PROFILPELAJAR.COM

Šalvěj luční
	Šalvěj luční (Salvia pratensis)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	hluchavkotvaré (Lamiales);
Čeleď	hluchavkovité (Lamiaceae);
Rod	šalvěj (Salvia);
Binomické jméno
	Salvia pratensis; L., 1753
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šalvěj luční (Salvia pratensis) je fialově až modrofialově kvetoucí léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých. V teplejších oblastech České republiky je hojně rozšířena.

Popis

Šalvěj luční je vytrvalá bylina vysoká 20 až 50 cm.^[1] Její hlavní kořen je dobře vyvinutý, oddenek je krátký a dřevnatý. Lodyha je přímá, v horní části větvená, žlaznatě chlupatá, s 1 až 3 páry listů. Přízemní růžice je za květu vyvinutá.^[2]

Listy mají podlouhlou vejčitou nebo trojúhelníkovitou čepel, která je na bázi uťatá nebo srdčitá, na okraji nepravidelně zubatá nebo vroubkovaná. Listy přízemní růžice jsou stejně jako dolní listy lodyhy dlouhé a řapíkaté, oproti nim jsou horní listy lodyhy krátké, někdy až přisedlé.

Květenství tvoří lichopřesleny o 3 až 6 květech. Zelený kalich je tvořen dvěma pysky, přičemž horní pysk je kratší než dolní, obvykle je fialový. Horní pysk je trojcípý a dolní dvojcípý. Koruna je fialová, jen zřídka se můžeme setkat s růžovou nebo bílou korunou.

Plodem je tvrdka, která má povětšinou vejcovitý až elipsoidní tvar.

Stanoviště

Šalvěj luční najdeme na subxerotermních až mezofilních loukách, výslunných stráních, mezích, při okrajích silnic, v příkopech nebo u železničních náspů. Roste na čerstvě vlhkých nebo vysýchavých, provzdušněných, bázemi i humusem bohatých, zásaditých až slabě kyselých hlinitých půdách.^[3] Těžištěm jejího výskytu jsou pahorkatiny a mírně kopcovité lokality, roste však i v nížinách, vzácně pak v podhorských oblastech a vrchovinách.

Rozšíření

V českém termofytiku, tedy v oblasti s teplomilnými druhy rostlin, je šalvěj luční hojně rozšířena. Najdeme ji ale i v teplejších okresech mezofytika, tedy v oblastech s květenou přechodnou, a to zejména na Moravě, ve východních, severních a středních Čechách. V chladnějších okresech mezofytika je vázána na bazický substrát, především vápence.^[4] V nejzápadnějších oblastech Čech, mimo ojedinělé oblasti v okolí Karlových Varů, a v horských oblastech České republiky ji téměř nenajdeme. Vzácně se vyskytuje v jižních Čechách, častěji se s ní můžeme setkat v okolí Strakonic, kde je vázána na zmiňované vápence.

Mimo ČR je především rozšířena v jižní Evropě (kromě Pyrenejského poloostrova), ve střední a východní Evropě, a to od Pyrenejí a jihovýchodní Anglie přes Francii do Německa, Polska a dále na východ. Na jihu Evropy se vyskytuje po Řecko, střední Itálii a jihovýchodní Francii. Druhotně v severozápadní Evropě, ve Skandinávii, Finsku a pobaltských republikách.^[4] Zcela ojediněle se vyskytuje v Malé Asii, na Krymu nebo v Předkavkazí, zavlečena byla též do Severní Ameriky.

Význam

Ačkoliv se jedná o léčivou rostlinu, potažmo bylinu, není k těmto účelům využívána. Podstatně větší význam v lékařství má šalvěj lékařská (Salvia officinalis). V některých případech se můžeme s šalvějí luční setkat jakožto s okrasnou rostlinou.^[1]

Galerie

Šalvěj luční focená v květnu 2023
Šalvěj luční focená v červnu 2006
Květ šalvěje luční zblízka

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=49
↑ SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Hluchavkovité.
↑ SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Hluchavkovité.
↑ ^a ^b SLAVÍK, Bohumil. Květena České republiky 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Hluchavkovité.