Podle obsahu akrylonitrilu se rozlišují dva typy akrylového vlákna:
„normální“ typ s obsahem nejméně 85 % akrylonitrilu
modakryl obsahuje nejméně 50 % (v USA 35 %) a nejvýš 85 % akrylonitrilu[2]
Modakryl byle původně považován za jeden z druhů (jediné kategorie) akrylu, v roce 1960 však Federal Trade Commission v USA ustanovila rozdělení na dva druhy/kategorie vláken:
polyakrylonitrilová (mezinárodní značka PAN) a modakrylová (MAC).[3]
(Podle nařízení Evropské komise z roku 2011 platí pro označování textilních výrobků:
V roce 1893 objevill francouzský chemik Moureau monomerický akrylonitril, výchozí látku k výrobě polyakrylonitrilu, první patent na syntézu polyakrilonitrolu obdrželi Němci Fientscher a Heuck v roce 1930.
Pokusy se zvlákňováním začaly v roce 1939 (IG Farben), v roce 1949 se začal průmyslově vyrábět modakryl (Union Carbid) a v roce 1950 vlákno Orlon z polyacrylonitrilu (DuPont).
Světová výroba PAN vláken se soustavně zvyšovala, až na začátku 21. století přesahovala 2,5 milionu ročních tun, od roku 2005 nastal značný pokles, v roce 2020 byla zaznamenána výroba 1,3 miliony tun (s podíly: Čína 42, Evropa 35, Thajsko 8%).[5][6] Výnos z prodeje PAN vláken se odhadoval v roce 2023 na 1,7 miliardy USD (Ø cena 2,10 USD/kg)[7] a výnos modakrylových vláknen (2021) na 550 000 USD (cena nad 4 US/kg[8])[9]
Mokrým zvlákňováním se vyrábí asi 80 % PAN vláken a téměř všechna MAC vlákna.
Vlákna mají fazolovitý tvar průřezu, technologie je vhodná pro výrobu vláken hrubších než 8 dtex
Suché zvlákňování je produktivnější, používá se k výrobě jemnějších a bikomponentních vláken s činkovým tvarem průřezu
Gelové zvlákňování se používá výhradně pro vlákna na prekurzory k výrobě uhlíkových vláken[5]
Fyzikální vlastnosti vláken
Vlastnost
Bavlnářský typ
Vlnařský typ
Kopolymer
Kopolymer s vys.pevností
Modakryl
Hustota cN/cm³
1,1-1,19
1,17
1,17
1,18
1,3-1,4
Pevnost cN/tex (za sucha)
20-50
17-45
28-38
35-45
10-25
Pevnost v % za mokra
80-100
75-95
80-85
NN
80-100
Tažnost v %
15-70
20-60
28-38
15-40
25-50
Sráživost v % (při 95 °C)
14-16
16-40
NN
NN
16
Hořlavost LOI
17-18
17-18
NN
NN
26-31
Speciální druhy
Antibakteriální vlákna – s příměsí TiSiO4 částic (< 1 μm) do zvlákňovacího roztoku. Použítí: spodní prádlo, ručníky aj.
Termoregulační vlákna – mikrokapsule[10] na bázi parafinu se zapouštějí do vlákna (Outlast (materiál))
Vlákna s nízkou žmolkovitostí – kulatý průřez, vysoké dloužení spolu s nízkým srážením při zvlákňování[5]
Použití
Asi 80 % PAN vláken se dodává k textilnímu zpracování ve formě stříže: na bavlnářské příze 0,6–0,9 dtex ||(32–40 mm) a 1,1-2,2 dtex (40–50 mm), pro vlnařské příze 3,3–7 dtex (max. 150 mm). Jen malá část se zpracovává jako filament a cca 150 000 tun (v roce 2015) se používá jako surovina (prekurzor) k výrobě uhlíkových vláken.[11]
Modakryly byly např. v roce 2021 použity z 80 % na průmyslové (z toho 1/3 na ochranné oděvy, ¼ na umělé vlasy, 17 % na nábytkové potahy) a 20 % medicínské výrobky[12]
Staplové příze z čistého polyakrylu a směsí s přírodními vlákny se často požívají k výrobě strojních i ručních pletenin všeho druhu.
Z tkaného zboží je akryl sotva nahraditelný u levných přikrývek, nábytkových potahů, u imitátů kožešin a u všech textilií vystavených povětrnostním vlivům (markýzy, slunečníky atd.).[2]
Zacházení s výrobky z polyakrylových vláken
Výrobky jsou obvykle označovány obchodními názvy jako: Dolan, Dralon, Orlon, Cashmilon atd.
Praní je možné jen ve vlažné vodě, žehlení je většinou zbytečné (nemačkavost).
Při chemickém čistění se polyakryl chová zcela odlišně od jiných syntetických vláken, proto musí být obsah PAN na výrobcích podaných k čištění zřetelně vyznačen.[2]