PROFILPELAJAR.COM

Černovice ; Чернівці
	; znak ; vlajka
Poloha
Souřadnice	48°18′ s. š., 25°56′ v. d.
Nadmořská výška	248 m n. m.
Časové pásmo	Východoevropský letní čas; UTC+02:00 (standardní čas); UTC+03:00 (letní čas)
Stát	Ukrajina
Oblast	Černovická
Rajón	Černovický
Administrativní dělení	3 rajóny
	Černovice
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	153 km²
Počet obyvatel	264 298 (2022)
Hustota zalidnění	1 727,4 obyv./km²
Etnické složení	Ukrajinci (79,8 %); Rusové (11,3 %); Rumuni (4,4 %) a další
Náboženské složení	pravoslavné křesťanství
Správa
Starosta	Oleksij Pavlovyč Kaspruk (od 25. května 2014)
Oficiální web	www.city.cv.ua
Telefonní předvolba	+380 37(2)
PSČ	58000
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Černovice (ukrajinsky Чернівці / Černivci [čerňiuci], rumunsky Cernăuți, bělorusky Чарнаўцы / Čarnaŭcy, jidiš טשערנאָװיץ [černovic], hebrejsky צ׳רנוביץ, rusky Черновцы / Černovcy, polsky Czerniowce, slovensky Černovice, německy Czernowitz nebo Tschernowitz, maďarsky Csernovic, arménsky Չերնովից / Černovic̕) jsou oblastní město na jihozápadní Ukrajině na řece Prut na úpatí Karpat, historické zemské hlavní město Bukoviny a dnes správní středisko Černovické oblasti. Je kulturním i hospodářským centrem širšího regionu a kulturním střediskem několika národnostních menšin, historicky se zde střetávaly mocenské vlivy a zájmy Polska, Rakouska, Rumunska, Osmanské říše a Ruska (resp. Sovětského svazu). Komplex Černovické univerzity, jehož autorem je Josef Hlávka, je od roku 2011 zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Historie

Archeologické vykopávky odkryly v této lokalitě stopy neolitické osady. První písemné zmínky pocházejí z roku 1408, avšak opevněné sídlo zde existovalo už ve 12. století. Právě tmavá barva opevnění dala dle legendy městu jméno „Černovice“. V roce 1359 získal město a okolí kníže Bohdan I. a přičlenil ho k Moldavskému knížectví. V 16. a 17. století byla Bukovina a Besarábie dějištěm srážek tureckých a polských vojsk (Nedaleko leží Chotyn, kde byla svedena jedna z nejslavnějších bitev).

Roku 1775 získala budoucí Bukovinu habsburská monarchie a Černovice se pak staly hlavním městem jedné ze zemí pozdějšího Předlitavska. Během 19. století několikanásobně vzrostl počet obyvatel. Roku 1866 Lvovsko-černovicko-jasská dráha připojila město k železniční síti. V době probouzení ukrajinského národního povědomí a zejména po carském zákazu veřejného užívání ukrajinštiny na ruském území (většina Ukrajiny vč. Kyjeva) se Černovice spolu s Lvovem a Stanislavovem (Ivano-Frankivsk) staly jedním z center ukrajinského jazyka, písemnictví a kultury; tehdy zde působila mj. spisovatelka Olha Kobyljanska a zrodila se tu též nynější ukrajinská hymna.

20. století přineslo mocenské zvraty a Černovice jednak několikrát připadly jinému státu (podobně jako Zakarpatská oblast), jednak přišly (částečně) o etnickou rozmanitost (zvláště vlivem holocaustu). Tak se staly roku 1918 součástí Rumunska, 1940 součástí SSSR, 1941 opět Rumunska, 1944 znovu SSSR. Od roku 1991 patří samostatné Ukrajině.

Obyvatelstvo

Rok	Počet obyvatel
1775	2 300
1832	11 000
1869	34 000
1900	65 800
1930	112 400
1941	78 800
1959	152 300
1984	238 000
2005	242 300
2014	264 000
2017	266 100
2022	264 298

Černovice (potažmo celá Bukovina) vždy vynikaly pestrým národnostním složením a v minulosti též převahou židovského obyvatelstva. Z tradičních menšin je dodnes nejvýraznější rumunská, pro niž jsou Černovice historickým kulturním centrem. V roce 1999 zde byl otevřen rumunský generální konzulát.

Národnostní složení počátkem 20. století:

Židé 33 %; Ukrajinci 19 %; Němci 17 %; Rumuni 15 %; Poláci 15 %.

Národnostní složení v roce 2001:

Ukrajinci 189 000 (79,8 %); Rusové 26 700 (11,3 %); Rumuni 10 500 (4,4 %); Moldavané 3 800 (1,6 %); Poláci 1 400 (0,6 %); Židé 1 300 (0,6 %); ostatní 2 900 (1,2 %).

Kultura

Černovice jako křižovatka kultur

Díky své poloze, bohaté historii a etnické, jazykové i náboženské rozrůzněnosti byly Černovice odedávna prostředím, kde se dařilo kultuře, resp. kulturám; mezi světovými válkami byly místem, kde se "prolínaly i protínaly vlivy Západu a Východu v kumulaci až roztodivné. Členové tamější židovské enklávy psali a mluvili němčinou starorakouské provenience (…) Židovská menšina byla obklopena rumunským lidovým živlem a na západě oddělená od Vídně maďarským územím, zatímco z východu se intenzivně prosazoval slovanský, to jest ruský vliv. Na severozápadě Halič posilovala židovskou komunitu, ale i působení další slovanské větve, polské; na jihu Sedmihradsko, navozující dávnou spjatost s Tureckem, upevňovalo - díky své početné německé menšině - jazykovou čistotu."^[1]

Památky a zajímavosti

Černovická univerzita, netradičně vyhlížející cihlový komplex (z let 1864-1882) od českého architekta Josefa Hlávky; ten zde užil zářivé barevné obklady, netradiční mozaiky, geometrické tvary byzantského stylu, mnoho komínů a věžiček. Na výzdobě kaple se podílela firma bratří Franze a Karla Jobsta z Vídně.^[2] Od roku 2011 je zapsán komplex na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Hudebně dramatické divadlo Olhy Kobyljanské
Černovické regionální muzeum umění
Muzeum lidové architektury zaměřené na tradiční bukovinské domy a kostely
katolický Chrám Sv. Ducha s neoklasicistní fasádou a kupolí
roubený kostel Sv. Nikolaje z počátku 17. století
„Opilý“ kostel Sv. Nikolaje ze 30. let 20. století
cihlový Arménský kostel od Josefa Hlávky
Radnice
Kalinivská tržnice
Židovský hřbitov - jeden z největších v Evropě

Hospodářství a doprava

Na rozdíl od většiny velkých ukrajinských měst nebyl v Černovicích v éře SSSR výrazněji zastoupen těžký průmysl; jsou zde zejména podniky dřevozpracující a textilní.

Přestože Černovice leží na významné trase spojující severovýchodní a jihovýchodní Evropu, dopravní infrastruktura není příliš rozvinutá. Všechny železniční tratě vycházející z Černovic jsou jednokolejné a neelektrifikované. Z nich nejdůležitější vede ze Lvova přes Ivano-Frankivsk, Kolomyji a Černovice dále do Rumunska. Další tratě vedou na sever do města Ternopil, na východ přes moldavské území do Kamence Podolského/Oknice a na jih přes hraniční přechod ve Vadul Siret do rumunské Suceavy. Po roce 2014 byly dálkové a mezinárodní vlaky značně redukovány, nejvzdálenější destinací zůstal Kyjev.

Do mnoha ukrajinských, rumunských a dalších měst jezdí z Černovic autobusy. Černovice mají i malé letiště, odkud létají spoje do Kyjeva.

Již roce 1897 vyjela v Černovicích první tramvaj; zdejší síť však neměla dlouhého trvání a kvůli členitosti terénu byla nahrazena autobusy a trolejbusy.

Osobnosti

Slavní rodáci

Rose Ausländerová (1901–1988), lyrická básnířka
Charles K. Bliss, (1897–1985), tvůrce písma Bliss
Josef Burg, (1912–2009), jeden z posledních autorů v jidiš
Paul Celan (1920–1970), rumunský a německý básník
Marie Holzerová (1874–1924), rakouská spisovatelka a novinářka
Erwin Chargaff (1905–2002), biochemik
Boris Chersonskij (* 1950), ukrajinský psychiatr a básník
Eugen Ehrlich (1862-1922), právník, zakladatel sociologie práva
Joseph Gregor (1888–1960), divadelní vědec a libretista
Otakar Hřímalý (1883–1945), český hudební skladatel a pedagog
Volodymyr Ivasjuk, ukrajinský hudební skladatel a šlágrový pěvec
Arsenij Jaceňuk (* 1974), ukrajinský politik
Marija Jaremčuk (* 1993), ukrajinská zpěvačka
Vladislav Kalousek (1863–1906), český klasický filolog
Mila Kunis (* 1983), herečka žijící v USA
Eduard Linkers (1912–2004),herec
Eusebius Mandyczewski (1857–1929), muzikolog a hudební skladatel
Itzig Manger (1901–1969), spisovatel v jidiš
Georg Marco (1863–1923), šachový mistr
Carol Miculi (1821–1892), rumunský klavírista a skladatel, žák Chopinův
Alfred Offner (1879–1947), malíř
Bernard Reder (1897–1963), sochař
Gregor von Rezzori (1914–1998), novinář a spisovatel
Walther Rode (1876–1934), spisovatel a advokát
Ludwig Rottenberg (1864–1932), dirigent a skladatel
Elieser Steinbarg (1880–1932), spisovatel v jidiš
Otakar Theer (1880–1917), český básník, prozaik, dramatik a překladatel
Stefanie von Turetzki (1868–1929), založila v Černovicích 1. dívčí lyceum v Rakousku-Uhersku.
Viorica Ursuleac (1894–1985), rumunská sopranistka
Rosa Welt-Straus (1856–1938), lékařka a feministka
Zvi Yavetz, (* 1925), izraelský historik

Osobnosti spjaté s městem

Čeněk Slepánek (1878-1944), český spisovatel a publicista, navštěvoval zde školu pro finanční stráž
Josef Hlávka (1831-1908), český architekt a mecenáš, projektoval budovu zdejší univerzity (dříve rezidence bukovinských metropolitů)
Richard Příbram (1847 Praha-1928), česko-rakouský profesor lékařství
Olha Kobyljanska (1865-1942), ukrajinská spisovatelka
Mihai Eminescu (1850-1899), rumunský básník pozdního romantismu
Ciprian Porumbescu (1853-1883), rumunský hudební skladatel
Ivan Franko (1856-1916), ukrajinský národní básník, navštěvoval zde univerzitu (1891)
Gala Galaction, vlastním jménem Grigore Pisculescu (1879–1961), spisovatel
Alfred Margul-Sperber (1898–1967), básník a překladatel
Andreas Mikulicz architekt
Moses Rosenkranz (1904–2003), básník
Joseph Alois Schumpeter (1883–1950), rakousko-americký ekonom a ministr financí, narozen v Třešti na Moravě, 1909–1911 zde působil jako profesor
Constantin Tomaszczuk, zakladatel černovické univerzity
Karl Emil Franzos (1848–1904), spisovatel a publicista, vyrostl v Černovicích, literárně zvěčnil místní ghetto knihou „Židé z Barnowa“
Antonín Borovec (1870–1925), československý diplomat (narozen v Pardubicích), za 1. světové války se zasloužil o vdovy a sirotky
Wilhelm Reich (1897–1957), psychoanalytik, narozen v Dobrjanyči, navštěvoval zde základní školu
Wilhelm Stekel (1868–1940), psychoanalytik, vyrostl v Černovicích, navštěvoval zde gymnázium
Karl Ernstberger (1887-1892), český architekt
Ondřej Bubla (1906–1980), pedagog, sportovní instruktor, trenér, působil v Černovicích v letech 1933–1938. Za přínos v oblasti sportovního vzdělávání a za rozvoj československo-rumunského přátelství byl oceněn králem Michalem I. Řádem Rumunské koruny.
Igor Jakovlevič Pomerancev (* 1948), exilový ukrajinský reportér a spisovatel, žijící v Praze