Bruno III. z Mansfeldu

Bruno III. hrabě z Mansfeldu
Bruno III. von Mansfeld
Bruno III. von Mansfeld
Císařský nejvyšší štolba
Ve funkci:
1620 – 1637
PanovníkFerdinand II.
PředchůdceRudolf Paar
NástupceMaxmilián z Valdštejna
Narození18. září 1576 nebo 13. září 1576
Úmrtí16. září 1644 nebo 6. září 1644 (ve věku 67 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Choť
RodičeBruno I. z Mansfeldu a Kristýna z Barby-Mühlingenu
DětiJindřich František z Mansfeldu
František Maxmilián z Mansfeldu
Marie Anna Františka z Mansfeldu
PříbuzníFrantišek Antonín z Losensteinu - vnuk, olomoucký biskup-koadjuktor
Profesevoják
CommonsBruno II, Count of Mansfeld-Vorderort
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrabě Bruno III. z Mansfeld-Bornstedtu (německy Bruno III. von Mansfeld-Bornstedt, 13. září 1576 – 6. září 1644 Vídeň) byl rakouský a český šlechtic z původně durynského rodu Mansfeldů, maltézský rytíř, válečník a velící mysliveckých jednotek v habsburských službách.[1][2]

Život

Hrabě Bruno III. byl čtvrtým synem Bruna I. a hraběnky Kristýny z Barby-Mühlingenu. Měl dva bratry, Wolfganga a Filipa z Mansfeldu. Jeho dědečkem byl Filip II. z Mansfeldu, který založil bornstedtskou vedlejší linii původně durynského rodu Mansfeldů a přesídlil do habsburských zemí jako hlavní komorník císaře Karla V.[2]

Bruno konvertoval ke katolicismu kolem roku 1600,[3] poté se stal maltézským rytířem a působil v „karavaně“ (pořádající výpady proti osmanskému námořnímu obchodu), která mu byla svěřena. Později vstoupil do armády bojující proti Turkům v Uhrách a vyznamenal se při dobývání Hatvánu v listopadu 1603 a byl jmenován členem dvorské válečné rady. V květnu 1607 se objevuje jako komorník v doprovodu arcivévody Matyáše. V roce 1608 se měl zodpovídat za vzpouru proti císaři Rudolfovi II. před církevními kurfiřty a arcivévodou Albrechtem. Na císařův příkaz však byl v Řezně zatčen a převezen do Prahy. Zakrátko však byl propuštěn a mohl se vrátit k Matyášově dvoru do Uher a následně byl několikrát delegován v politických záležitostech.[2]

Od roku 1615 byl postupně jmenován kapitánem, plukovníkem jezdectva a vrchním lovčím. Poslední dva úřady si ponechal za Ferdinanda II. „a lov dovedl k takové dokonalosti, jakou nikdy neměl a lepší se nenajde.“ Císař Matyáš mu tedy věnoval zvláštní přízeň až do své smrti a Ferdinand II., dychtivý po lovu, se k němu choval neméně přátelsky a dokonce zemřel v jeho náručí.[2]

V roce 1630 koupil od císaře Ferdinanda II. panství Dobříš a položil tím základy majetkového zázemí rodu v České království.[4] Zámek Dobříš je dodnes majetkem nástupnického rodu Colloredo-Mansfeldů.

Manželství a potomstvo

Anna Marie Manrique de Lara y Mendoza, první manželka Bruna z Mansfeldu

Poprvé hrabě Mansfeld uzavřel manželství v roce 1606 s Annou Marií Manrique de Lara y Mendoza (před 1570 – před 1636), vdovou po Janovi V. z Pernštejna, která vedla ve svém pražském paláci tzv. Pernštejnský salon a stála tak ve středu pozornosti pražské katolické šlechtické společnosti. Tomuto sňatku požehnal i Vatikán, protože po Brunově přestupu na katolickou víru byl předpoklad vzniku katolické linie významného a dosud převážně protestantského rodu Mansfeldů.[5][2]

Podruhé se oženil 13. července 1636 s hraběnkou Marií Magdalenou z Toerringu (1616–1668).[1]

Děti:

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bruno III. von Mansfeld na německé Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e NIEMANN, Ludwig Ferdinand. Geschichte der Grafen von Mansfeld. [s.l.]: Lorleberg 402 s. Dostupné online. (německy) Google-Books-ID: NZBUAAAAcAAJ. 
  2. ↑ a b c d e HISTORISCHE COMMISSION BEI DER KÖNIGL. AKADEMIE DER WISSENSCHAFTEN. Mansfeld-Bornstädt, Graf Bruno III. von. 1.. vyd. München/Leipzig: Duncker & Humblot (Allgemeine Deutsche Biographie). Dostupné online. S. 221. 
  3. ↑ univie.ac.at Bruno von Mansfeld, abgerufen am 30. März 2014.
  4. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl IV. Západní Čechy; Praha, 1985; s. 60–61
  5. ↑ JANÁČEK, Josef: Ženy české renesance; Praha, 1976; 255 s.

Externí odkazy