Je považována za jednu z nejvýznamnějších polských spisovatelek 20. století, v oblasti historického románu pak za jednoho z nejlepších autorů vůbec. Její díla, z nichž nejznámější jsou romány Křižáci (1935), Malomocný král (1936) a Beze zbraně (1937), byla přeložena do 16 jazyků.
Ač byla považována za jednu z hlavních představitelek polského nacionalismu a antijudaismu, sehrála nezastupitelnou roli v boji Poláků proti holokaustu. V létě 1942 sepsala slavný Protest, v němž popsala osud Židů umírajících v ghettech a vražděných ve vyhlazovacích táborech a vyjádřila naprostý nesouhlas katolíků a polského národa s tímto vražedným běsněním.
Společně s Wandou Krahelskou založila 27. záříProvizorní radu pro pomoc Židům (orig. Tymczasowy Komitet Pomocy Żydom), která se stala 8. prosince jádrem nově vzniklé Żegoty.[4][5] Kossaková je považována za klíčovou osobu, jejíž energické jednání a publikační činnost přispěly ke sjednocení demokratického odboje v rámci Żegoty a je považována za ideovou matku této organizace. Zároveň se poměrně úspěšně snažila sjednocovat různé proudy demokratického odboje i v ostatních oblastech činnosti a zapojovat je do struktur Zemské armády. V samotné Żegotě však působila jen velmi krátce, měla odlišné představy o fungování organizace a dostávala se do sporů s její židovskou částí, nakonec proto organizaci opustila a v rámci katolické organizace Społeczna Organizacja Samopomocy (SOS) sloužila jako spojka mezi Żegotou a katolickými kláštery a sirotčinci skrývajícími židovské děti.
V roce 1945 byla členkou mise Polského červeného kříže ve Spojeném království, zde se rozhodla zůstat v exilu a vyhnout se tak pronásledování, které proti členům nekomunistického odboje rozpoutal komunistický režim v Polsku. Do Polska se vrátila v roce 1957, po uvolnění, které nastalo po smrti Stalina. Vydávání jejích děl bylo omezováno a po gradaci konfliktu s režimem, když odmítla jeho vyznamenání a sepsala ostrou kritiku komunismu, která byla čtena namísto nedělního kazání v katolických kostelích, byla až do pádu režimu vyškrtnuta z oficiálních dějin polské literatury a její díla nesměla vycházet.
Zofia Kossaková je považována za jednu z nejvýznamnějších postav polského historického románu (po Sienkiewiczovi a Kraszewském), mimo to produkovala i úspěšná díla s náboženskou tematikou. Její knihy byly přeloženy do řady jazyků, včetně češtiny. Některé její historické romány (např. Křižáci) jsou plné Božích zásahů a zázraků, díky čemuž bývá některými autory řazena mezi autory fantasy.[7]
Pożoga: Wspomnienia z Wołynia 1917-1919, (1922, Požár), autorčin první román, v němž zachycuje dojmy z válečných a revolučních událostí na Volyni z let 1917-1919.
Krzyżowcy (1936, Křižáci), velká čtyřsvazková románová kronika, vyznamenaná cenou časopsiu Wiadomości Literackie, která pojednává o první křížové výpravě z konce 11. století, česky zéž pod názvem O Kristovu korunu, jednotlivé díly se jmenují:
Przymierze (1951, Úmluva), historický román s biblickou tematikou, který zachycuje úsek ze slavných dějin židovského národa s Abrahámem jako hlavní postavou v čele.
Błogosławiona wina (1953, Požehnaná vina), historický román,