Žofie Albínka z Helfenburka

Žofie Albínka z Helfenburku
Erb rodu Albínů z Helfenburka
Erb rodu Albínů z Helfenburka
abatyše kláštera svatého Jiří na Pražském hradě
Ve funkci:
1600 – 15. prosince 1630
PanovníkRudolf II., Matyáš Habsburský, Ferdinanda II.
PředchůdceJudita z Eibenstolu
NástupceRegina Dadiusová z Kyrenberku
Narození16. století
asi Český Krumlov České královstvíČeské království České království
Úmrtí15. prosince 1630
klášter svatého Jiří, Praha České královstvíČeské království České království
Místo pohřbeníklášter svatého Jiří v Praze
Choťsvobodná
RodičeTomáš Albín z Helfenburka, ?
PříbuzníVáclav Albín z Helfenburka (děd)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žofie Albínka z Helfenburka (též Soffie, 1563? asi Český Krumlov – 15. prosince 1630 klášter svatého Jiří, Praha) byla moravská šlechtična z rodu Albínů z Helfenburka, řeholnice benediktinského řádu a abatyše ženského kláštera svatého Jiří na Pražském hradě, kde působila po většinu svého života. Byla dcerou Tomáše Albína z Helfenburka, krátce působícího v úřadu olomouckého biskupa.

Život

Mládí

Narodila se patrně roku 1563 do rodiny Tomáše Albína z Helfenburka a jeho ženy jakožto členka třetí generace rodu. Otec byl synem kancléře mocného jihočeského rodu Rožmberků Václava Albína (Bílka)[1] žijícího v Českém Krumlově. V mládí studoval v Bologni a Pise a získal titul doktora veškerých práv. Byl váženým krumlovským měšťanem a rožmberským úředníkem a v roce 1555 byl i s otcem a bratrem povýšen za věrné služby do vladyckého stavu. Po smrti své ženy (s níž měl ještě syny Jana, Václava a Abrahama) se však dal na duchovní dráhu.[2] Stal se kanovníkem v Pasově, Praze a Olomouci a posléze i děkanem na Karlštejně. 8. března 1574 byl zvolen biskupem olomouckým.

Řeholnicí

Žofie byla po smrti matky dána k vychování do ženského kláštera Porta Coeli v Tišnově u Brna. Ve věku jedenadvaceti let pak měla být provdána. Údajně se pak během svatby měl za neznámých důvodů zlomit její svatební prsten, což Žofie pokládala za znamení Boží a rozhodla se zůstat řeholnicí. Přesídlila do benediktinského kláštera u sv. Jiří na Pražském hradě, nejstaršího českého ženského kláštera, kde roku 1587 složila řeholní slib. Již roku 1592 se stala převorkou a roku 1600 potom abatyší kláštera, v úřadu nahradila zemřelou Juditu z Eibenstolu.

Abatyší kláštera sv. Jiří

Ve vedoucí funkci kláštera pak zůstala po dalších 30 let. Zpustlý klášter nechala opravit a stavebně rozšířit: vzniklo nové dláždění, vmalba a výzdoba, rovněž vznikl velký nový kůr. V té době byl na zeď kláštera umístěn erb Albínu z Helfenburku. Byla zde údajně široce oblíbena pro svůj mrav, energii a rozum. Korunovala též dvě soudobé české královny: 10. ledna 1616 královnu Annu Tyrolskou, manželku císaře Matyáše, a 21. listopadu 1627 pak Eleonoru, choť Ferdinanda II. Protestantské korunovace 1619 se nezúčastnila.[3] V době stavovského povstání v letech 1618 až 1620 byl klášter vypleněn protestantskými žoldnéři, o čemž Žofie informovala císaře Ferdinanda II. ve svých listech. Rovněž vedla úřední korespondenci s Vilémem Slavatou z Chlumu a Košmberka, českým místodržícím. Po porážce povstání se pak od roku 1622 angažovala ve věci nároku kláštera na majetek konfiskovaný účastníkům povstání.

Úmrtí

Zemřela 15. prosince 1630 ve věku asi 67 let v klášteře sv. Jiří. Pohřbena byla v kryptě baziliky sv. Jiří, její náhrobek z červeného mramoru nese její podobiznu v životní velikosti s korunou a závojem na hlavě.

Její památku vyzdvihla koncem 19. století spisovatelka Teréza Nováková ve svém souboru o historii významných českých žen Slavín žen českých z roku 1894.

Odkazy

Reference

  1. ↑ BERIT, Město Český Krumlov, webová platforma @OIS-Lubor Mrázek, Jaroslav. Václav Albín (Bílek) z. Český Krumlov [online]. [cit. 2022-07-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ La reine est morte, vive la reine [online]. [cit. 2022-07-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ PACOVSKÝ, Karel. Úloha svatojiřských abatyší při korunovacích českých královen. Folia Historica Bohemica. 2017, roč. 32, čís. 1–2, s. 151–178. Zde s. 159. 

Literatura

  • Královský hrad pražský a jeho chrámy. Praha: s.n., mezi 1879 a 1880. s. 30.
  • Method: časopis věnovaný umění křesťanskému. Praha: Ferdinand J. Lehner, 15.06.1898, 24(5-6). s. 51. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:455d9650-3ff8-11e7-b3c8-005056825209
  • NOVÁKOVÁ, Teréza. Slavín žen českých. s. 251-253.
  • Památky archaeologické a místopisné: organ Archaeologického sboru Musea království Českého a Historického spolku v Praze. Praha: Archaeologický sbor Musea království Českého, 1861, undefined(4). s. 172-[172a]. ISSN 1801-5786.
  • Památky archaeologické a místopisné: organ Archaeologického sboru Musea království Českého a Historického spolku v Praze. Praha: Archaeologický sbor Musea království Českého, 1910, 24(2-3). s. 111,112. ISSN 1801-5786.
  • STEYSKAL-LAŽANSKÝ, F. S. Věnec slávy žen slovanských. Praha. Vlastním nákladem, 1868. s. 58-59.

Externí odkazy