Ústřední tibetská správa (zkratka CTA z anglickéhoCentral Tibetan Administration, před rokem 2011 oficiálně Ústřední tibetská správa Jeho Svatosti dalajlámy) je nezisková organizace Tibeťanů sídlící v Indii, která se považuje za oprávněnou a legitimní vládu Tibetu. Často je proto nazývána „tibetská exilová vláda“.
CTA není jako vláda uznána žádným státem. Od vlád některých zemí i od mezinárodních organizací však dostává finanční pomoc pro tibetskou exilovou komunitu v Indii.
Území Tibetu je v současné době kontrolováno vládou Čínské lidové republiky, což Ústřední tibetská správa pokládá za nelegitimní vojenskou okupaci. Dle CTA je Tibet svrchovaným státem s dlouhou tradicí nezávislosti. Současná politika CTA však nežádá plnou nezávislost Tibetu, jako spíše autonomní statut, podobný jako má Hongkong nebo Macao.
Vnitřní struktura exilové vlády vyplývá z ústavy, schválené v roce 1991, která zřizuje základní demokratické instituce CTA. Významná ústavní novela byla přijata v roce 2011, kterou byla pozice hlavy státu a vlády přenesena na premiéra a dalajláma zůstal nadále jen duchovním vůdcem.[1] (Jan Fingerland to popsal jako přechod "od teokratické monarchie k demokratické republice",[2] nicméně dalajláma má i nadále určitou symbolickou ústavní pozici, lze tak spíše hovořit o konstituční monarchii, i přestože on sám prohlásil, že nechce být "něco jako britská královna"[3]).
Tibeťané v Indii, Nepálu a Bhútánu volí své poslance na základě tří tradičních oblastí Tibetu (Ü-Cang, Kham a Amdo), z nichž každá má deset zástupců.
Pět dalších poslanců zastupuje Tibeťany v zahraničí - dva zástupci Evropy, dva zastupují Severní a Jižní Ameriku, a jeden zástupce "Australasie" (Austrálie a Asie s výjimkou Indie, Nepálu a Bhútánu).
Náboženští představitelé pak volí deset zástupců, po dvou z každé z pěti tradičních škol tibetského buddhismu (Nyingma, Sakya, Kagjü, Gelug a Bon).
Právo volit mají tibetští občané starší 18 let, kandidovat mohou občané starší 25 let. Volební období je 5 let a současně s parlamentními volbami se koná první kolo přímé volby předsedy vlády. [5]
Výkonnou moc má v rukou vláda (tibetsky: བཀའ་ཤག, Kašag), kterou tvoří přímo volený předseda (tibetsky: སྲིད་སྐྱོང༌, Sikjong) a dále sedm ministrů (tibetsky: བཀའ་བློན་, Kalon):[6]
Sikjong je volen současně s parlamentními volbami; pokud žádný kandidát nezíská nadpoloviční většinu hlasů, koná se druhé kolo, do kterého postupují dva nejsilnější kandidáti. Současným předsedou vlády je Penpa Chcering z Národní demokratické strany Tibetu, který v roce 2021 po dvou pětiletých volebních obdobích vystřídal Lozanga Sanggjäe.[7]
Podle ústavy novelizované roku 2011 je Sikjong hlavou státu a nejvyšším světským vůdcem tibetského národa, dalajláma je pak nejvyšším duchovním vůdcem a dále dle ústavy:
kdykoliv to považuje za nutné, dává doporučení vládě a parlamentu;
vyslanci exilové vlády jsou uváděni jako zástupci Jeho Svatosti dalajlámy; a
výdaje týkající se dalajlámy, včetně jeho osobní bezpečnosti, jsou předmětem státního rozpočtu.
Předseda vlády Penpa Cchering. 2021
Soudní moc
Soustava soudních komisí je trojstupňová, tvoří ji Nejvyšší soudní komise, jejíž členy volí exilový parlament; obvodní komise a místní komise. Soustava soudních komisí rozhoduje občanské spory tibetské exilové komunity, nemá však žádnou pravomoc projednávat trestní případy ani jiné sporné případy týkající se zákonů hostitelské země.[8]
Činnost
Dalajláma spolu s dalšími představiteli exilové správy, 2009
CTA vykonává mnoho vládních funkcí v rámci tibetské exilové komunity, která čítá zhruba 128 000 členů, z nichž drtivá většina (cca 94 000) žije v Indii.[9] Indická vláda svolila tomu, že CTA vykonává v severní Indii dohled nad záležitostmi tibetských osad. Provozuje řadu škol, zdravotnických zařízení, kulturních aktivit a projektů podporující ekonomický rozvoj. Mimo to finančně podporuje stovky Tibeťanů, kteří utekli z Tibetu, a přišli do Indie, obvykle přes Nepál. Pod její jurisdikci spadá 44 úřadů spravujících tibetské osady, a to 36 v Indii, 7 v Nepálu a 1 v Bhútánu.[10]
Dokumenty
Od roku 1971 vydává CTA Tibeťanům žijícím mimo Tibet dokument, známy jako Zelená kniha. Více než 90 procent tibetských emigrantů je držitelem tohoto dokumentu. Slouží jako potvrzení o platbě dobrovolné daně a je představiteli CTA označována jako „pas vyhnaných Tibeťanů, kteří požadují svá práva od tibetské exilové vlády“. Je požadována například pro přijetí do školy nebo zaměstnání v exilové komunitě. Platba příspěvku (v roce 2023 se pohybuje mezi 10 a 46 USD) je podmínkou pro získání hlasovacích práv ve volbách. Platnost dokumentu je 5 let.[11]
Tibetské solidární partnerství je projekt Ústřední tibetské správy, ve kterém CTA vydává Modrou knihu každému příznivci Tibetu staršímu 18 let, nezávisle na národnosti. Tato iniciativa umožňuje příznivcům Tibetu po celém světě finančně přispívat na pomoc administrativě při podpoře vzdělávacích, kulturních, rozvojových a humanitárních aktivit souvisejících s tibetskými dětmi a uprchlíky. Kniha je vydávána v různých kancelářích CTA po celém světě, její držitelé přispívají CTA ročně minimálně 25 USD, přičemž zaplacení poplatku je potvrzeno známkou vlepenou do knihy.
Mezi instituce CTA patří například Knihovna tibetských spisů a archivů a dále celkem 62 škol, které zaměstnávají přes 2000 učitelů a dalších pracovníků a navštěvuje je přes 15 tisíc studentů. CTA také vydává zpravodajství v tibetštině, angličtině, hindštině a čínštině prostřednictvím tisku, webu a televize, a provozuje dvě nemocnice - Men-Cé-Chang a Delek, obě v Dharamsale. Dále pak má exilová vláda zastoupení ve 13 zemích. Tyto kanceláře fungují jako de facto velvyslanectví CTA:
_(14883214707).jpg)
_(28167138662).jpg)
