PROFILPELAJAR.COM

Zoborožec Austenův
	Zoborožec Austenův
Stupeň ohrožení podle IUCN
	; téměř ohrožený
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	zoborožci (Bucerotiformes);
Čeleď	zoborožcovití (Bucerotidae);
Rod	zoborožec (Anorrhinus);
Binomické jméno
	Anorrhinus austeni; Jerdon, 1872
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zoborožec Austenův (Anorrhinus austeni) je druh zoborožce z rodu Anorrhinus, který se vyskytuje v kontinentální části jihovýchodní Asie.

Systematika

Zoborožce Austenova formálně popsal v roce 1872 anglický zoolog Thomas C. Jerdon.^[2] Jedná se o monotypický taxon.^[2] Druhové jméno austeni odkazuje k britskému přírodovědci a zeměměřiči Henrymu Godwin-Austenovi.^[3]

Výskyt

Zoborožec Austenův se vyskytuje v kontinentální části jihovýchodní Asie, konkrétně v severovýchodní Indii, Myanmaru, Thajsku, Laosu, Vietnamu a Kambodži. O druhu jsou záznamy i z jižní a jihovýchodní Číny, nicméně v posledních desetiletích tam druh nebyl pozorován.^[4] Stanoviště druhu tvoří stálezelené i opadavé nížinaté lesy do 1000 m n. m. (Indie), občas až 1800 m n. m. (Čína).^[4]

Popis

Tento statný druh zoborožce dorůstá délky 60–65 cm. Dospělý samec je svrchu tmavě hnědý, letky mají bílé skvrny a konečky. Spodina je rezavě hnědá. Tváře a hrdlo jsou bílé. Ocas je tmavě hnědý s bílými konečky, i když střední pár rýdovacích per nemá bílá zakončení. Špičatý rohovinový zobák je dlouhý 112–135 mm, na horní čelisti je posazena nízká přilbice. Duhovky jsou hnědé, nohy světle žlutohnědé. Samice je o něco menší, opeření na tvářích, hrdle a spodině je šedohnědé. Její zobák měří 105–117 mm.^[5]

Biologie

Tento sociální pták žije v hlučných a mobilních hejnech o 2 až 15 jedincích; výjimečně bylo pozorováno hejno o asi 50 jedincích. Živí se ovocem (v oblibě má hlavně fíky) a jinými živočichy.^[6] K zjištěným pojídaným druhům živočichů patří zástupci plazů, letounů, měkkýšů, pavouků, žížal i ptáků (vedle vajec požírá i ptáčata na hnízdě).^[5]

K zahnízdění dochází někdy mezi únorem a červencem v závislosti na lokalitě. Hnízdí v přirozených dutinách stromů, kde je samice doslova zazděna pomocí výstavby malé zídky přes hlavní vstup. Tato zídka je tvořena trusem, kousky dřeva a zbytky jídla. V zídce bývá ponechán pouze menší otvor, skrze který samice v době hnízdění přijímá potravu od samce, se kterým se spářila, nebo často i jiných samců, tzv. pomocníků. V případě, že hnízdícímu párů pomáhají další samci ve vykrmování samice (a později i ptáčat), hnízdící pár vykazuje vyšší hnízdní úspěšnost. Spíše než více jídla však pomocníci pomáhají v zahánění predátorů a snad i v efektivnějším nacházení a doručování potravy. Hnízda mohou být využívána opakovaně stejným i jiným druhem zoborožce. Bílá vejce mají rozměr kolem 49×34 mm. Inkubační doba trvá kolem 30 dní, avšak samice s ptáčaty zůstává na hnízdě dalších asi 60 dní. Celý hnízdní cyklus, resp. doba zazdění samice na hnízdě, je kolem 90–99 dní. Z hnízda nejčastěji vylétává jedno, někdy i dvě mláďata.^[7]^[5]

Ohrožení a početnost

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) považuje zoborožce Austenova za téměř ohrožený druh. Zoborožce Austenova ohrožuje hlavně ztráta a přeměna habitatu následkem lidské činnosti (přeměna lesa na zemědělská pole, výstavba cest, těžba dřeva aj.). Duhu nepomáhá ani tlak lovců, kteří zoborožce loví na řadě stanovišť.^[4]

Odkazy

Reference

↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
↑ ^a ^b Mousebirds, Cuckoo Roller, trogons, hoopoes, hornbills. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v13.2 [cit. 2023-11-04]. Dostupné online. (anglicky)
↑ JOBLING, J.A. Helm Dictionary of Scientific Bird-names [online]. 2010. S. 62. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c Anorrhinus austeni [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, 2018 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. DOI 10.2305/IUCN.UK.2018-2.RLTS.T22731941A131871758.en. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. S. 101-104. (anglicky)
↑ POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. S. 158-159. (anglicky)
↑ BORA1, Bhaskar, et al. The breeding biology of the cooperatively breeding White-throated Brown Hornbill (Anorrhinus austeni) [online]. IUCN HSG, 2023 [cit. 2023-11-05]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

KEMP, Alan C.; WOODCOCK, Martin W. The hornbills: Bucerotiformes. Oxford, New York, Tokyo: Oxford University Press, 1995. Dostupné online. ISBN 019857729X. (anglicky)
POONSWAD, Pilai; KEMP, Alan; STRANGE, Morten. Hornbills of the World – A Photographic Guide. Singapore: Draco Publishing, 2013. Dostupné online. ISBN 978-981-07-3528-9. (anglicky)