Wimblednu 2019. Po skreči krajana a turnajové šestnáctky Gaëla Monfilse za stavu 3–0 v pátém setu prošel přes Marcela Granollersa a Félixe Auger-Aliassimeho až do osmifinále, kde nad ním vyhrála světová jednička a pozdější vítěz Novak Djoković. Po turnaji byl poprvé zařazen mezi padesát nejlepších hráčů. Díky semifinálovým účastem v Newportu a Antverpách se kvalifikoval na závěrečný turnaj roku pro hráče do 21 let Next Generation ATP Finals. V základní skupině skončil na posledním místě, když nestačil na Francese Tiafoea a Mikaela Ymera a vyhrál pouze nad pozdějším vítězem celé akce Jannikem Sinnerem.^[4]

Do sezóny 2020 vstoupil účastí na turnaji v Aucklandu, kterou proměnil v zisk premiérového titulu. V průběhu turnaje porazil dva hráče z první dvacítky žebříčku, Shapovalova a Isnera. Ve finále pak v dramatické bitvě přehrál krajana Benoîta Pairea poměrem 7–5 v tiebreaku třetí sady.^[5] Třetí titul, a první v kategorii ATP Tour 500, získal na Noventi Open 2021. Ve finále zdolal Rusa Andreje Rubljova po dvousetovém průběhu.^[6] Čtvrtou trofej vybojoval v rodných Metách, na listopadovém Moselle Open 2023. Do finále prošel hladce přes italského veterána Fabia Fogniniho. V závěrečném souboji přehrál 22letého Alexandra Ševčenka ve dvou sadách. Sezónu tak zakončil jako francouzská jednička, když se po skončení posunul na nové kariérní maximum, 20. místo, o dvě příčky výše než Mannarino. Stal se i prvním Francouzem ve světové dvacítce od Monfilse ze srpna 2022.^[7][8]

Pátý titul si odvezl z únorového Open 13 Provence 2024 v Marseille. V semifinále dosáhl desáté výhry nad členem ze světové desítky, osmým v pořadí Hubertem Hurkaczem. V souboji o titul přehrál bulharskou turnajovou dvojku Grigora Dimitrova a oplatil mu dvě předchozí prohry. Pátým titulem udržel na okruhu ATP Tour finálovou neporazitelnost, což se v otevřené éře před ním podařilo jen sedmi tenistům. Po skončení se premiérově posunul 18. místo, čímž se vrátil na pozici francouzské jedničky před Mannarina.^[9][10] Šestý titul i druhý z kategorie ATP Tour 500 vybojoval na Dubai Tennis Championships 2024. Na prahu vyřazení se ocitl ve čtvrtfinále, kdy odvrátil tři mečboly Hurkaczovi, a v semifinále přehrál obhájce titulu a světovou čtyřku Daniila Medveděva.^[11] Ve finále pak zdolal Alexandra Bublika. Po Gulbisovi a Kližanovi se stal třetím hráčem otevřené éry, který vyhrál prvních šest kariérních finále na túře ATP. Po skončení se poprvé posunul na 14. místo, jako první Francouz v Top 15 od Monfilse v květnu 2021.^[12]

Stav	č.	datum	turnaj	kategorie	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	1.	18. ledna 2020	Auckland, Nový Zéland	ATP 250	tvrdý	Benoît Paire	7–6(7–2), 3–6, 7–6(7–5)
Vítěz	2.	25. října 2020	Antverpy, Belgie	ATP 250	tvrdý (h)	Alex de Minaur	6–1, 7–6(7–4)
Vítěz	3.	20. června 2021	Halle, Německo	ATP 500	tráva	Andrej Rubljov	6–3, 7–6(7–4)
Vítěz	4.	11. listopadu 2023	Mety, Francie	ATP 250	tvrdý (h)	Alexandr Ševčenko	6–3, 6–3
Vítěz	5.	11. února 2024	Marseille, Francie	ATP 250	tvrdý (h)	Grigor Dimitrov	6–4, 6–3
Vítěz	6.	2. března 2024	Dubaj, Spojené arabské emiráty	ATP 500	tvrdý	Alexandr Bublik	6–4, 6–3
Finalista	1.	1. října 2024	Tokio, Japonsko	ATP 500	tvrdý	Arthur Fils	7–5, 6–7(6–8), 3–6
Finalista	2.	3. listopadu 2024	Paříž, Francie	ATP 1000	tvrdý (h)	Alexander Zverev	2–6, 2–6

Stav	č.	datum	turnaj	kategorie	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	1.	červenec 2024	Gstaad, Švýcarsko	ATP 250	antuka	Fabrice Martin	Juki Bhambri Albano Olivetti	6–3, 3–6, [6–10]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ugo Humbert na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ugo Humbert na Wikimedia Commons
• Ugo Humbert na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Ugo Humbert na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Ugo Humbert na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• Ugo Humbert v databázi Olympedia (anglicky)
• Ugo Humbert na X (dříve Twitteru)