PROFILPELAJAR.COM

Brno – Česká Třebová
	; Jeden z železničních tunelů v úseku mezi Brnem a Blanskem ve 20. letech 20. století
Stát	Česko
Číslo	260
Provozovatel dráhy	Správa železnic
Dopravce	Arriva vlaky, ČD Cargo, České dráhy, Metrans Rail, RegioJet aj.
Technické informace
Délka	91 km
Rozchod koleje	1435 mm (normální)
Napájecí soustava	25 kV/50 Hz AC v úseku Brno – Svitavy; 3 kV DC v úseku Svitavy – Česká Třebová
Počet kolejí	2
Maximální rychlost	160 km/h
Mapa trati
Externí odkazy
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
Průběh trati
	143,765
	156,029

Železniční trať Brno – Česká Třebová (v jízdním řádu pro cestující součást tratě 260) je součást prvního železničního koridoru.

Historie

Při projektování dráhy byly uvažovány dvě trasy, jedna vedoucí Boskovickou brázdou přes Boskovice,^[2] druhá údolím Svitavy, která byla realizována.^[3] Výstavba tratě začala v roce 1843 u Obřan nedaleko Brna. Na úseku mezi Brnem a Blanskem bylo kvůli nesnadnému terénu nutno vystavět 10 Blanenských tunelů, z nichž dva byly po roce 1970 sneseny.^[4] Stavba dvacet jedna kilometrů dlouhého, technicky náročného úseku mezi Maloměřicemi a Blanskem byla svěřena firmě italského podnikatele Felice Tallachiniho, který na stavbě zaměstnal italské dělníky a tuneláře.^[5]

Původní, jednokolejná, trať byla oficiálně uvedena do provozu 1. ledna 1849, zdvoukolejnění proběhlo do roku 1869. V roce 1861 byl na trať instalován Morseův telegraf a o rok později začala trať sloužit rychlíkové dopravě.

Po vzniku Československé republiky v roce 1918 se trať Brno – Česká Třebová stala součástí spojení Praha – Česká Třebová – Brno – Břeclav – Bratislava. Na trati byla nadále provozována doprava nákladní a rostl podíl dopravy osobní, a to i rychlíkové.

V roce 1966 byly elektrizovány dva úseky tratě – v Brně z hlavního nádraží k odbočce Židenice (tento úsek je společný s tratí do Havlíčkova Brodu, která byla v té době elektrizována), a také úsek z České Třebové do Opatova, pokračující dále elektrizovanou kolejí č. 1 k vrcholovému bodu trati, nacházejícímu se mezi zastávkou Opatovec a stanicí Svitavy.

V letech 1992–1998 byla trať zrekonstruována a napojena na první železniční koridor vedoucí z Děčína přes Prahu do Břeclavi. Trať byla v plné délce elektrizována. Jižně od železniční stanice Svitavy se na kilometru 18,1 nachází přechod stejnosměrné a střídavé napájecí soustavy (od Brna 25 kV 50 Hz AC, k České Třebové 3 kV DC).^[1] Dne 24. ledna 1999 byl na celé trati mezi Českou Třebovou a Brnem zahájen pravidelný elektrický provoz.

Dne 21. října 2021 zahájila Správa železnic komplexní rekonstrukci koridorové trati mezi Brnem a Blanskem. Tři na sebe navazující stavby zahrnovaly opravu úseků Brno-Maloměřice – Adamov a Adamov–Blansko a modernizaci stanice Adamov, dokončeny mají být v roce 2023.^[6] Během rekonstrukce byl od prosince 2021 provoz na trati z Brna do Blanska zcela vyloučen,^[7] k ukončení výluky došlo v prosinci 2022. Celkové náklady na stavbu dosáhly částky 7,3 miliardy korun.^[8]

Provoz na trati

V roce 1936 byl na trať nasazen motorový vůz M 290.0 Slovenská strela s maximální rychlostí 130 km/h.^[zdroj?]

Od roku 1966 byly na nákladní vlaky nasazovány sovětské dieselové lokomotivy řady 781 Sergej, jejichž provoz na trati byl slavnostně ukončen 21. října 1995. Od roku 1975 byly na osobní vlaky a rychlíky nasazovány lokomotivy řady 753 Brejlovec.^[zdroj?]

Po dokončení druhé traťové koleje trati Brno – Havlíčkův Brod v roce 1958 poklesl význam trati Brno – Česká Třebová. Po elektrizaci trati z Brna na Havlíčkův Brod v roce 1966 na ni byla převedena veškerá tranzitní nákladní a rychlíková doprava, včetně známých rychlíků jako Slovenská strela a Hungaria.^[zdroj?]

V roce 1999 se na trať vrátil rychlík Brněnský drak, v roce 2000 Hungaria a v roce 2001 Slovenská strela. Dne 20. října 2005 po trati poprvé projela vlaková souprava řady 680 Pendolino, která projížděla do poslední změny grafikonu v prosinci 2011. Od 14. prosince 2008 začaly být některé vlaky vyšší kvality taženy rakouskými lokomotivami Taurus.^[zdroj?]

Traťové úseky

Brno hlavní nádraží – Brno Židenice

Traťový úsek mezi stanicí Brno hlavní nádraží a odbočkou Brno-Židenice^[9]) je dopravně vytížený vnitroměstský souběh (oddíl) tří trati č 250, 260 a 340 Brno – Česká Třebová (drážní technologické členění), které se za odbočkou Brno-Židenice větví a osamostatňují, přičemž trať 340 je vázána v odb. Brno-Židenice úvratí. Traťový úsek slouží jen přepravě osob.^[zdroj?] Za odbočkou Brno-Židenice každá ze tří tratí přibírá i provoz nákladní. V systému technologii dopravního provozu ve vnitřní části brněnského uzlu stojí v protilehlém postavení^[10] k traťovému úseku Brno-Židenice – Brno dolní nádraží (resp. Brno-Židenice – Brno-Horní Heršpice), který slouží dominantně jen nákladnímu provozu.^[11] V jízdních řádech je uváděna jako trať (její krátká část) č. 260. Je to dvoukolejné drážní těleso v převážné délce tvořené klasickým náspem, třetina délky úseku je někdejší klenebný viadukt. Trať v délce 2174 m (od hradla k hradlu) byla vybudována v prvním profilu v roce 1846 a později rozšířena.^[12] Obsahuje 8 mostů z nichž 2 pocházejí (zčásti) z počáteční doby výstavby trati. Směrově jde o trať vedoucí nejprve od jihozápadu k severovýchodu a posléze ve směru jih-sever (s mírným východním úklonem). Geometrie trati sestává vedle přímého úseku ze dvou směrových oblouků – jižního (těsně po výjezdu ze stanice Brno hlavní nádraží) o poloměru 400 a severního (před příjezdem do odbočky Brno-Židenice) o poloměru 600 m. Úsek je součástí prvního železničního koridoru.

Traťový úsek začíná na viaduktu Křenová (přes ulici Nádražní), několik metrů pokračuje ve sledu geometrie brněnské Ringstrasse, kde se nachází severní zhlaví brněnského hlavního nádraží, a počátkem oblouku o poloměru 340 m Okružní třídu opouští. První část oblouku leží na mostě přes ulici Koliště a končí přibližně v křížení přes ulici Vlhkou. Následuje rovný úsek v délce přibližně 750 m. V poloze před pobřežní cestou (prodlouženou Tkalcovskou) na pravém břehu Svitavy jej střídá další plynulý oblouk o poloměru 665 m, který přechází v rovný úsek před vjezdem do odbočky Brno-Židenice. Trať je zde tvořena Pražským viaduktem, zčásti začleněným do náspu. Těsně před křížením s ulicí Vlhká (ve směru na Českou Třebovou) překlenuje původní tok Ponávky (nyní štola) a před ulicí Špitálky také Svitavský náhon^[13] a jeho inundační území, pak navazuje klasický drážní násep v patě průřezovou šířku 32 m a v koruně 9,8 m. Svahy náspu nejsou (vyjma 3 mostů) fixovány opěrnými zdmi. Trať křižuje ještě levobřežní ulici Pastrnkovu, Šámalovu a Bubeníčkovu.

Provoz na trati (TK 1 a TK 2) je pravostranný a slouží především osobní dopravě. Na levé (severní) straně se odpojovala původně Tišnovská dráha^[14] (severovýchodně od křížení se Špitálkami), na pravé, jihovýchodní straně se na levém břehu Svitavy odpojuje jednokolejná trať posvitavských vleček,^[15]^[16] které jsou stále v provozu. Traťové těleso bezmála v celém průběhu provází symetrická oboustranná ochranná pásma se stavební uzávěrou. V blízkosti trati nebyly postaveny a nestojí žádné stálé pozemní stavby.

Pás provázející trať byl v průběhu dosavadního provozu obsazen převážně průmyslovými podniky. Jen ve třech místech se trati přiblížily bloky obytných domů. Je to blok Podnásepní a střední čelo severní části ulice Vlhké. Obytné domy jsou od drážního tělesa vzdáleny a fronta v ulici Krokově.

Trať nádraží Židenice – Brno hlavní nádraží, pohled do centra města
Část trati Brno hlavní nádraží – Židenice na mostě přes Svitavu
Trať nádraží Židenice – Brno hlavní nádraží, pohled do centra města
Svršek trati, pohled k Židenicím
Železniční most přes ulici Špitálky, Brno

Stanice a zastávky

Brno hlavní nádraží
Brno-Židenice
Brno-Maloměřice
Bílovice nad Svitavou
Babice nad Svitavou
Adamov
Adamov zastávka
Blansko
Blansko město
Rájec-Jestřebí
Doubravice nad Svitavou
Skalice nad Svitavou
Svitávka
Zboněk
Letovice zastávka
Letovice
Rozhraní
Moravská Chrastová
Březová nad Svitavou
Svitavy-Lány
Svitavy
Lotschnau (zruš.; zboř. 2016)
Opatovec
Česká Třebová

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Správa železniční dopravní cesty. Počty traťových kolejí, systémy trakčních proudových soustav a označení podle knižního jízdního řádu. www.szdc.cz [online]. Rev. 5-5-2014 [cit. 5-5-2014]. Dostupné v archivu pořízeném dne 05-05-2014.
↑ KULAVIAKOVÁ, Dagmar. Trať Česká Třebová - Brno má 160 let. Blanenský deník. 2009-08-28. Dostupné online [cit. 2023-08-12].
↑ Železniční trať Brno – Česká Třebová. spravnym.smerem.cz [online]. [cit. 2019-05-02]. Dostupné online.
↑ SEKERA, Pavel. Historie železničních tratí ČR [online]. 1. 5. 2007 [cit. 2009-05-09]. Dostupné online.
↑ ČTK. Železnice z České Třebové do Brna zkrátila cestu z Prahy do Vídně [online]. Finanční noviny, 30. 12. 2008, rev. 28. 12. 2008 [cit. 2009-05-09]. Dostupné online.
↑ ŠINDELÁŘ, Jan. Přehledně: Začaly tři stavby, které na rok zastaví provoz na koridoru severně od Brna. Zdopravy.cz [online]. 2021-10-21 [cit. 2021-10-22]. Dostupné online.
↑ SŮRA, Jan. Rok bez vlaků. Kordis zveřejnil detaily k roční výluce mezi Brnem a Blanskem. Zdopravy.cz [online]. 2021-11-22 [cit. 2021-12-12]. Dostupné online.
↑ SŮRA, Jan. Obrazem: Rok nickolejného provozu končí. Na koridor mezi Brnem a Blanskem se v neděli vrátí vlaky. Zdopravy.cz [online]. 2022-12-10 [cit. 2022-12-11]. Dostupné online.
↑ Obsluhovací řád odbočky Židenice
↑ Železniční mapa - Nadmořské výšky železničních stanic a zastávek. file [online]. [cit. 2019-06-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-07-15.
↑ Tomáš Rolník, Ivo Hruban, Kvalita dopravního provozu severního zhlaví stanice Brno hl. n.. vts.cd.cz [online]. [cit. 2016-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-13.
↑ Radoslava Cicvárková, Historie přestavby Železničního uzlu Brno. www.uur.cz [online]. [cit. 2016-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-09-11.
↑ Komplexní revitalizační studie Staré Ponávky. www.ponavka.brno.cz [online]. [cit. 2016-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-17.
↑ Marie Sehnalová, Železniční spojení Tišnov – Žďár nad Sázavou. www.fd.cvut.cz [online]. [cit. 2016-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24.
↑ Veřejná vyhláška MD O posvitavském vlečkovém systému TU 2007 z 22.6. 2016^{[nedostupný zdroj]}
↑ Posun na Posvitavské

Literatura

KOTRMAN, Jiří, 160 let železnice v Brně: 1839 – 1999: 160 let trati Brno - Břeclav, 150 let trati Brno – Česká třebová. Brno ČD 1999.
KREJČIŘÍK, Mojmír, Česká nádraží I.a II díl. Litoměřice (Vydavatelství dopravní literatury Ing. Luděk Čada), 2003 a 2005.ISBN 80-86765-02-4
ČIHALÍK, Martin, ČIHALÍKOVÁ Barbora, STAŇKOVÁ, Eva, VÍCHA, Tomáš, Standardní stavebně historický průzkum budovy Hlavního nádraží v Brně, červenec-září 2004,
ČIHALÍK, Martin, ČIHALÍKOVÁ Barbora, STAŇKOVÁ, Eva, VÍCHA, Tomáš, CRHONEK, Iloš, MICHAL, Zdeněk, Brněnské nádraží, nové pojetí rekonstrukce železničního uzlu a osobního nádraží, Brno (SPÚ), Brno, 2009,
KREJČIŘÍK, Mojmír, Po stopách našich železnic. Praha (Nadas) 1991, ISBN 80-7030-061-2
ZATLOUKAL, Pavel, Brněnská architektura 1815-1915, Brno, Obecní dům a NPÚ, 2006,ISBN 80-239-7745-8

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu železniční trať Brno – Česká Třebová na Wikimedia Commons
STEJSKAL, Pavel. Výročí trati Česká Třebová – Brno [online]. Klub českotřebovských fotografů železnice, 24. 11. 2008 [cit. 2009-05-09]. Dostupné online.
Železniční trať Brno – Blansko – Toulavá kamera [online]. Česká televize, 2018-05-27 [cit. 2019-06-25]. Dostupné online.