Vršovický skanzen (vršovické domky) je skupinka tří domků ve starých Vršovicích v Praze, v údolí Botiče, adresou přiřazených k ulici Pod stupni (čp./čo. 144/6, 11/8, 59/10), v bývalém centru vršovické vsi. Jsou zbytkem původní venkovské zástavby údolí Botiče chalupami a usedlostmi, jejich vznik je datován počátkem 19. století a obdobím klasicismu.[1] Domky jsou jednotlivě chráněny jako kulturní památky (dům čp. 144 od 23. listopadu 1990, čp. 11 od 26. března 1991, čp. 59 od 6. dubna 1992),[2] spadají též do městské památkové zóny Vinohrady, Žižkov, Vršovice, ustanovené 28. září 1993.
Všechny tři domky vlastní tatáž soukromá osoba, živnostník a podnikatel v oboru reklamních, zábavních a rekreačních činností[3][4] s trvalým pobytem na Vinohradech.[5] V domcích sídlí několik obchodních společností, v nichž má majitel účast, např. CZECHCOPTER s.r.o. (v čp. 144, dříve MK90 s.r.o.), Springfield Stars a.s. (v čp. 144), Filon s.r.o. (v čp. 11) a ETWin a.s. (v čp. 59), EDWARD TOMAS PRODUCTION s.r.o. (v čp. 59).[3][4]
Nový majitel domky po částečné rekonstrukci roku 1994 z bezpečnostních důvodů oplotil.[1] Nyní tedy nejsou veřejně přístupné a z veřejných prostranství (ulice Pod stupni) jsou viditelné jen letmými průhledy, potok Botič přiléhající z druhé strany je v těchto místech nepřístupný, na druhém břehu se nachází rovněž památkově chráněná vila Jitřenka. Na východní straně s areálem sousedí vršovická sokolovna. Nedaleká lokalita Vršovická stráň (okolí Smolenské ulice) je dalším pozůstatkem domkářské zástavby,[6] tamější domky však kulturními památkami vyhlášeny nebyly.
Pod stupni 144/6
Přízemní[1] (dle jiného zdroje patrový[7]) klasicistní domek zlidovělého charakteru s trojosým průčelím ukončeným stupňovitým štítem a sedlovou střechou pochází z roku 1854, klasicistní fasáda byla koncem 19. století novogoticky upravena. Prostřední okno ve štítové straně bylo později zazděno, dvě krajní okna byla novodobě upravována. Z podkrovního prostoru vedou do štítové zdi tři půlkruhově uzavřená okénka, na místě prostředního byla dříve nika pro sošku.[1] Původně byl dům rozdělený na čtyři shodné prostory, z nichž jeden vyplňovalo jednoramenné schodiště. Obě patra o stejné dispozici, obsahující dva pokoje a kuchyň, měla ploché stropy.[7] Interiér je novodobě přestavěn, místnosti mají plochý strop.[1] V roce 1994 byl domek celkově přestavěn podle návrhu architekta Sedláčka a průčelí je dnes zakončené stupňovitým štítem, připomínajícím cimbuří.[7]
Domek lidového charakteru vznikl počátkem 19. století patrně přestavbou staršího objektu. Má zvýšené přízemí, pod nímž je nízký sklep s valenou klenbou. Vnější schodiště ústí na dřevěnou pavlač. Sedlová střecha s vikýři překrývá i pavlač a je kryta štípaným šindelem, je jedinou dochovanou šindelovou střechou v Praze 10.[1] Jsou v něm dva obytné pokoje a kuchyň.[7] Koncem 30. let 20. století zde byla soustružnická dílna. Od roku 1976[7] se uvažovalo dokonce o demolici objektu kvůli rozšíření fotbalového hřiště, ale plán nebyl uskutečněn.[1] V letech 1991–1992 byl dům rekonstruován.[7]
V roce 1827 zdědil tento dům Petr Michek, po svém otci Josefovi, tesaři odtud. Domek byl prošacován za 335 rýnských zlatých.
Pod stupni 59/10
Malý přízemní klasicizující nepodsklepený domek lidového typu s hladkou fasádou s výraznou vyloženou římsou pochází z počátku 19. století, z trojice domků leží nejblíže Botiči, před jeho regulací stával přímo na jeho břehu.[1] Dochovaly se plány z roku 1890, kdy stavitel Josef Jauris zvýšil stropy.[7] V domě byly dva pokoje, chlév a komora.[7] V roce 1905 byla přistavěna konírna a kůlna.[7] Při rekonstrukci v roce 1994 získal dům novou valbovou střechu s vikýři.[7]
