Vláda Ernesta von Koerbera nastoupila v situaci, kdy se Rakousko-Uhersko již víc než dva roky podílelo na světové válce, která se mimořádným způsobem projevovala na hospodářské situaci ve státě. Válečný stav zároveň vedl k trvalému odstavení Říšské rady coby ústředního předlitavského parlamentu a na chod věcí v monarchii měla stále větší vliv armáda. Ernest von Koerber se do funkce premiéra vracel po více než 10 letech. Zatímco jeho první vláda počátkem 20. století nastoupila s úkolem odblokovat polarizovanou politickou scénu (a to se jí částečně podařilo), nyní měla být Koerberovou misí mírná korekce stávajícího politického uspořádání a oslabení vlivu armádní byrokracie na civilní vládní záležitosti. Vláda ale neměla dlouhého trvání. V listopadu 1916 zemřel císař František Josef I. a nový panovník Karel I. začal vytvářet vlastní mocenský okruh, přičemž sledoval podobnou linii jako původní nástupce trůnu František Ferdinand d'Este (zabitý při atentátu v Sarajevu roku 1914). Lidé z okruhu Karla i Ferdinanda d'Este přitom měli trvalejší antipatie vůči Koerberovi a tak byla již v prosinci činnost jeho vlády ukončena a nastoupila vláda Heinricha Clam-Martinice.[2][3]