Státním jazykem Ruské federace na celém jejím území je dle ústavy ruština. Jednotlivé národnostní republiky mohou mít ve svých ústavách zakotveny místní jazyky jako státní. Takové jazyky mají na území dané republiky rovnoprávné postavení s ruštinou. Subjekty Ruské federace s nižší autonomií (autonomní okruhy), ale i národnostní republiky v případech malých národů mohou udělit místním jazykům oficiální status. Jazyky s oficiálním statusem mohou být užívány na daném teritoriu pro styk s místní samosprávou nebo i státními orgány.

Pro většinu neslovanských jazyků národů SSSR, které neměly psanou formu nebo užívaly písmo jiné (kromě gruzínštiny a arménštiny) byla na přelomu 20. a 30. let 20. století vytvořena abeceda na základě latinky. V druhé polovině 30. let na nátlak sovětského vedení se tyto abecedy převedly na upravenou cyrilici. Po rozpadu SSSR se objevily snahy některých národů o návrat k latince (např. Tataři), ale podle právních předpisů Ruské federace je k úřednímu zápisu povolena pouze cyrilice. Latinskou abecedu je možno užívat pouze neoficiálně.