Dačice
Centrum Dačic, pohled z kostelní věže sv. Vavřince
znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Dačice
Obec s rozšířenou působností	Dačice (správní obvod)
Okres	Jindřichův Hradec
Kraj	Jihočeský
Historická země	Morava
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	49°4′54″ s. š., 15°26′14″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	7 228 (2024)[1]
Rozloha	67,00 km²[2]
Nadmořská výška	477 m n. m.
PSČ	380 01
Počet domů	1 830 (2021)[3]
Počet částí obce	16
Počet k. ú.	11
Počet ZSJ	20
Kontakt
Adresa městského úřadu	Krajířova 27/I 380 01 Dačice [email protected]
Starosta	Bc. Miloš Novák (za Moravské zemské hnutí, člen ANO)
Oficiální web: www.dacice.cz
Dačice
Další údaje
Kód obce	546127
Geodata (OSM)	OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dačice (německy Datschitz) jsou město v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji. Leží dvanáct kilometrů jižně od Telče na Moravské Dyji v nejjižnějším cípu Českomoravské vrchoviny. V roce 1960 byly při správní reformě se svým okolím začleněny do Jihočeského kraje. Od 1. ledna 2000 jsou i součástí samosprávného Jihočeského kraje (do 30. května 2001 Budějovického). Přestože město patří administrativně do Jihočeského kraje zřizeného v roce 2000, leží na území Moravy. Žije zde přibližně 7 200^[1] obyvatel.

Jsou přirozeným centrem nejzazšího cípu jihozápadní Moravy, což je dáno nejen jejich polohou, ale i množstvím služeb, obchodů, firem i řadou kulturních a sportovních zařízení, jako je třeba kino nebo moderní sportovní stadion. Řada okolních rybníků, lesy, historické památky, i památná, pověstmi proslavená místa, dotvářejí malebný charakter města a okolního kraje. Ve městě se pravidelně pořádá také řada kulturních festivalů. Historické jádro města je městskou památkovou zónou.

Sousedními obcemi sídla jsou Český Rudolec, Hříšice, Cizkrajov, Budíškovice, Dobrohošť, Třebětice, Volfířov, Staré Hobzí, Peč, Kostelní Vydří, Zadní Vydří, Černíč a Mysletice.

Vesnice byla pojmenována od osobního jména Dak nebo Dač, což byla domácí podoba některého jména začínajícího na Da- (např. Dalibor, Dabor, Dalemil). Původní význam místního jména byl „Dakovi/Dačovi lidé“.^[4]

Židovský název města v jidiš zní דאטשיץ.

Trhová ves, ležící při důležitém brodu přes řeku Dyji, byla původně zeměpanským majetkem. V souvislosti s objednávkou znojemského kníže a moravského markraběte Konráda Oty k vysvěcení zdejšího farního kostela olomouckým biskupem Pelhřimem je ves Dačice v roce 1183 poprvé písemně zmíněna, a to v kronice Jarlocha, opata kláštera v Milevsku.

Zeměpanské léno obdržel od krále Rytířský řád křižovníků s červenou hvězdou, od kterého ves Dačice někdy mezi lety 1334 a 1359 získali páni z Hradce. Za jejich vlády, jak se dá soudit z městského znaku se zlatou pětilistou růží, se tržní osada Dačice stala městečkem s právem výročního trhu a střediskem bílkovského panství, které drželi po celé další století.^[5]

V roce 1459 zakoupil bílkovské panství i s městečkem Dačicemi Wolf Krajíř z Krajku, za jehož panování mu král Jiří z Poděbrad udělil v roce 1464 právo druhého výročního trhu. Za Oldřicha Krajíře z Krajku obdržely Dačice v roce 1582 od císaře Rudolfa II. statut města.^[6] V 16. století přišli do města italští umělci, zvláště stavitelé. Z původní trhové vsi, soustředěné okolo farního kostela, vzniklo renesanční městečko, jehož těžištěm se stalo velké trojúhelníkové náměstí, později centrum města s radnicí a ostatními správními či obchodními budovami.

U nového zámku vznikla nová městská čtvrť Hradecké předměstí. Město bylo obdařeno mnoha výsadami, bohatlo obchody a řemesly, organizovanými v ceších. V té době se Dačice stávají jedním z významných měst Jednoty bratrské. Pohromou pro město byla třicetiletá válka. Roku 1680 vylidnil Dačice mor, následně roku 1690 obrovský požár zničil na 80 domů. K nejvýznamnější barokní památce patří tzv. františkánský klášter s kostelem sv. Antonína Paduánského na východní straně města.

O hospodářský vzestup Dačic se zasloužil Karl Anton Dalberg (1792–1859), který se podílel na založení zdejšího cukrovaru. Počátkem 19. století se Dačice staly průkopníky v odborném školství a průmyslu. Roku 1820 byla péčí lesmistra Vincence Hlavy v Dačicích zřízena jedna z prvních lesnických škol (od roku 1937 zde má žulový pomník). V roce 1829 založili bratři Grenberové v nedalekém Kostelním Vydří první řepný cukrovar moderního údobí v našich zemích a v dačické rafinérii byl J. K. Radem vyroben v roce 1841 první kostkový cukr na světě, patentován 1843. V polovině 19. století se výrazně změnilo postavení města. Dačice se staly sídlem okresu, který zabíral jihozápadní cíp Moravy se 180 obcemi.

V letech 1922–1923 si místní komunistická strana vystavěla „Dělnický dům“ s tělocvičnou, kolem kterého se soustředil veškerý její stranický život. Dne 9. září 1923 se konalo jeho slavnostního otevření, kterého se účastnily FDTJ z celého 28. okresu. Největší skupiny přijely z Jihlavy a ze Znojma. Do domu byla také přenesena prodejna dělnického konzumního družstva „Vzájemnost“. Zde se také scházela od roku 1926 nově založená Federace proletářské tělovýchovy (sdružující Jednotu proletářské tělovýchovy Dačice, fotbalový klub Rudá hvězda Dačice, Cyklistický klub, Dělnický klubu turistů a Spartakovy skauty práce). Dne 11. srpna 1929 se v Dačicích konalo její oblastní cvičení. Školní mládež se cvičení účastnila až do roku 1931, kdy proletářská tělovýchova obdržela od zemského úřadu výstrahu rozpuštěním.^[7] V parlamentních volbách 1935 získala KSČ v Dačicích 320 hlasů.^[8]

V letech 1939–1945 přišly Dačice o své židovské obyvatele, většinou v nacistickém koncentračním táboře Lublin ve východním Polsku. Dne 6. června 1945 vydal Okresní národní výbor Dačice výnos o odsunu německého obyvatelstva a o osídlování pohraničních částí okresu, přičemž odsunem pověřil táborské partyzány pod velením Vladimíra Hobzy. Během Hobzova tzv. čištění od Němců byli popraveni čtyři Němci a jeden český udavač.^[9]

Po druhé světové válce zde byla vystavěna nemocnice a závod na výrobu autodílů, dnes největší zaměstnavatel v okolí. Sídlem okresního úřadu zůstaly Dačice s výjimkou let válečných 1940–1945 až do roku 1960, kdy po více než stech letech ztratily nejen sídlo okresu, ale ocitly se, spolu s dalšími moravskými městy a obcemi, administrativně v komunisty zřízeném Jihočeském kraji. Dnes jsou moravské Dačice sídlem tzv. malého okresu v Jihočeském kraji zřízeném v roce 2000.

Město Dačice se člení na šestnáct místních částí na jedenácti katastrálních územích:

• Bílkov (i název k. ú.)
• Borek (k. ú. Borek u Dačic)
• vlastní město Dačice (části Dačice I, Dačice II, Dačice III, Dačice IV, Dačice V) a Toužín (vše v k. ú. Dačice)
• Dolní Němčice (i název k. ú.)
• Hostkovice (k. ú. Hostkovice u Dolních Němčic)
• Hradišťko (k. ú. Hradišťko u Dačic)
• Chlumec (k. ú. Chlumec u Dačic )
• Lipolec (i název k. ú.)
• Malý Pěčín (i název k. ú.)
• Prostřední Vydří (i název k. ú.)
• Velký Pěčín (i název k. ú.)

Vlastní město Dačice se dělí na šest částí označovaných římskými čísly v uvedeném pořadí:

• I. Město (dolní a horní náměstí s okolím)
• II. Antonínské předměstí (k nemocnici)
• III. Za řekou Dyjí, dříve Stráňské předměstí (Za lávkami, Kapetova, k Hradišťku)
• IV. Hradecké Předměstí (Péráček, Nivy)
• V. Červený vrch
• VI. Toužín (do 60. let 20. století samostatné k.ú.)

Prostřední Vydří leží na odděleném území a tvoří tak exklávu města.

Vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 12. dubna 1994.^[12]

Město stojí na křižovatce silnic II/151, II/406 a II/408. Jeho východním okrajem vede železniční trať Kostelec u Jihlavy – Slavonice, na které se nachází stanice Dačice a zastávka Dačice město.

• Nový zámek, poprvé vzpomínaný v roce 1591, nyní v empírové podobě z roku 1831. Národní kulturní památka. Ve správě jihočeského NPÚ, v jednom křídle zámku také sídlo Městského muzea a galerie.^[13]
• Starý zámek, renesanční palác z let 1572–1579. Sídlo městského úřadu.
• Kostel sv. Vavřince z let 1775–1785
• Renesanční věž z let 1586–1592 je vysoká 51 m a navazuje na barokní kostel sv. Vavřince. Je zde umístěn sv. Vavřinec z roku 1483.
• Františkánský klášter z let 1660–1664, od roku 1994 patří řádu bosých karmelitek, s kostelem sv. Antonína Paduánského z let 1672–1677
• Kaple sv. Rocha a sv. Šebestiána z konce 17. století
• Mariánský sloup na Havlíčkově náměstí s barokním sousoším z roku 1725, stavebníkem byl hrabě Václav z Vrbna a Bruntálu (sochy sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Prokopa, Panny Marie Neposkvrněného početí).^[14] Ozdobou sousoší je šestiboká empírová kašna.
• Městská radnice
• Památník obětem válek (autor: Jan Vítězslav Dušek)^[15]
• Přírodní památky: Dubová stráň, přírodní památka Moravská Dyje, Toužínské stráně

Zajímavostí je v prostoru před věží farního kostela se nacházející žulový pomník kostky cukru, neboť ve zdejší rafinerii byl v roce 1841 vyroben a v roce 1843 patentován J. K. Radem první kostkový cukr na světě.^[16]

• Jiří Jakubův Dačický (1532–1618) – protestantský knihtiskař^[17]
• Adam Swach (1668–1747) – františkánský malíř
• František Altmann (1700–1752) – malíř
• Matouš Strachovský (1725–1774) – sochař, řezbář
• Vincenc Hlava (1782–1849) – lesník, zakladatel lesnické školy
• Jakub Kryštof Rad (1799–1871) – ředitel místního cukrovaru, vynálezce kostkového cukru
• Josef Zwach (1806–1880) – úředník a spisovatel
• Matěj Mikšíček (1815–1892) – novinář a spisovatel
• Friedrich Ferdinand von Dalberg (1822–1908) – přírodovědec, člen rakouské panské sněmovny
• Jan Červenka (1825–1874) – malíř a lékař
• František Stejskal-Lažanský (1844–1887) – novinář
• Bedřich Kancnýř (1851–1940) – právník a politik
• Emmerich Czermak (1885–1965) – rakouský politik a nacistický teoretik
• František Leixner (1894–1957) – kartograf
• Rudolf Walter (1894–1966) – divadelní režisér, herec a pedagog
• Antonín Gšventner (1896–1941) – československý legionář, důstojník a odbojář popravený nacisty
• František Navara (1901–1973) – fyzik a matematik
• Josefa Mattesová-Králíková (1903–1995) – operní pěvkyně
• Rudolf Urbanec (1907–1976) – hudební skladatel, kapelník a pedagog
• František Křížek (1909–1993) – historik a numismatik
• František Skokan (1912–1950) – československý důstojník, popraven komunistickým režimem
• Stanislav Živný (1912–1943) – komunistický odbojář, popraven nacisty
• František Valena (1913–1960) – doktor práv, oběť komunistického režimu
• Vilém Göth (1915–1940) – nadporučík letectva^[18] (ulice Göthova vychází z Palackého náměstí)
• Vladimír Fuka (1920–1996) – hudební skladatel
• Milan Codr (1925–1996) – novinář, spisovatel a televizní komentátor
• Jan Bistřický (1930–2008) – historik, archivář, pedagog a mj. i zakladatel a předseda dačického spolku přátel muzea
• Naděje Jahelková (* 1930) – knihovnice a divadelní režisérka
• Lubomír Codr (1931–?) – překladatel
• Stanislava Vojtíková-Janků (1933–2010) – vojenská pilotka
• Ivan Misař (1941–2024) – divadelní a rozhlasový režisér, herec, dramaturg a pedagog
• Ludvík Štěpán (1943–2009) – akademický profesor polonistiky, bohemista, překladatel, spisovatel
• Jarmila Fialová (* 1944) – malířka
• Jiří Albrecht (* 1948) – malíř a spisovatel
• Stanislav Mrvka (* 1953) – politik a manažer
• Ivo Jahelka (* 1954) – folkový písničkář
• Michael Klang (1954–2019) – architekt, výtvarník a scénograf
• Jindřich Bartoš (* 1955) – kněz
• Hana Blochová (* 1955) – historička umění, hudebnice a spisovatelka
• Pavel Koukal (* 1955) – zemědělský odborník
• Luba Svobodová (* 1957) – spisovatelka
• Pavel Spurný (* 1958) – astronom
• Jaroslav Turánek (* 1958) – imunolog a pedagog
• Zdeněk Veith (* 1958) – farář
• Jiří Žák (* 1959) – podnikatel, politik a automobilový závodník
• František Dohnal (1960–2013) – politik a manažer
• Petr Husa (* 1960) – lékař a pedagog
• Miloš Vystrčil (* 1960) – politik a pedagog, od února 2020 předseda Senátu Parlamentu České republiky
• Lenka Lanczová (* 1964) – spisovatelka
• Jaroslav Michálek (* 1968) – onkolog
• Tomáš Gec (* 1972) – manažer a IT odborník
• Vladimíra Vávrů (* 1974) – malířka a sochařka
• Dan Svátek (* 1975) – režisér, scenárista a herec
• Miluše Vítečková (* 1975) – básnířka a fejetonistka
• Eva Ellingerová (* 1976) – historička umění
• Michal Stehlík (* 1976) – historik, děkan FF UK
• Christine Habermann von Hoch (* 1980) – česko-německá sochařka a designérka
• Marta Veselá Jirousová (* 1981) – výtvarnice a básnířka
• Sixtus Bolom-Kotari (* 1982) – historik
• Jitka Nesnídalová (* 1983) – malířka
• Jan Štokr (* 1983) – volejbalista
• Hana Hajnová (* 1985) – politička a manažerka
• Aleš Pitzmos (* 1986) – spisovatel
• Pavel Zajíc (* 1988) – hudebník a básník
• Sabina Zelená (* 1988) – spisovatelka
• Martin Jůna (* 1989) – spisovatel
• Martin Rychlík (* 1993) – historik a archeolog
• Jaromír Pytlík (* 2001) – hokejista

• Groß-Siegharts, Rakousko
• Urtenen-Schönbühl, Švýcarsko

• 
  Centrum města: vlevo nahoře kostel sv. Vavřince, uprostřed budova radnice
• 
  Městská věž
• 
  Dačický zámek
• 
  Starý zámek na Palackého náměstí
• 
  Stará radnice
• 
  Klášter karmelitek a Kostel sv. Antonína Paduánského
• 
  Bývalý lihovar
• 
  Železniční stanice Dačice

• Římskokatolická farnost Dačice

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dačice na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Dačice ve Wikislovníku
• Oficiální stránky
• Dačice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
• Obecní kronika