Žinylka (z francouzského chenille = housenka) je efektní příze housenkovitého tvaru. [1]
Druhy žinylky
V odborné literatuře se uvádí: tkaná, pletená (na osnovním stroji), skaná, pozamentová, povločkovaná (z povločkovaných monofilamentů), imitovaná (efektně skaná) žinylka.
[2][3]
Vedle těch jsou z minulosti (asi od 17. století) i z 21. století známé žinylkové výšivky a krajky.
Pásy z cca 2-8 osnovních nití se protkávají útkem v plátnové nebo perlinkové vazbě, mezi pásy zůstává mezera, v jejímž středu se v hotové tkanině jednotlivé pásy oddělí přestříháním útkových nití. Šířkou mezery se určuje délka útků odstávajících z krajů pásu a tím i délka vlasu v hotové žinylce. Tkaný pás (zvaný také předdílo) se obvykle zakrucuje skaním, takže vzniká příze s kruhovým průřezem.
Na konvenčním prstencovém skacím stroji je adaptováno zařízení pracující na následujícím principu (viz snímek skací jednotky vlevo):
Vlasová nit se ovinuje kolem plochého kovového dílce (tzv. kalibru), v jehož vnitřku rotuje kotouč s ostrou hranou, kterou se rozřezává nit na délku cca 2-5 mm. Od velikostí kalibru je závislá délka vlasu a tloušťka hotové příze. Ústřižky vlasové niti jsou vedeny kolmo mezi dvě nosné (jádrové) niti, ty se vzájemně zakrucují, stisknou vlasy a fixují jejich polohu tak, že se z nich kolem osy jádra tvoří hebký povrch příze s kruhovým průřezem.
Skací zákrut nosných nití je udáván otáčkami vřetena (max. cca 9000/min.), příze se navíjí na potáč rychlostí cca 7-10 m/min.
Tímto způsobem se dá vyrábět žinylka v jemnostech cca 80-2000 tex, ve váhovém poměru vlasových k nosným nitím cca 70/30 – 80/20. Nejčastěji se zpracovávají jednoduché příze z polyakrylu, známé jsou však i výrobky z viskózy, polyesteru i bavlny.
Žinylka pak prochází při přesoukávání z potáčů na křížové cívky elektronickou kontrolou za účelem odstranění vadných, bezvlasých míst.
S průmyslovou výrobou skané žinylky se začalo asi v roce 1970 (v Itálii). Údaje o rozsahu produkce nejsou publikovány, známé je jen, že tento druh příze je mnohostranně použitelný, např.
jako útek ve tkaninách na závěsy a nábytkové potahy (viz snímek vpravo)
na zátažných i osnovních pletacích strojích k výrobě módního svrchního ošacení, šálů aj.[8]
na ruční pletení k výrobě svetrů, čepic a mnoho jiných[1]
Žinylková výšivka
se zhotovuje tzv. žinylkovým stehem[9] na tkaninách nebo na paličkovaném podkladě. V 21. století se vyrábějí také vyšívací stroje se speciální hlavicí pro žinylkový steh.[10]
Žinylková krajka
(vyrobená veřejně neznámou technologií) se nabízí v maloobchodě v několika variantách.[11]
Literatura
R. H. Gong/Rachel M. Wright: Fancy yarns: their manufacture and application, Woodhead Publishing 2002, ISBN1-855735776, str. 55-59 a 80-86
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Žinylka na Wikimedia Commons