Zoborožec guinejský

Jak číst taxoboxZoborožec guinejský
alternativní popis obrázku chybí
Zoborožec guinejský
(samec)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádzoborožci (Bucerotiformes)
Čeleďzoborožcovití (Bucerotidae)
Rodzoborožec (Rhyticeros)
Binomické jméno
Rhyticeros plicatus
(Pennant, 1781)
Synonyma
  • Aceros plicatus
  • Bucero plicatus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zoborožec guinejský (Rhyticeros plicatus) je druh zoborožce, který žije v korunách stromů Melanésie a Wallacey.

Systematika

Zoborožce guinejského formálně popsal v roce 1781 waleský zoolog Thomas Pennant.[2][3] Druhové jméno plicatus pochází z latiny, ve které znamená „zdvojený“ nebo „složený“ (z latinského plicare = „složit“).[4] Jedná se o monotypický taxon.[3]

Výskyt

Zoborožec guinejský se vyskytuje na Nové Guineji, přilehlých ostrůvcích a Šalamonových ostrovech. Habitat druhu tvoří původní primární pralesy i sekundární lesy. Vyhledává i močálovité oblasti nebo lužní lesy.[5] Vyskytuje se do 1500 m n. m.,[5] výjimečně až do 1800 m n. m.[2]

Popis

Zoborožec guinejský (samice)

Tento statný pták dosahuje délky těla 65–85 cm. Samec váží kolem 1,2–2 kg, samice 1,5-2 kg.[2] Samec má rezavou hlavu a krk. Hřbet, křídla i spodina jsou černé, ocas je bílý. Statný zobák je bledě žlutý, u kořene červenohnědý. Červenohnědá přilbice se táhne asi do poloviny délky horní čelisti a u báze je značně zvrásněná. Neopeřený oční kroužek kolem oka je bledě modrý. Výrazně nafouklá hrdelní kůže je bílá s náznaky modré. Nohy jsou černé, oči jsou červenohnědé až červené. Samice je o něco menší, její hlava a krk jsou černé (tzn. ne rezavé jako u samce) a její oči jsou hnědé.[6]

Biologie

Typicky se vyskytuje v páru, někdy v menších hejnech. Na hřadovištích se může shlukovat do mohutných hejn o stovkách jedinců. Živí se převážně ovocem, a to jak fíky, tak i dalšími druhy plodin. Jídelníček doplňuje živočišnou potravou včetně mořských krabů.[2]

Zahnizďuje v dutinách stromů. Podobně jako jiná zoborožci, i samice zoborožce guinejského se na hnízdě zazdívá, a během dalších několika měsíců (hnízdní cyklus trvá kolem 125 dní), které zahrnují inkubaci i výchovu mláďat, ji potravu donáší samec. Samice snáší snad 1–2 vejce.[2]

Ohrožení

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) ve své vyhodnocující zprávě o stavu populace z roku 2020 považuje zoborožce guinejského za málo dotčený druh. Populace je nicméně na pomalém ústupu, za který může zánik přirozených stanovišť i lov místními obyvateli.[5]

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. ↑ a b c d e POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. S. 176-177. (anglicky) 
  3. ↑ a b Mousebirds, Cuckoo Roller, trogons, hoopoes, hornbills. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names. London: Christopher Helm, 2010. Dostupné online. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 396. (anglicky) 
  5. ↑ a b c Rhyticeros plicatus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2020 [cit. 2023-11-12]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2020-3.RLTS.T22682544A184674368.en. (anglicky) 
  6. ↑ KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. S. 224-227. (anglicky) 

Literatura

  • KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. (anglicky) 
  • POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. (anglicky) 

Externí odkazy