PROFILPELAJAR.COM

prof. Adolf Benš
Narození	18. května 1894; Pardubice; Rakouské císařství
Úmrtí	8. března 1982 (ve věku 87 let); Praha; Československo
Národnost	česká
Vzdělání	ČVUT v Praze, Akademie výtvarných umění v Praze
Alma mater	České vysoké učení technické v Praze
Povolání	architekt, pedagog
Děti	Věra Benšová-Matyášová
Hnutí	funkcionalismus
Významná díla	Budova Elektrických podniků
Ovlivněný	Jan Kotěra, Josef Gočár
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Adolf Benš, křtěný Adolf Bohumil (18. května 1894 Pardubice^[1] – 8. března 1982 Praha) byl český funkcionalistický architekt, urbanista a pedagog. Svým dílem se zařadil mezi významné představitele české i evropské moderní architektury ovlivněné francouzskou meziválečnou tvorbou, zejména dílem Le Corbusiera. K jeho nejznámějším projektům v Čechách patří Budova Elektrických podniků v Praze 7 a odbavovací hala mezinárodního letiště Václava Havla v pražské Ruzyni. Na Slovensku bylo podle jeho návrhu postaveno například Moyzesovo státní reálné gymnázium v Ružomberoku nebo vila Ing. Novotného v Bratislavě.^[2]

Život

Narodil se 18. května 1894 v Pardubicích v rodině profesora reálky Adolfa Benše a jeho manželky Růženy, rozené Chržové. V roce 1913 složil maturitu na reálce v Mladé Boleslavi. Téhož roku se zapsal ke studiu pozemního stavitelství na c. a k. České vysoké škole technické v Praze. V roce 1914 byl ale odveden do armády a působil u dělostřelectva a u zvukoměřičského oddělení na ruské a na italské frontě. Během dovolené 1917–1918 se věnoval opět studiu. Od 1. září 1920 byl opět řádným studentem ČVUT. V roce 1921 složil první státní zkoušku a současně byl přijat na mistrovskou školu architektury profesora Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění. V roce 1923 složil druhou státní zkoušku na ČVUT. Po smrti profesora Kotěry pokračoval ve studiu u Otakara Novotného a později u Josefa Gočára. Po ukončení studia v roce 1924 pracoval v ateliéru Josefa Gočára, jehož stavbu československého pavilónu na Mezinárodní výstavě moderní uměleckoprůmyslové výroby v Paříži v roce 1925 dozoroval.^[3] V témže roce také založil vlastní ateliér, který fungoval do roku 1940. V letech 1940–43 pracoval v Plánovací komisi hl. m. Prahy, v letech 1943–45 opět ve vlastním ateliéru. Po válce působil jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (do roku 1965), v letech 1947–48 jako její rektor.

Byl činný v redakcích časopisů Stavitel, Československý architekt a Architektura a v SVU Mánes, později ve Spolku přátel výtvarného umění ČFVU.^[4]

V roce 1931 obdržel titul Chevalier de l’Ordre de la Couronne v Belgii, 1955 byl jmenován dopisujícím členem Akademie architektury v Paříži. Zemřel 8. března 1982 v Praze.

Osobní život

V roce 1925 se během pobytu v Paříži seznámil s tehdejší úřednicí československého velvyslanectví Olgou Pivkovou, kterou si 27. března 1928 v Bratislavě vzal za manželku. Měli spolu čtyři děti:

Věra (24. července 1929 – 10. června 2007) – herečka, manžel: herec Svatopluk Matyáš;
Zora (narozena 13. května 1931),
Pavel (narozen 15. března 1936),
Jiří (narozen 21. května 1937) – oba synové a mladší dcera se rovněž stali architekty.^[5]

Dílo (výběr)

1929–30 Vila Ing. Novotného, Bratislava
1930 Divišova vila, Praha–Trója
1930 Československý pavilón pro průmyslovou výstavu v Lutychu, Belgie
1935 Budova Elektrických podniků, Praha–Holešovice
1935 architektonický návrh silničního mostu v Lokti (okres Sokolov)
1937 Odbavovací hala mezinárodního letiště, Praha–Ruzyně
1937–38 Vlastní vila Praha 6–Dejvice (v blízkosti Osady Baba)
1938–40 Moyzesovo státní reálné gymnázium, Ružomberok

Výstavy (výběr)

společné

1971 Umění a doba – České umění dvacátých let, Valdštejnská jízdárna, Praha
1987 S.V.U. Mánes: Výstava k 100. výročí založení, Mánes, Praha
1993 Umění pro všechny smysly: Meziválečná avantgarda v Československu, Valdštejnská jízdárna, Praha
1997 Prague 1900–1938, Musée des Beaux-Arts, Dijon

samostatná

1994 Adolf Benš – architektonické dílo, Galerie Jaroslava Frágnera, výstava ke 100 letům od narození
2015–16 Adolf Benš – architektonické dílo, Národní technická knihovna, Praha

Galerie

Budova Elektrických podniků v Praze–Holešovicích (2012)
Původní odbavovací budova mezinárodního letiště Václava Havla v Praze–Ruzyni (2015)
Divišova vila v Praze–Tróji (2012)
Vlastní vila Adolfa Benše v Praze 6–Dejvicích (2015)
Silniční most v Lokti, okres Sokolov (2013), archit. návrh

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Adolf Benš na slovenské Wikipedii.

↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1891-1897 Pardubice - Zelené Předměstí, sign.4469, ukn 7228, str. 96. Dostupné online.
↑ Architekt světového jména – Adolf Benš (Česká beseda)
↑ POTŮČEK, Jakub. Adolf Benš: Mezinárodní výstava dekorativního a průmyslového moderního umění v Paříži 1925 [online]. archiweb.cz, 2007-01-10 [cit. 2016-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-05-12.
↑ POSLUŠNÁ, Iva. Vladimír Šlapeta: „ADOLF BENŠ 1894-1982 , architektonické dílo“ [online]. Brno: fa.vutbr.cz, 2014-08-26 [cit. 2016-04-25]. Dostupné online.
↑ AB - Ateliér Benš [online]. Ateliér Benš [cit. 2017-04-28]. Dostupné online.

Literatura

Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800–2008), Sv. 1, s. 93, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století. Praha: Victoria Publishing, 1994 (2. vydání). ISBN 80-85605-84-8.
ŠLAPETA, Vladimír. Adolf Benš 1894–1982, architektonické dílo. Praha: Nadace Charty 77, 2014. 288 s. ISBN 978-80-260-5727-7.