Tento článek je o obci. O rodu kapradin pojednává článek
bukovník (rod).
Bukovník (německy Bukownik, 1939-45 Buchen) je obec v okrese Klatovy v Plzeňském kraji. Žije v ní 65[1] obyvatel.
Ve vzdálenosti deset kilometrů západně leží město Sušice, osmnáct kilometrů východně město Strakonice, dvacet kilometrů jižně město Vimperk a 28 kilometrů severovýchodně město Blatná.
Historie
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1251. Nacházela se zde tvrz, v místech současného farského pole. Tvrz byla postupem času lidmi rozebrána na stavební materiál. Stála na strategickém místě, bylo zde vidět do údolí směrem na Bílenice a na druhou stranu na Soběšicko. Osada s tvrzí připomínaná roku 1251 jako vladycké sídlo pánů z Bukovníka. V držbě Bukovníka se od 14. století vystřídalo několik panských rodin jako Hořčicové z Prostého na Moravě, Kocové z Dobrše, Břežští z Ploskovic, Ježovští z Lub, Collatorové z Říčan a další.[zdroj?!] Počátkem 17. století zde literárně tvořil D. Hortensius, v 19. století byli známi bukovničtí loutkáři, kteří odcházeli do světa (rodina Kludských).
Přírodní poměry
Obec Bukovník leží v mírně zvlněné šumavské krajině. Patří mezi nejstarší sídla Pošumaví. Rozložila se pod nevelkým vrchem Blížňovem ve výšce 615 metrů, v místech, která patrně dříve byla porostlá bukovým lesem.[5]
Vrchy známé svými pověstmi jsou např. Hrozín, Bitovín a Blažnov. Dalšími vrcholy jsou Pálená hora (697 metrů) a Hájek (633 metrů).
Obyvatelstvo
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[6][7]
| Rok
|
1869
|
1880
|
1890
|
1900
|
1910
|
1921
|
1930
|
1950
|
1961
|
1970
|
1980
|
1991
|
2001
|
2011
|
2021
|
| Počet obyvatel
|
347
|
357
|
385
|
390
|
386
|
325
|
275
|
170
|
171
|
126
|
121
|
98
|
72
|
78
|
57
|
| Počet domů
|
51
|
55
|
55
|
55
|
56
|
57
|
58
|
55
|
50
|
45
|
40
|
50
|
47
|
47
|
45
|
Obecní správa
Mezi lety 1869–1979 Bukovník byl obcí v okrese Sušice (1869–1950) a později v okrese Klatovy. Od 1. ledna 1980 do 31. prosince 1992 patřil jako část obce k Soběšicím a od 1. ledna 1993 je opět samostatnou obcí.[8]
Obecní symboly
Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 5. března 2015.[9]
Pověsti
Podhorskou krajinu si lidé za staletí ozdobili řadou pověstí. Tak například si dodnes vyprávějí o přízraku na louce v Ohražení pod Blížňovem u Bílenického potoka. Prý po několik let tu vycházela bílá žena s kosou a nožem na sekáče, kteří zde chtěli kosit trávu. Jestliže nevyšla, rozpršelo se tak, že museli práce nechat a odejít. Jednou zde odložila nějaká žena dítě, které pak za velkého nářku umřelo hlady. Dodnes prý tady to dítě někdy naříká. Na staré cestě z Bukovníka do Žihobec u Smutného kamene hrával o půlnoci dudák na dudy z lidských kostí. Dnes už tam ten kámen ale není.[10]
Vrch Hrozín, Když kdysi zbídačený bukovnický osadník šel do tamního lesa na dříví a počal porážet smrk, obklopili ho dojemně vyjící psi se zvonečky na krku. Poté tam ještě přiběhly i jakési děti, které též dojemně plakaly. Dotyčný se polekal, nechal sekeru na místě a utekl. Odtud pochází název vrchu Hrozín.
Vrch Bitovín, V místech dvou rybníků pod vrchem původním názvem Vitovín, přejmenovaným v časech třicetileté války na Bitovín, stojí na planince Boží muka, připomínající střetnutí Švédů s císařskými, v němž padlo mnoho žoldnéřů, poté zakopaných v okolí. Bylo zde nalézáno mnoho pozůstatků jejich výzbroje, podkov koní a lidských kostí. Střetnutí se událo okolo r. 1645, za tažení Švédů pod velením generála Torstensona. Průběh střetnutí, podobného mnoha jiným, která se na našem území odehrála.[11]
Společenský život
Občanskou vybavenost Bukovníku tvoří připojení k obecnímu vodovodu, autobusová zastávka, veřejná knihovna s přístupem na internet a hřbitov.
Společenský život ve vesnici rozvíjí především místní sbor dobrovolných hasičů, který ji reprezentuje v regionálních soutěžích v požárním sportu. Kromě toho se hasiči spolu s představiteli obce podílí na organizaci mnoha kulturních a sportovních akcí.
Bukovník je členem několika oblastních sdružení obcí, například Svazku obcí Pošumaví, Prácheňska a Sdružení obcí Sušicka.
Obcí prochází cyklotrasa č. 121, dále tu prochází silnice III/17124 a je zajištěna pravidelná autobusová doprava.[12]
Pamětihodnosti
- Románský kostel svatého Václava – Zachovaná polokruhová apsida a okénko na severní straně z pol. 13. století, barokně upravena koncem 17. století, přibyla i kaple, opravena roku 1971. Jedná se o zvlášť vynikající a cenný doklad vývoje raně středověké architektury v celém kraji. Ves tradičně slavila svého patrona o jeho svátku 28. září velkou mší svatou za účasti celé farnosti i četných hostů z okolí. Vesnici zaplavily krámky trhovců, často nechyběla střelnice ani kolotoč. Svatováclavskou pouť uzavírala zpravidla taneční zábava v místním hostinci.
- Fara byla tradiční oporou katolictví v kraji, bylo tomu tak nejen za husitských válek ale i v době sílících náboženských zmatků ve 2. polovině 16. století, kdy tu působil obětavý farář Šebestián (†1585), který po Martinu Strakonickém zastával dokonce úřad děkana Prácheňského kraje.[zdroj?!]
- Sýpka – Další dominanta Bukovníka, díky své poloze je vidět do dálky několika desítek km. Nachází se za obcí směr Mačice. Sýpka je v soukromém vlastnictví. Vedle sýpky jsou umístěny tři kříže, které připomínají někdejší hřbitov, který se nacházel na poli pod sýpkou. V bukovnické kronice označovaný jako „Krychůvek“.[12]
Osobnosti
Do Bukovníka se hlásil i Antonín Kludský (1826-1895), umělecký podnikatel, zakladatel světového cirkusu Kludský. Jeho potomci se ke své domovské obce hlásili a občas zde hostovali s pojízdným biografem. Z místa odcházelo dříve mnoho mužů za prací zejména k cirkusům, proslavili se zejména jako znamenití muzikanti.[13]
Galerie
Odkazy
Reference
Externí odkazy
,_kostel_sv._V%C3%A1clava_a_ves_od_jihu.JPG)
