Botič (spisovná výslovnost [boťič],[2] variantní regionální výslovnost též botyč[3]) je říčka v povodí dolní Vltavy. Protéká územím Středočeského kraje a hlavního města Prahy; jde o jeden z nejdelších pražských potoků. Délka jeho toku činí 34,5 km (z toho 21 km v Praze, 1,2 km v potrubí),[4] plocha jeho povodí je 135,79 km².[5] Celkový spád je 1,38 %. Botič také tvoří jeden z pražských rybářských revírů.
Název Botič je doložen již od 12. století a je vysvětlován souvislostí s botěním či botněním, tj. nabýváním objemu, rozvodňováním.
Pražané vyslovují jméno Botič jak měkce, tak tvrdě (Botyč). Internetová příručka Ústavu pro jazyk český uvádí jako spisovnou pouze měkkou výslovnost.[2][7] Jazyková poradna v roce 1996 zmiňovala výskyt dotazů týkajících se měkčené standardní a neměkčené regionální výslovnosti názvu (vedle Botiče též Nisa),[3] z čehož Národní knihovna v poradně Ptejte se knihovny vyvozuje, že tvrdá varianta je nespisovná.[8] V poradně Asociace středoškolských češtinářů nespisovnost tvrdé výslovnosti odvodili z obecných pravidel spisovné výslovnosti, přičemž výskyt tvrdé výslovnosti si vysvětlují tím, že některá méně užívaná slova (niva), odborné názvy (tis, divizna) nebo místní jména (Botič) nejsou pociťována jako původem česká.[7] Zároveň ovšem poznamenali, že Slovník spisovné češtiny u takto problematických slov domácího původu výslovnost nezmiňuje a tímto jevem se dokonce vůbec nezabývá ani příručka Česká výslovnostní norma (J. Hůrková, Scientia, 1995), a tedy by bylo vhodné tento jev jasně upravit a kodifikovat.[9] V minianketě České televize v roce 2008 zvítězila varianta Botyč.[10]
V písni Jana Vodňanského a Petra Skoumala z osmdesátých let 20. stol. je výslovnost "tvrdá" ("Oty skoky o tyči, o ty skoky, hop, končí vždycky v Botyči").
Již od středověku (kdy se Nuselské údolí a dnešní Vršovice nazývaly Údolí Viničné) se rovněž nazýval Vinným potokem; tento název se dosud dochoval v názvu ulice Nad Vinným potokem. Dnes se Vinný potok jmenuje jeden z přítoků Pitkovického potoka, který se vlévá do Botiče, v minulosti se Pitkovický potok jmenoval Vinný až k soutoku s dnešním Botičem.
V minulosti se potoku někdy říkalo Cedron (za husitských válek), popř. Potanka, Podanka nebo Zasav (v 18. století).[11][12]
1563 — 24. května napáchal rozvodněný Botič velké škody v Michli, několik lidí přišlo o život.[13]
1958 — 8. července rozvodněný Botič zatopil Hostivař a další části města. Tato povodeň urychlila rozhodnutí o vybudování hostivařské přehrady.[13]
2002 — 12. srpna večer hrázný Beneš oznámil, že bylo započato vypouštění přehrady. Normální průtok Botiče ve Vršovicích činí 1 m³/s až 1,5 m³/s. Z přehrady bylo v noci na 13. 8. vypouštěno 43 m³/s, průtok ve Vršovicích odhadl magistrátní vodohospodář Ilja Storoženko na 50 m³/s.[zdroj?] Jan Hučín na svém webu odhadl v srpnu 2002 průtok v Nuslích na Ostrčilově náměstí (Nuselské údolí pod Vyšehradem, asi 1 km před ústím do Vltavy) na 60 m³/s.[14] Botič se nakonec v tomto úseku nerozlil, ačkoliv to pražská povodňová komise předpokládala, došlo pouze k zatopení sklepů domů v Sekaninově ulici v Nuselském údolí.
2004 — byl při jednom zvýšení hladiny po silné lokální bouřce odhadován průtok kolem 10 m³/s.[14]
2007 — 19. srpna se v Nuslích po silném přívalovém dešti Botič rozvodnil a zaplavil přilehlé části parku Folimanka do výše půl metru.
2013 — Průtok Hostivařskou přehradou byl více než 70 m³/s. Zatopeny byly části Hostivaře a Záběhlic. Pověřený primátor Tomáš Hudeček oznámil, že 2. června protékala Botičem stoletá voda.[zdroj?] Praha 10 a Praha 2 obvinily magistrátní organizaci Lesy hl. m. Prahy, které spravují Hostivařskou přehradu, ze zavinění povodně neodbornou manipulací se stavidlem.[15] Na dolním toku Botiče v Nuslích regulované koryto tento nápor zvládlo.
2024 — 14. září dosáhl přítok do přehrady povodňového stavu (ráno 2., dopoledne 3. stupeň povodňové aktivity).
Povodňový plán
Podle povodňového plánu ÚMČ Praha 10 se podle výšky hladiny na hranici Záběhlic a Nuslí vyhlašuje[16]
1. stupeň (stav bdělosti) při průtoku 10 m³/s (výška hladiny 70 cm)
2. stupeň (stav pohotovosti) při průtoku 15 m³/s (hladina 70–115 cm)
3. stupeň (stav ohrožení) při průtoku 35 m³/s (hladina 179 cm)
Ve druhé polovině 20. století kvalita vody odpovídala V., tedy nejhorší třídě čistoty. Podobně jako u jiných toků došlo i u Botiče v 90. letech 20. století k postupné eliminaci zdrojů znečišťování (hlavně z kanalizace) a zlepšení kvality vody. Největším problémem je fosfor a celkový organický uhlík, naopak kyslíkové ukazatele odpovídají neznečištěným tokům. Na základě měření z let 2001–2005 byl Botič řazen nad Hostivařskou přehradou do IV. třídy jakosti, pod přehradou do III./IV. třídy, u ústí do Vltavy do IV./V. třídy.[17]
Část z Průhonic do Petrovic (8,3 km)[18] bývá sjízdná jen při jarnímtání. Úsek od Hostivaře k ústí bývá navíc sjížděn jednou ročně, kolem 20. října, při vypouštění vody z přehrady. Hromadné splutí má tradiční název Rio Botičo. Některé stupně a jezy je obtížné přenášet. V úseku od Michle k Výtoni je několik delších tunelů. V posledním, nejdelším, z nich je malý stupeň. Sjíždění je vhodné jen pro zkušené vodáky.
Koupání
Nejlepší koupání v Botiči bylo vždy v místech dnešní Hostivařské přehrady. Údolí tu bylo široké, tůně hluboké a voda ještě čistá, než vtekla do města Prahy. První koupaliště u bývalého Mouchova mlýna zřídili fotbalisté SK Hostivař v roce 1942. Jednoduchá dřevěná přehrada na potoce byla zničena povodní ještě téhož roku. Padesátimetrové koupaliště postavili na stejném místě členové Sokola Hostivař v roce 1950. Během dvou let bylo také zničeno velkou vodou. Následovala postupně stavba dvou menších bazénů. Poslední zatopila Hostivařská přehrada při napuštění roku 1964. Dnes[kdy?] Hostivařská přehrada nabízí na levém břehu placenou pláž[zdroj?!] a placenou nudistickou pláž, na pravém břehu zdarma koupací molo a množství malých pláží.
Kultura
Skupina Visací zámek v písni Zatykač zpívá „Bič a rychle pryč, už se těším na Botič.“
Jan Vodňanský na albu S úsměvem Donkichota v písni Oty skoky o tyči zpívá vlastní text „Oty skoky o tyči končí vždycky v Botiči, každý sudý rok — to že je cvok“. Na břehu Botiče v Nuselském údolí se nachází také Divadlo Na Fidlovačce a nuselské "Divadlo bez hranic" rovněž v Křesomyslově ulici.
Fantův mlýn – Křeslice, stával na levém břehu Botiče mezi Křeslicemi a Petrovicemi. Vodu bral z Botiče, který byl těsně nad malým mlýnským jezem zprava posílen potůčkem Dobrá voda a pár set metrů nad ním Pitkovickým potokem. Nejstarší zápis pochází ze 16. století, odhaduje se však, že mlel již ve 14. století. Prvním písemně doloženým mlynářem byl Samuel Fanta Nuselský v roce 1659. V roce 1740 byl mlýn přestavěn. Vydržel potom stát bez větších oprav až do roku 1960, kdy shořel. Roku 1975 ho rekonstruoval na stáje jezdecký spolek. V 90. letech 20. století došlo k majetkovým tahanicím, Fantův mlýn zpustl a nastěhovali se do něj bezdomovci. Dnes jsou k vidění jen zbytky obvodových zdí. Nejstarší vyobrazení Fantova mlýna a okolí je k vidění v první verzi filmu Lucerna na námět divadelní hry Aloise Jiráska. Film z roku 1925 je černobílý němý. Hraje v něm tehdejší herecká elita. Zahrál si v něm režisér Karel Lamač, dvě ženské superstar Anny Ondráková a Andula Sedláčková, klasický divadelní herec Jaroslav Vojta a filmový všeuměl Theodor Pištěk.
Mouchův mlýn – Hostivař, jediná zbořená budova při stavbě Hostivařské přehrady (1962–1964), údolí pod Petrovicemi bylo jinak zcela prázdné. O Mouchově mlýně se nezachovalo mnoho informací. V pozemkové knize je jen zaznamenáno, že majitel mlýna byl Jan Truhlařík. Číslo popisné bylo 49. Na dně přehrady zůstávají základy mlýna a je zřetelný mlýnský náhon.
Švehlův mlýn(Hořejší) – Hostivař, Selská 44/36, kulturní památka
Dolejší mlýn – Hostivař, K Horkám 16/23, kulturní památka
↑Povodňový plán [online]. Praha 10: Městská část Praha 10, 2013-07-12 [cit. 2021-06-17]. "Vzhledem ke změnám průtokových křivek je rozhodující vodní stav v cm". Dostupné online.
.jpg)
